GLOSA: Kubišová. Pak dlouho nic. A pak Slavík hrající si na Oscary

  • 128
Český slavík není jen anketa hudební popularity, ale také televizní pořad. Bohužel. Protože kde se opakují výsledky a zhusta i reklamy, představují více než dvě hodiny přenosu přehlídku snaživých vycpávek.

Příznačně vyhrávalo retro. Především závěrečné vystoupení Marty Kubišové, důstojné, a přitom beze stopy škrobenosti, stručné, přímé a jasné včetně definitivní rozlučky bez zadních vrátek. O tom, jak zpívá Modlitbu pro Martu, netřeba se šířit - vedle toho vánoční dojímání v písni Ewy Farne, jak „probudit dítě v nás“, natož buditelské Když nemůžeš, tak přidej od skupiny Mirai působí jako flašinetářská estráda.

Druhé plus: in memoriam. Působivá připomínka zemřelých, třebaže průvodní píseň Věry Špinarové měla raději znít ve zpěvaččině originálním podání ze záznamu a přestože takové pocty patří spíše k cenám vyhlašovaným profesionály, tedy akademiky.

Nicméně fakt, že Slavíci vzdali vedle Wabiho Daňka a Karla Štědrého hold i legendám jiných žánrů od Jarmily Šulákové po Jiřího Bělohlávka, jim přidal druhý bod.

Třetí už se hledá těžko. Ondřej Sokol má nesporné moderátorské kvality, kdykoli improvizuje, kdežto připravené skeče ve stylu „hrajeme si na Oscary, ale neumíme to“ vytvářely trapas na druhou. Nemluvě o tom, že nastavované akrobatické kousky, jakkoli fyzicky náročné, jsou mimo sál divácky nevděčné.

Gott děkoval Bohu, že mu dal ještě šanci. Slavíka má opět i Bílá a Kabát

Navíc rytmu pořadu nepomohli absentéři. Zrovna kapely Ortel a Chinaski, které mohly dietní menu okořenit, neboť jedna má pověst radikálů a z druhé právě odcházejí čtyři muzikanti, si pro ceny nepřišly. O to déle musel Sokol dělat psí kusy - doslova, totiž se smečkou pudlů, aby vyplnil čas.

Na druhou stranu snad neexistuje lacinější způsob humoru, než když se přítomní s lehce mravokárným nadhledem strefují do nepřítomných,  v daném případě do kapely Ortel. Alibismus naznačující „respektujeme vůli lidu, ale myslíme si své“ může vyvolat u nezasvěcených naopak sympatie - Co jsou zač ti, do kterých ryjí? A vědoucí fanoušky to pochopitelně mine jako krajinu.

V podstatě se odehrál velkolepě nazdobený, nasvícený a zbytečný večírek, ze kterého nelze vyčíst, kdo vlastně hlasuje a kolik takových nadšenců ještě drží tradici. Ne že by udílení jiných cen působilo na obrazovce záživněji, ale Český slavík parodující kiks při vyhlašování Oscarů na ně opravdu nemá.