Letos je to pětadvacet let, co se představila její první generace, od té doby vyrobili dva a půl milionu imprez a v Evropě z toho prodali čtvrtmilion. Před čtyřmi roky stáhla značka její předposlední - čtvrtou - generaci z Evropy s tím, že už se sem nevrátí.
Jenže zrovna management Subaru je známý svým neotřele japonským přístupem. Do toho mají automobilky těžkou hlavu z ekonorem, a tak je každé prodané auto, které snižuje flotilový průměr škodlivin, vítané. Impreza je tedy zpátky v Evropě. Rozhodlo se to vlastně ze dne na den někdy letos na jaře a teď už jsou první auta v republice. A jsou na půl roku dopředu vyprodaná.
Subaru Impreza v číslech
|
Modrá impreza na zlatých kolech, s velkým křídlem na zádi a nadšeným řidičem za volantem, to je automobilová ikona přelomu tisíciletí. Nová generace je už stejně jako ta předcházející hatchback. Stojí na úplně nové platformě Subaru, 95 procent dílů bylo přepracováno. Oproti předchůdci má hlavně mnohem tužší karoserii (v některých parametrech až o sto procent). To znamená, že je superbezpečná, z japonských crashtestů si odvezla nejlepší hodnocení v jejich historii. Při stavbě se konstruktéři zaměřili nejen na pevnost, ale taky na tlumení vibrací. V podlaze je třeba kvůli tomu devět metrů speciální hmoty.
Subaru hlavně zdobí jízdní vlastnosti a platí to i o nové impreze. Podvozek je skvěle čitelný, konstruktéři vedení Masahiko Inouem si dali záležet na řízení, aby bylo velmi rychlé, dokonale přesné a delikátní. Je to klasické subaru: nenuceně letíte okreskou, táhlé oblouky profrčíte, ani si neuvědomíte, že jedete o polovinu rychleji než ostatní. A k tomu je auto klidné, pohodlné, žádné drncání ani lomoz od kol, zásluhu na tom má pečlivé ladění, dobré tlumiče a taky nízké těžiště dané plochým motorem (boxer) pod kapotou.
Specialitou, která je velmi náročná hlavně technologicky ve výrobě, je uchycení stabilizátoru zadní nápravy přímo do karoserie, což výrazně omezuje její houpání (oproti předchůdcům až o polovinu). Obratnosti v zatáčkách ještě pomáhá vektorování točivého momentu pomocí přibrzďování vnitřních kol. Jediné, co z jízdních disciplín impreze vytknout, je občas nečekaný hluk při vyšších rychlostech, mísí se v něm aerodynamické ruchy se zvuky od podběhů kol.
Pro Evropana uvyklého na řidičskou nirvánu pod vlajkou imprezy je potud všechno jak má být. Pohon všech kol je samozřejmostí, autu dává ohromující suverenitu i dravost. I motory starosvětsky zůstávající u benzinu a atmosferického plnění jsou v pořádku. Zádrhel je ale v dalším článku pohonného řetězce - variátorovém automatu, který je pro pátou imprezu jedinou volbou.
Musíte se s ním prostě naučit žít. Do větších subaru automat nakonec zákazníci stejně objednávali a po manuálu vzdechl jeden ze sta. Jenže impreza je přeci jen menší a jinak zaměřená. A variátor její chuť do života notně otupí. V kombinaci s přímovstřikovým dvoulitrovým benziňákem ještě umí skokově řadit mezi pevně navolenými převodovými poměry, takže se chování přiblíží jízdě s konvenčními automaty (nejvíc to převodovku nebaví ve vracečkách, tam ji nepřesvědčíte ani manuálním řazením pádly pod volantem), s šestnáctistovkou to je ale hlavně jekot a marnost.
Ve větším Subaru Levorg, kde je stejný variátor spojený s přeplňovanou jedna-šestkou, to všechno funguje o dost líp. Turbo dolující z šestnáctistovky 170 koní dává autu říz.
Jenže dva atmosferické benzinové čtyřválce (nafta se z evropských subaru vytratí v září 2018, v roce 2019 za ní do nabídky nastoupí hybrid), které jsou pro imprezu jedinou nabídkou, jsou s ním poloviční.
Suma sumárum, při hladké, svižné jízdě zatáčka nezatáčka to impreze jde, jak se na subaru sluší, jen nesmíte chtít nějak zhurta měnit jízdní režim. A s šestnáctistovkou, byť má 114 koní, to chce při předjíždění taky dost odvahy a plánování
S jedna-šestkou je svižná jízda za deset litrů, tak to u subaru bylo a je. Dvoulitr je o něco žíznivější, ale impreza s ním o pořádný kus ožije. S ním už se impreze dá vnutit ostřejší jízdní styl, který k Subaru paří. I tak platí, že podvozek je jednoznačně předaleko před motorem.
Ostré linky, skvělý výhled
Zvenčí je to typické subaru dneška, agresivní, ostře řezané. I na pohled je to kus auta - na délku má 446 centimetrů. Hatchbacková silueta je trochu kombíkově protažená, takže kromě prostorné kabiny zbylo místo na nečekaně velký kufr, který je taky příjemně široký. Subarovskou klasikou je, že jí kryje kufr, to se u hatchbacků nevídá.
Vynikající je výhled ven, na tom si dávají u Subaru hodně záležet, přední sloupky jsou navržené tak, že řidiči zaclánějí jen minimálně. Ze stejného důvodu také konstruktéři trvají na zrcátku na nožce oproti řešení v předním dolním rohu bočního okna.
Sedadla vypadají parádně, jsou velká, takže pojmou i vypaseného Evropana, jen když si připlatíte za kožené čalounění, budete v nich při dovádění v zatáčkách trochu „plavat“. Středový panel spojující přístrojovku se středovým tunelem je docela široký, takže některé postavy o něj mohou mít otlačené koleno.
Přístrojovka vypadá k světu, vše důležité obsluhují mechanické ovladače, infotainment je jak doba volí dotykový s velkým displejem vévodícím středovému panelu. Klimatizace se dá ovládat poslepu.
Do prodeje vstoupí impreza oficiálně za pár dní. Ceny jsou zatím tajné, odhady se točí kolem startovacích 560 tisíc za provedení s šestnáctistovkou, dvoulitr bude spojen s vyššími výbavovými stupni. Ve srovnatelné konfiguraci bude za lepší motor příplatek kolem padesáti tisíc. Pokud se vám protočily panenky, vzpomeňte, že je to auto s pohonem všech kol, automatem a bohatou výbavou už v základním provedení. V „základu“ bude systém EyeSight, u kterého kamery u vnitřního zpětného zrcátka sledují cestu a obsluhují celou armádu jízdních asistentů, včetně adaptivního tempomatu. Pokud konkurence vůbec „čtyřkolku“ nabídne, budou ceny po dorovnání výbav velmi podobné.
