Mlýn Habermann koupil v roce 1995. „Měl jsem štěstí, že jsem se k němu nachomýtnul ve chvíli, když se zrovna prodával,“ zavzpomínal majitel na dobu, kdy si mlýn pořídil. Mimochodem tomu, kdo viděl český film Habermannův mlýn, takové slovní spojení musí připadat normální.
I když dnes Leopold Habermann mluví o tom, že měl štěstí, hodně lidí by to tehdy neřeklo. Stavba totiž byla v dezolátním stavu. Střecha byla na několika místech propadlá, místy se dokonce zřítilo i kamenné obvodové zdivo. Hráz malého rybníčku nad mlýnem, který byl zarostlý vysokými stromy, byla protržená.
„Bylo to vlastně bouraniště. Bývalý starosta Jeníkova Miroslav Vašíček řekl: Tento mlýn musí patřit jedině Habermannům. Věděl, že ho dám dohromady, že k tomu mám cit a že tady vystavím určité dílo, které zde bude do budoucna,“ popisuje někdejší situaci Habermann.
Někomu by jeho slova mohla znít jako chvástání. Ale tehdejší vedení městyse dobře vědělo, že kovář z Jihlavy má ruce, které zvládnou prakticky cokoliv. Přesvědčilo se o tom už při rekonstrukci kované brány u tamního zámku. A um Leopolda Habermanna se naplno projevil i při opravách vodního mlýna.
Mlýnské kolo musel kovář vyrobit prakticky celé nové
Nejdříve přišla na řadu střecha, pak práce na obvodových zdech.
„To roubení, které tady vidíte, se z půlky dělalo nové,“ upozorňuje majitel na venkovní zeď. „Požádal jsem tehdy Vladimíra Šaška z rantířovského zámku o staré, velké trámy, které dával pryč. Těmi jsem to tady dával dohromady.“
Na opravách se podílela celá Habermannova rodina včetně řady kamarádů. Postupně přivedli celé stavení do perfektního stavu. A navíc ve velmi stylové podobě.
Pustili se dokonce do opravy mlýnského kola. „To se dělalo prakticky nové,“ tvrdí. Dnes je kolo plně funkční, jenom s tím rozdílem, že momentálně slouží ke kovářskému umění.
„Vybavení je z padesáti procent odtud a z padesáti procent jsem ho dovezl. A právě kovářské měchy tady nebyly. Ale chtěl jsem z toho udělat muzeum řemesla, aby lidi viděli, jak se dřív pracovalo a žilo,“ osvětlil své myšlenky Habermann.
Jen sadu se u mlýna nedaří, v místě je specifické chladné klima
A proto, i když je mlýn primárně rekreačním objektem jeho blízkých, nechává do něj často nahlédnout i veřejnost. Pravidelně tak činí při Dnech otevřených ateliérů, ovšem na prohlídku pouští návštěvy i mimo ně.
„Jsme moc rádi, že nám umožňuje nahlédnout do svého soukromí,“ pronesla jeníkovská starostka Martina Lisová.
Naposledy Leopold Habermann otevřel dveře mlýna veřejnosti uplynulou neděli. Příležitosti nahlédnout využilo několik desítek lidí. Nechyběl mezi nimi například senátor Miloš Vystrčil.
„Já jsem tím úplně unesený,“ pronesl zákonodárce, když si prohlédl v provozu funkční mlýnské kolo.
Ačkoliv se na první pohled zdá, že opravenému stavení nic nechybí, jeho majitel moc dobře ví, že je stále co zlepšovat a vyspravovat.
„Musím se už zase vrátit na místa, kde jsem tady začínal. Je potřeba obnovit nátěry a vlastně pořád je nutná neustálá kontrola. Zejména u kola. Dřevo se kroutí, proto je potřeba kontrolovat ozubení.“
Za více než dvacet let si Habermannovi Větrný Jeníkov zamilovali. Jedinou vadu však hospodář spatřuje ve specifickém klimatu, které v údolí u vody panuje.
„Sadu se tady nedaří. Kdyby byl o půl kilometru dál do dědiny, tak tam už je tepleji. Ale tady ne. I tak se nám tady líbí. Je zde nádherná příroda,“ vyznává se Habermann.
