Ve zdravotním středisku utopeném mezi kopci v srdci Afriky ztratí pacientka při komplikovaném porodu mnoho krve a potřebuje transfuzi. Doktor, který na svém tristně vybaveném oddělení nemá kde krev uskladňovat, si pomocí esemesky či zprávy na WhatsApp od centrály vyžádá její dodání. Nejpozději za 40 minut nad vesnicí zahučí na dálku ovládané letadélko s dvoumetrovým rozpětím křídel a z nebe se začne snášet padáček s potřebným množstvím rudé tekutiny, která rodičce zachrání život.
Rwanda předběhla celý svět a je první zemí, kde se rozjelo doručování zásilek pomocí dronů – byť se zatím omezilo jen na krev.
V této třináctimilionové republice, jejíž venkovské komunikace mimo hlavních tahů asfalt neznají a především v období dešťů se nedají téměř použít. Motorky, které dříve dodávky z krevních bank rozvážely, se bahnem probily až po dlouhých hodinách, kdy už bylo pozdě.
Rychlé řešení pro těžké africké podmínky, kde na drahé vybudování infrastruktury evropského typu chybí peníze, nabízí americká firma Zipline. Ve spolupráci s rwandskou vládou vytvořila síť dronů, které zajišťují rychlé dodávky pomocí padáčků, což šetří peníze za budování přistávacích ploch a zároveň zajišťuje, že se dálkově ovládané stroje nedostanou do nepovolaných rukou.
Hornatá Rwanda, jejíž obyvatelstvo se převážně věnuje zemědělství, je všem novým technologiím otevřena díky nadšené podpoře prezidenta Paula Kagameho. Ten vládne tvrdou rukou od roku 1994, kdy ukončil genocidu spouštěnou jeho předchůdci. Tehdy během několika týdnů obyvatelé ze společenské skupiny Hutů na příkaz politiků povraždili většinou pouze mačetami své sousedy Tutsie, ke kterým patří i současný diktátor. Obětí bylo nejméně 800 tisíc.
Kagame se důrazem na modernost snaží přelakovat hrůznou image, kterou jeho vlast má. Takže podporuje nápad, aby poblíž jezera Kivu vznikl první „dronoport“ světa. Podle projekcí ho tvoří hangáry, jejichž střechy připomínají větrem se nadouvající prostěradla. Nakreslil je slavný britský architekt Norman Foster, který se ho chystá vybudovat za cenu obyčejné čerpací stanice. Nutno dodat, že se s tímto projektem za dva roky od jeho vyhlášení příliš nepohnulo.
Drony, kam se podíváš
Nicméně společnost Zipline, která sídlí v San Francisku, funguje výborně. Jen rok po spuštění, kdy začínala s 50 dodávkami za den, může podniknout další krok z malé Rwandy do sousední, zhruba 35krát větší Tanzanie. Od začátku příštího roku bude nad touto zemí létat sto dronů, které mohou dosáhnout rychlosti až 110 kilometrů za hodinu.
Denně budou schopné poskytnout až dva tisíce dodávek. Budou zásobovat tisícovku venkovských zdravotních středisek, a to nejen krví, ale i antimalariky, testy na HIV, vakcínami či dalšími potřebnými věcmi, které se vejdou do balíčku o maximální hmotnosti 1,5 kilogramu.
Zipline, který v oboru dodávek vzduchem předběhl mnohem známější konkurenty jako Amazon, UPS nebo DHL, není žádná nezisková organizace – chce vydělávat. Kvůli zaostalosti Afriky se jí na kontinentu otvírá velká příležitost. Po systému pokukují i další vlády, které při své snaze o zajištění co nejdostupnější zdravotní péče zvažují její služby. Budoucí velké zisky cítí Google Ventures, spoluzakladatel Microsoftu Paul Allen nebo Jerry Yang z Yahoo, kteří do Zipline investovali.
Drony, které si většina lidí mylně spojuje jen s americkou armádou a dálkovým odstřelováním teroristů, mají v Africe mnohem širší škálu možností, než je role krevní banky. Například Malawi, které ve spoluprací s OSN vytvořilo testovací letecký koridor pouze pro drony, je naopak využívá jako sběrače krevních vzorků, které vzduchem přepraví do laboratoře kvůli testům na HIV.
Především u novorozenců včasné odhalení viru, které dosavadní pozemní přesuny znemožňují, ohromným způsobem zvyšuje šanci na přežití. Podobně jako ve rwandském případě vyjde dobití baterií letounu levněji než benzin do motorky. Výrazný rozdíl je však v pořizovací ceně stroje, ale ta v případě dronů setrvale klesá.
Vzdušný dozor nad zvířaty
Dálkově ovládaná zařízení fungují i mimo zdravotnictví. Třeba firma UDS v Jihoafrické republice pomáhá strážcům národních parků při ochraně zvířat proti pytlákům. Stroje létají ve výšce, kde je nemohou zločinci spatřit, zatímco vrtulkový strážce savany na ně díky termokameře vidí dobře i v noci, takže může na místo pychu rychle vyslat rangery.
V Etiopii z dronů vypouštějí množství ozářených samečků mouchy tse-tse, čímž se paradoxně snaží o snížení přenašečů nebezpečné spavé nemoci. Jejich úkolem je při páření předběhnout jejich přírodní konkurenty, protože z vajíček nakladených jimi oplodněnými samicemi se nic nevylíhne. Drony se uplatní i při kalamitách typu zemětřesení nebo povodní, kdy pomáhají hledat přeživší, nebo při monitorování živelně rostoucích uprchlických táborů.
Na Zanzibaru je využívají při vytvoření moderního pozemkového registru. Firma Mobisol plánuje rozvoz vzduchem pro součástky k jednoduchým solárním panelům, které v domácnostech používají obyvatelé zapadlých částí Rwandy a Tanzanie, do kterých klasické dráty s elektřinou zřejmě nikdy nedojdou.
Jiným oborem s budoucností je zemědělství. Drony mohou z výšky poznat, kterou konkrétní oblast zasáhl parazit, takže se proti němu může zasáhnout dříve, než se nekontrolovatelně rozšíří. Stejně tak lze na dálku zkontrolovat, jak plodina roste nebo zda už nenastal čas sklízet. Samozřejmě se v dohledné době nepočítá s tím, že by si chudí afričtí farmáři pořizovali drahé stroje. To udělají státní instituce, případně neziskové organizace, které pak získané informace předají dál například pomocí esemeskových zpráv.
Rozvoj brzdí teroristé
Dronový trh překotně roste a černý kontinent slouží jako jeho laboratoř – nejen pro firmy, které tu mohou v těžkých podmínkách vychytávat mouchy svých projektů, ale i pro legislativce.
„Lidé si myslí, že je atraktivní testovat drony v Africe, protože tu o nich nejsou zákony. Ale tak tomu není. Země jako Rwanda se prostě nenechají držet pozadu starými modely fungování vzdušného prostoru. Mají menší a inovativnější vlády, a tak mohou zavést moderní pravidla mnohem rychleji,“ opakuje novinářům zakladatel Zipline Keller Rinaudo.
Ale není tomu tak všude. Například v Keni plánovalo vedení rezervace Ol Pejeta nasazení dronů pro hlídání kromě jiných také skupinky „královédvorských“ nosorožců tuponosých severních, kteří jsou vůbec poslední svého druhu na planetě. Bývalý africký korespondent týdeníku The Economist John Ledgard připravoval pro nedostupné severní oblasti země zásilkovou službu s poetickým názvem Létající osel, která měla k adresátům pomocí padáčků dopravovat balíky o váze až deset kilo. Z plánů sešlo, protože tamní vláda se bojí zneužití dálkově ovládaných letounů islamistickými teroristy, kteří v zemi za posledních dvacet let podnikli řadu smrtelných útoků.
V Jihoafrické republice se vyžaduje od těch, kdo stroj na dálku řídí, aby se podrobili testům a obdrželi velmi drahou pilotní licenci. A například v Ghaně mohou uživatelé dronů, kteří nemají povolení, skončit až na třicet let ve vězení.
Při nasazení bzučících strojů je také nutno počítat s tím, že jejich náhlý výskyt může vyvolat paniku. Lidem, kteří často věří v černou magii, je nutno vysvětlit, že se nejedná o kletbu čarodějů. Ale Afričané, a to i v těch nejodlehlejších koutech, si rychle zvykli na mobily, pomocí nichž platí například svoje účty. Díky přenosným telefonům tu přeskočili nákladné budování klasických linek a i díky nim zažívá světadíl v novém tisíciletí nebývalý hospodářský vzestup. Drony jsou v tomto vývoji logickým pokračováním.
