Michal vyrůstal bez mámy v totálně zdevastovaném domě v Přerově nad Labem. Táta, který se o něj celý život staral, před pár měsíci zemřel. Bylo mu sedmdesát let. Dočasné bydlení Michalovi nabídli sousedé, ale opravit rodný dům od základů po střechu a uklidit všechny nepotřebné věci z baráku i ze zahrady, které jeho táta sbíral, bylo nad jeho síly.
Máma mě chtěla prodat
„Vím jen to, že máma mě v šesti týdnech opustila a táta si řekl, že se o mě bude starat. Nevím, co je na tom pravdy, ale prý se po dvou týdnech vrátila údajně s tím, že mě chce prodat. Tatínek ji vyhnal. Soudil se o mě a vyhrál,“ vyprávěl sympatický kluk, který na směny pracuje v opravně autorádií.
„Vyrůstal jsem s tátou. To on byl pro mě máma. Na zahradě jsme měli zvířata, krmil mě kozím mlékem, vyráběl kozí sýry,“ zavzpomínal.
Do detailů si Michal pamatuje den, kdy táta zemřel. „Asi cítil, že je to špatný, tak mě poslal na nákup, že má hlad, přitom poslední dny nic nejedl. Přijel jsem domů, už bylo pozdě. Vyběhl jsem před barák, sednul na obrubník a slyšel jsem úplný ticho a říkal jsem si, že teď jsem tady zůstal sám,“ svěřil se divákům.
Pro Michala byl nepořádek normální
Prostředí, v němž Michal vyrůstal, nebylo normální. Všude špína a binec, hromady nepoužitelných krámů. „Když jsem byl hodně malý, matně vzpomínám, že tu bylo uklizeno, ale jak jsem nastoupil do první třídy a tatínek byl už starší, začal úklid zanedbávat, binec se tu zhoršoval a věci kupily. Táta pořád běhal po nějaké práci, aby nás uživil,“ vyprávěl s tím, že nepořádek byl pro něj normální. „Ale zároveň jsem viděl, že pro ostatní normální není. Snažil jsem se to tu dávat dohromady, ale nešlo to. Vždycky jsem mu říkal, že to tu jednou změním.“
Michal by rád tátovi tam nahoře ukázal, že ho vedl správnou cestou a že ho naučil se o sebe postarat.
Tři dobré skutky za měsíc
Rekonstrukce domu se tradičně ujal tým Tomáše Mareše. Jen ze zahrady odvezla technika přes 150 tun odpadu. Navíc se do rekonstrukce zapojila celá řada dobrovolníků, například Václav Tříska. „Měl jsem úraz, a když jsem byl na té posteli, řekl jsem si, že budu dělat tři dobré skutky za měsíc a od té doby to dodržuji,“ svěřil se pan Tříska a vzal si na starost opravu střechy.
Kromě nového bydlení a sousedem truhlářem originálně zrekonstruované maringotky do tvaru lodě tak, aby Michalovi připomínala, že jeho táta byl námořní kapitán, připravila televize Michalovi i několik mimořádných zážitků. Dostal nový fotoaparát, splnil si sen, když si mohl sjet horu na kole a v novém domově ho uvítali potleskem všichni sousedé.
Po necelých dvou týdnech se Michal vrátil domů, do domova jako ze škatulky, který ani nepoznával. Cítil závazek nejen vůči tátovi, ale všem, kteří mu pomohli a kteří věří, že nový život zvládne.
