Na karnevalovém puči je dotancováno, a tak jsou stále častěji slyšet lidé, podle nichž by soudruh Bob měl skončit v teplácích. „Snad existuje nějaká spravedlnost, ne? Měl by vrátit peníze a majetek,“ říká Morgan, malý obchodník z Victoria Falls, města na západě Zimbabwe. „Určitě by ho měli postavit před soud.“
Lidé už se taky začínají ptát, jak může přinést změnu nový prezident, který byl desítky let Mugabeho pravou rukou. Zrovna tady, v části země zvané Matabelsko, o tom vědí své. Georgině Ndlovuové ho připomíná hrob jejího syna zabitého v období zvaném gukurahundi, což znamená „deštík, který odnáší plevy předtím, než přijdou jarní lijáky“.
Tento poetický název dostala série pogromů a masakrů, jímž v Matabelsku Mugabeho lidé v 80. letech likvidovali po vítězství spojence z války proti bělošskému režimu v tehdejší Rhodesii. V Matabelsku zabili až dvacet tisíc lidí, rodiny musely tančit na čerstvých hromadných hrobech svých otců a synů a zpívat přitom oslavné písně na Mugabeho. Celé to měl prý pod palcem nový prezident, přezdívka Krokodýl hodně napovídá.
Trochu jako by v Československu roku 1989 svrhl Husáka Biľak.
Když taťka šéfuje
Ale pro Mugabeho je to odchod snů. V Africe může svržený politik čekat i ránu mačetou, nicméně Mugabe dostal imunitu pro sebe i pro rodinu, nikdo mu nesáhne na jeho obrovský majetek, k tomu ihned dostane zlatý padák pěti milionů dolarů na ruku a stejný balík později, až do smrti bude taky brát prezidentský plat, což je 150 000 dolarů ročně. Jeho narozeniny prohlásili za nový státní svátek a nový prezident v úterý prohlásil: „Pro mě dál zůstává otcem, rádcem, soudruhem ve zbrani.“
Jeden Jihoafričan, který do Zimbabwe často pracovně jezdí, to okomentoval slovy: „Člověk se vlastně diví, proč ho tedy svrhávali.“
Mugabe prý teď bude psát paměti a jeho žena založí univerzitu, která ponese jeho jméno. Jeho mluvčí řekl: „Zůstane symbolem Zimbabwe, jakým je Mao pro čínskou revoluci.“ Ale tak hladké to možná nebude. Zimbabwe mělo nejdřív jen radost, ale teď znějí i hrubší tóny.
Obchodník Morgan, který by svrženého prezidenta rád viděl za mřížemi, říká: „Totéž chtějí i všichni moji přátelé,“ a doprovází to výmluvným gestem dvou spoutaných rukou. „Mugabe a jeho lidé mají tolik peněz, že kdyby vrátili aspoň něco, pomohlo by to ekonomice.“
Mugabe shromáždil obrovský majetek, jeho rodina jezdí v Batmobilu |
Když si Mugabeho syn Chatunga dal na Facebook fotku otce, aby mu při neslavné rezignaci vzdal poslední poctu, rozhořčení Zimbabwané udeřili do kláves a ukázali, jak moc se v Zimbabwe po karnevalovém puči sbírá hněv. „Chatungo, táta spadl z dojné krávy, už nebude žádné koupání v šampaňském,“ zněla jedna z reakcí. Byly však i horší. Lidé podobně jako obchodník Morgan nechápou, proč Mugabe nejde sedět.
„Má krev na rukou,“ napsala Matasha Kimberleyová pod fotku. „Hodně lidí kvůli němu umřelo. Mnoho zmizelo. Představ si, že vašemu bratrovi usekli obě ruce, protože říkal, co cítil. Lidé trpí, chodí spát hladoví. A ty si poléváš šampaňským rolexky za šedesát tisíc dolarů, tvoje matka vyráží na drahé nákupy. Jste zloději, a to by vám nemělo projít beztrestně.“
Muž jménem Forward Mazvitorera řekl listu The Herald: „Měli by ho stíhat a měl by si hodně dlouho posedět ve vězení.“ Pak dodal: „Kdybych ho potkal na ulici, snad bych na něj i skočil.“
Zimbabwe je vyjedená země. Bohatá a úrodná, měla za bělošské vlády našlápnuto být druhou JAR. Teď vypadá jako JAR dvacet let po krachu. Už před lety tady byly vidět takřka apokalyptické scény: rozpadající se farmy, opuštěné hotely, továrny obrůstala tráva.
Kultivovaná, ale vyjedená země
Je záhada, že Zimbabwe přes svou chudobu pořád zůstává neafricky kultivovanou a spořádanou zemí. Ale statistiky jsou neúprosné: vesnice jsou často bez elektřiny, lidé se dožívají šedesáti, nezaměstnanost se pohybuje kolem 90 procent. U bankomatů musí lidé spát přes noc, aby si ráno vybrali. Není hotovost, což jsou americké dolary. Když autor těchto řádků platil po příletu za vízum, musel dlouho čekat, protože pasoví úředníci neměli žádné drobné a vlastně vůbec žádné peníze, aby mohli vracet.
Mugabe měl možná na začátku dobré úmysly, teď však má nemovitosti v Jižní Africe, Hongkongu, Singapuru a Malajsii, mlékárenský kombinát a dvě školy. Jeho syn Chatunga, známý jako jeden z nejrozmařilejších mladých Afričanů vůbec, před třemi týdny dal na sítě obrázek, na němž polévá nejdražším šampaňským nové rolexky, k tomu komentář na způsob „to víte, když váš taťka šéfuje zemi...“
Krokodýl? Známe dobře
Zatímco lidé strhávali tabule ulic se jménem svrženého diktátora, jeho nástupce Emmerson Mnangagwa jim oznamoval: „Jsme svědky začátku nové demokracie.“
Příměr s Biľakem svrhávajícím Husáka a oznamujícím demokracii a prosperitu sedí. Mnangagwa byl s Mugabem od počátku, byl jeho řezníkem i ministrem, prohlašovali je za otce a syna, nakonec byl i nástupcem. Právě kvůli tomu byl Mugabe svržen: jeho ambiciózní žena Grace dostala výborný nápad, že prezidentkou by mohla být sama, přesvědčila doma manžela, a tak celá stará garda, která se bála o postavení a bohatství, kvapem vymetla Grace i soudruha Boba.
Je to jen přerozdělení moci mezi zimbabwskými papaláši. „Lidé snad podlehli stockholmskému syndromu a své únosce považují za osvoboditele,“ říká jeden cizinec působící ve Victoria Falls. Zatím si to uvědomuje jen málokdo. Na otázku, co říkají svržení Mugabeho, odpovídají nadšeně, euforie připomíná československý rok 1989: škodná je pryč, teď už je vše skvělé. Je otázkou, kdy do Zimbabwe přijde „blbá nálada“ a jak dlouho budou lidé tolerovat vládu sedmdesátníků, veteránů partyzánského boje, který se odehrál dřív, než se většina Zimbabwanů narodila.
Mnangangwovi je pětasedmdesát. Má pověst muže jednajícího bez rukaviček, který získal přezdívku Krokodýl proto, že trpělivě čeká a pak nemilosrdně chňapne. Lidé v Matabelsku o tom vědí své. „Bolí mě to dodnes,“ řekla Georgina Ndvoluová o ztrátě syna v 80. letech listu The Zimbabwe Independent.
Vlády v Zimbabwe se ujal „Krokodýl“, zdědil zemi v totálním rozkladu |
Ale Krokodýl nemá jen tvrdý skus. Taky má pověst přímého a pragmatického člověka, který se dohodne. „Díky němu jsem nepřišel o farmu,“ řekl v The Herald jeden z bílých farmářů, který prý nebyl sám.
Pragmatismus Krokodýla ukazuje i příběh z roku 1980. Jako mladý partyzán se pokusil vyhodit do povětří vlak. Bylo to v roce 1964, chytli ho a odsoudili k trestu smrti (mimochodem, pak zjistili, že mu není ještě 21 let, takže dostal jen deset let a ve vězení vystudoval práva – tak to chodilo v rasistické Rhodesii). Když černí partyzáni v roce 1980 přišli k moci a Krokodýl se stal ministrem státní bezpečnosti, první, co po návratu udělal, byla návštěva policejní stanice, kde ho po útoku na vlak pověsili za nohy na háky, bili ho a dávali mu elektrošoky. Na stanici byly pořád stejné háky i stejní bílí policisté, kteří ho mučili. Řekl jim: „Co jsme si, to jsme si. Byla válka.“
Jeden evropský diplomat, který se specializuje na Afriku, říká: „Myslím, že teď se budou věci přece jen měnit. Staří hoši potřebují peníze zvenčí, aby oživili zemi, tak se budou muset chovat lépe.“
18. listopadu 2017 |
Musí se snažit, protože mezitím to občas někde zlověstně zadoutná. Armáda přičinlivě vyrabovala několik domů Mugabeho lidí, kdosi spálil pšeničná pole patřící exprezidentově dceři, neznámý dav vyplenil supermarket ze sítě patřící jednomu z Mugabeho viceprezidentů.
Mugabe ale může být klidný. Musí ho chránit, neboť tím chrání i sebe. Poslední zimbabwská šeptanda však praví, že Mugabe je tak zničený, že z šoku sesazení sotva chodí. „Jen tahá nohy za sebou,“ řekl mi jeden prodavač suvenýrů ve Victoria Falls.
