RECENZE: Nápadník došel Pelíškům nejblíž, humorem je jim však vzdálený

  • 20
Oba filmy vyprávějí na pokračování, oba se až dosud moc nevytáhly a oba slibovaly do třetice všeho dobrého. V kinech se utkají americký komiks Liga spravedlnosti a závěr domácí trilogie Zahradnictví nazvaný Nápadník.

Podobností by se našlo více, třeba prakticky nulové sdělení lidstvu nebo kolektivní hrdina. Zámořská pohádka zapojí Batmana, Supermana či ztepilou bojovnici Wonder Woman, rodinná sága režiséra Jana Hřebejka zase tři sestry a jejich blízké.

Jestliže komiksoví rekové jsou už ze své podstaty operetně liboví, hrdinové Zahradnictví, navzdory hereckému souhvězdí, jsou pro změnu nemastně neslaně jaloví. 

Po telenovele Rodinný přítel a melodramatu Dezertér slíbili tvůrci v závěrečném Nápadníkovi nejvíc odlehčení, dokonce romantickou komedii – ale ve skutečnosti ji provází naivistický nátěr pamětnických romancí líčících, kterak se dva mladí lidé ve vší počestnosti milovali, přestože jim tatíček bránil a nutil dceři jiného.

Jenže takový typ naivismu je naprosto nefunkční na půdorysu konce 50. let, nadto v režijním aranžmá, které připomíná televizní debatu.

Postavy vedou vsedě či za chůze nekonečné dialogy, které působí strojeně i tam, kde pro zdvořilostní tanečky nemají důvod. Pocitu ilustrované rozhlasové hry nahrává i přepjatost výrazových prostředků: generace rodičů se pohybuje na křivce od utrápenosti k plačtivosti, jen přidrzlá školačka a dospívající muzikant si uchovávají zdravou přirozenost. 

Zahradnictví: Nápadník

50 %

Česko / Slovensko / Polsko, 2017, 113 min

Režie: Jan Hřebejk

Scénář: Petr Jarchovský

Hrají: Anna Fialová, Ivan Lupták, Aňa Geislerová, Martin Finger, Filip Březina, Gabriela Míčová, Klára Melíšková, Karel Dobrý, David Novotný, Lenka Krobotová, Sabina Remundová, Vendula Svobodová, Miroslav Táborský, Jáchym Kučera, Kryštof Michal, Jan Kalina, Zdeněk Pecháček

Kinobox: 61 %

IMDb: 6.3

A byť k Pelíškům, kterým sága časově předchází, došel Nápadník nejblíž, jejich samozřejmému lidskému humoru se naopak vzdaluje. Sází na lechtivost a vraždí ji doslovností, od převyprávěné sexuální lapálie přes levné kondomy po sbírku banalit svatební noci.

Především však doba, jež měla rodinnou kronikou prostupovat, už se omezuje na vyloženě plakátové znaky: květinový záhon se srpem a kladivem, Stalinův pomník v pozadí, vůz StB před domem. Čímž se původně hrdý filmový projekt definitivně přidal k sériím typu Vyprávěj.

Ovšem ač navenek vděčnější, finále není lepší ani horší než předešlé díly. Posun řemesla nepřišel.