Stát, který reprezentovala, se tehdy ještě jmenoval Československo. Při zimní olympiádě v Albertville už společná federace směřovala ke konci, zato velká kariéra Kateřiny Neumannové se teprve rozjížděla.
Jiné časy, jiná doba. Však si Neumannová hned vybaví, jak v roce 1992 vypadalo (či spíše nevypadalo) vybavení pro olympioniky.
Pokrok od Albertville k Jižní Koreji musí být obrovský, že?
Shodou okolností ta moje první kolekce v roce 1992 nebyla vůbec špatná - ale byly to tenkrát hotové koupené výrobky od různých firem. Od kvalitních firem, jenže kolekce spolu vůbec neladila. Každá společnost dodala část, takže to dohromady nemělo nic společného.
A vaše pozdější hry v roli sportovkyně?
Myslím, že v následujících letech byly některé kolekce podstatně horší. Třeba památné fotky z vyhlášení na stupních vítězů v Naganu 1998 jsou toho, myslím, důkazem.
I tyto zkušenosti jste využila, když vás nyní zapojili do vývoje kolekce?
Měla jsem to štěstí, že jsem byla oslovena už na začátku přípravy a viděla jsem kolekci vznikat už od prvních návrhů. Každý může mít jiný názor na design, ale jsem přesvědčená, že je jednoznačně nejkvalitnější, co se týká funkčnosti, materiálu, střihu, doplňků, detailů.
Jak taková forma spolupráce vypadala?
Spolu s Ondrou Synkem a Tomem Krausem jsme měli každý na starosti část kolekce. Co spadalo do mé, to jsem si průběžně odnášela domů, i když to ještě nebyly finální produkty. Déle než půl roku. Svetr, mikinu, čepice, rukavice, ponožky.
Kromě připomínek jste vše i testovali, jaké to pro vás bylo?
Otravovala jsem rodinu třeba nošením ponožek (úsměv). Měla jsem na starosti i podkolenky a ty jsou většinou komplikované; aby nekousaly, neslejzaly. Trochu jsme se trápili s čepicemi, kterých jsem já měla v životě na hlavě hromadu, proto jsem měla určitou představu o střihu a tak dále. Nejvíc práce ale měl Ondra Synek, který měl na starosti spodní prádlo - funkčnost přímo na těle je daleko důležitější než u střední vrstvy.
Dali designéři i na vaše názory ohledně toho, jak kolekce vypadá?
To nebylo naší rolí, i když v některých detailech, napadá mě třeba barevnost knoflíků na košilích, jsme řešili i tohle. Ale motiv stovek či barevná kombinace byly dané. Řešili jsme hlavně materiály, střihy, aby to bylo sportovcům příjemné. Pro ně je důležitá především funkčnost - a jestli se jim oblečení bude líbit designově, to už je vždy věc názoru.
