Lesní školka Mraveneček se na podzim přestěhovala na louku v jižní části města. Rozbahněný plácek u asfaltové cesty spojující vrchlabskou část Berlín s Hartou připomíná trampské ležení. V okolní zástavbě nových rodinných domů vypadá jako místo, které se vrátilo o desetiletí zpátky.
Dřevěná maringotka s provizorní terasou z palet se nedá přehlédnout. Hned vedle stojí indiánské týpí, uvnitř kterého plápolá oheň, kousek dál se nachází venkovní ohniště a klec s králíkem. Přestože areál protínají cesty ze štěpky, děti v holinkách chodí, kudy se jim zachce. Právě se scházejí před maringotkou a tak jako každý den jdou do přírody.
Tak vypadá dopoledne v lesní školce, která ještě donedávna sídlila v areálu zemědělské usedlosti v nedalekém Lánově. Organizace se po dvou stěhováních rozhodla hledat vlastní zázemí a našla ho v klidné části města.
„Dlouho jsme hledali vhodný pozemek, jezdili jsme se dívat všude možně. Tohle místo našla jedna z maminek při procházce se psem. Splňuje dva základní požadavky - je dobře dostupné a zároveň se nachází v přírodě. Obrovským benefitem je potok, který teče pod strání, a také nedaleká louka, kde na jaře kvetou bledule a sasanky,“ říká koordinátorka lesní školky Linda Zelenková.
Maringotka má poetiku
Když sem přišli poprvé, byl to jen travnatý plácek v územním plánu vedený jako zemědělská orná půda. Vrchlabská radnice ho pronajala na neurčitou dobu. V létě nechala školka vyrobit přes sedm metrů dlouhou maringotku, kterou před začátkem školního roku na louku umístil jeřáb.
„Měli jsme na výběr postavit jurtu, maringotku, případně dřevěný srub. Rozhodli jsme se upřednostnit maringotku, protože má v sobě poetiku a oproti jurtě se snadněji zařizuje a má i delší životnost,“ vysvětluje Linda Zelenková.
Přestože se výuka v lesní školce odehrává po většinu dne venku, zázemí je pro děti důležité. Do maringotky ke krbu se chodí převléknout, usušit a odpočinout. Obědvají v týpí u ohně.
Dřevěný přístřešek je zařízený skromně. Na jedné straně je dvoupatrová postel, kam se děti po obědě ve spacácích naskládají. Náhradní věci na převlečení mají uloženy v dřevěných boxech označených značkami, které si vybraly: koněm, květinou nebo motýlem. Stejné značky mají i venkovní věšáky.
Na druhé straně místnosti jsou kamna na topení a ohřátí vody. Za dveřmi se nachází malá místnost s ekologickou separační toaletou a s kulatým oknem jako na lodi.
Elektřina a další vymoženosti v maringotce chybí. Oblečení děti nechávají uschnout na sušáku nad kamny. „Potřebujeme sem s Justýnkou, spadla do potoka,“ upozorní průvodce, jak se učitelům v lesních školkách říká, Jan Mašek a vstupuje do maringotky s dívkou, ze které crčí voda.
Školka mi připomíná skauta, míní pedagog
V kolektivu pěti pedagogů je Mašek jediným mužem. S kolegyněmi se stará o dvacítku dětí. „Vyrůstal jsem ve skautu, hodně jsem se pohyboval v různých neziskovkách a dělal volnočasové aktivity pro děti, takže jsem se k lesní školce dostal přirozeně. Trochu mi to tady připomíná právě skauta,“ říká Jan Mašek.
Děti se ve školce scházejí každý den v osm hodin, ráno si řeknou, jaké je téma dne a co budou dělat. Celé dopoledne jsou na „výpravě“ mimo areál, se zastávkami u potoka, u kukuřičného pole, v lese nebo u krmelce. Vrací se až na oběd. Po odpočinku v maringotce si odpoledne zase hrají venku. „Uvnitř jsou zhruba hodinu denně,“ poznamenává Zelenková.
Vrchlabská lesní školka má velké plány. Aby vyřešila odvodnění parcely s jílovitým podložím, chce vybudovat dvě rašelinová jezírka s vodními rostlinami. Maringotku má doplnit venkovní zastřešení, palety nahradí dřevěná terasa. Dalším plánem je vybudování dvou venkovních altánů.
Školka Mraveneček funguje už sedmým rokem. Až do června byla neformálním lesním klubem, od září se stala akreditovanou lesní mateřskou školou. Stejně jako v běžných mateřských školách se zde výuka řídí rámcovým vzdělávacím programem.
