Zatímco v západních zemích počátkem devadesátých let kralovaly videohernímu světu značky jako Super Mario, Zelda nebo Sonic, u nás se teprve začala po letech v obručích komunismu scéna pomalu probouzet. Jelikož u nás konzole neměly žádnou tradici, hrálo se především na PC a to prakticky cokoliv, co kdo dokázal obstarat.
Jednoduchá pravidla neznamenají, že by byla hra jednoduchá.
Díky rozbujelému pirátství začali lidé překotně dohánět, co jim dosud unikalo. Prim hrály klasické západní hry, ale vzhledem k tomu, že spousta lidí tehdy neuměla anglicky ani pozdravit, došlo i na lokální produkci. Ta často nestydatě kopírovala tu západní, přesto se dodnes najdou tací, pro které je Pac-Man prostě Pampuch a Tajemství Oslího ostrova zábavná hra.
Mezi řídké výjimky herních hitů z východu, které nebyly jen sprostou kopírkou, pak (samozřejmě kromě Tetrisu Alexeje Pažitnova) patří především hra Toppler. Že jste o ní nikdy neslyšeli? Možná proto, že její oficiální název zněl Perestroika. Pořád nic? A co takhle Gorby?
Kvůli omezení operačního systému DOS, které neumožňovalo pojmenovat složky delším než osmi písmenným názvem, je hra v našich podmínkách známá jako Gorby. Jde samozřejmě o odkaz na postavu Michaila Sergejeviče Gorbačova, prvního a jediného prezidenta SSSR, který byl zobrazen na titulní obrazovce. Málokdo však tenkrát věděl proč, s herním obsahem totiž neměla politika na první pohled vůbec nic společného.
Ty děsivé momenty, kdy jste uvězněni na pomalu se zmenšujícím ostrůvku a jen se modlíte, aby se co nejrychleji objevil nový.
Perestroiku v roce 1989 vydalo ruské studio Locits, jehož zakladatelé dnes nadále fungují na ruském trhu pod značkou Nikita Online. Její princip byl primitivní, jak už to ostatně u podobně geniálních titulů bývá. Hráč ovládá tvora připomínajícího žabičku, jehož úkolem je přeskákat po ostrůvcích celou obrazovku až k minci, symbolizující konec levelu. Fígl je v tom, že se ostrůvky neustále zmenšují. Nemůžete tedy nikde postávat příliš dlouho, jinak vám pod nohama ostrůvek zmizí, což znamená ztrátu života. Naštěstí se jinde ostrůvky zase objevují, takže by vždycky mělo být kam uhnout.
Po prvních pár kolech se situace komplikuje, ostrůvky mizí daleko vyšší rychlostí, navíc jsou od začátku menší a nakonec se i objeví hmyzí nepřátelé. Musíte se proto pořádně ohánět, jinak rychle přijdete o své tři životy. Cílem hry je nasbírat co největší skóre. To získáváte jednak za dokončené levelu, jednak sbíráním barevných kuliček, které se občas objeví na některém z ostrůvků.
Souvislost mezi žábou skákající po ostrůvcích a rozpadem Sovětského svazu musíme hledat až ve vysvětlujících poznámkách autorů, mimo samotnou hru.
Mizející ostrůvky mají prý symbolizovat zákony a vyhlášky, které se tehdy v zemi měnily prakticky před očima. Hráč se pak v roli demokrata snaží nejen nějak přežít, ale i dosáhnout osobního úspěchu, který symbolizuje právě cílová mince. Čtyři barvy bonusů pak mají reprezentovat daně, zboží, finanční spekulace a hotovost. A zákeřní nepřátelé? To jsou byrokraté, to nejhorší zlo vůbec.
Kdo hru někdy hrál, nikdy nezapomene na výsměšné „ča ča ča“, které se přehraje po hráčově smrti.
Že bych však díky tomuto příběhovému pozadí měl dnes ze hry více než tenkrát, tak to tedy nemám. Pořád je to „jen“ stejná rychlá a také velice obtížná arkáda, která si dodnes uchovala nebezpečnou návykovost. Vlastně mi teď přijde ještě těžší než dříve, protože jsem se nedokázal dostat ani za desátý level (což trvá cca 5 minut). Inu vyměkl jsem za ty roky, co si budeme povídat.
Dnes sice není problém hru sehnat a rozběhat, ale program DosBox nutný pro její spuštění si bohužel neporadí s jejím zvukovým formátem. Sice dokáže emulovat PC speaker, ale přijdete o zlomyslné „ča ča ča,“ kterým se vám mouchy, tedy vlastně byrokraté vysmívají. Lepší je proto sáhnout po některém z nepřeberných množství klonů, které se za ty roky objevily. Na dotykové obrazovky mobilních zařízení je ostatně hra jako dělaná.
Perestroika není o nic horší než tehdejší západní hity typu Q-Bert nebo Frogger a prodalo se jí (alespoň podle autorů) miliony kusů. Díky zemi svého původu se však nikdy nestala opravdu globálním hitem a přestože jí většina lidí zná, nedokáže si ani vybavit její jméno.
