„Nuselák“ mohl být obří obytný dům. Vypráví architekt a správce

  • 107
Stanislav Hubička, architekt Nuselského mostu a Antonín Semecký, který se o most stará téměř doslova celý život, byli hosty dnešního pořadu Rozstřel. Vzpomínali například na to, jaké peripetie přineslo rozhodnutí, že místo tramvaje bude jezdit v tubusu těžké metro. I na některé bizarní návrhy konstrukce mostu.

Nuselský most bude po šestileté rekonstrukci plně zprovozněn ve čtvrtek 16. listopadu ve 12:00. Na mostě byla mimo jiné opravena horní plocha mostovky, vyměněny hydroizolační vrstvy nebo opravena vozovka. V Muzeu policie byla otevřena výstava k 45. výročí Nuselského mostu.

Most byl dostavěn v roce 1973, překlenuje Nuselské údolí a spojuje Pankrác s Karlovem. Na mostě jsou v každém směru tři jízdní pruhy a v jeho tubusu jezdí metro. Most je 485 metrů dlouhý a v nejvyšším bodě nad údolím je jeho výška 42,5 metru. Je to jeden z prvních mostů z předpjatého betonu v Evropě. U jeho vzniku stála trojice architektů. Jeden z nich, Stanislav Hubička, dnes odpovídal na otázky moderátora Vladimíra Vokála. Spolu s ním byl ve studiu Antonín Semecký ze společnosti TSK a.s., kterého most provází celým profesním životem. Byl u samých začátků i například u toho, když se montovaly první zábrany proti sebevrahům. 

Stavba mostu byla sice zahájena až v roce 1967, ale reálné úvahy o přemostění údolí sahají až na začátek minulého století. Jeden z návrhů počítal například s tím, že místo pilířů bude jeden obří obytný dům.

„Pilíře měly sloužit jako bytové jednotky nebo komerční objekty a most si tam měl na sebe vydělat. Nikdo však nemyslel na přenášení hluku,“ komentoval jeden z návrhů architekt Hubička. Takový návrh následně vyvolal vlnu dalších nápadů, některé z nich by v podstatě rozdělily údolí na dvě části. 

V architektonické soutěži se sešlo mnohem více různých návrhů, jako například ten, který chtěl překlenout údolí pomocí jednoho velkého mostního oblouku. „Není to městotvorný objekt. Takový most se hodí do otevřené přírody,“ komentoval návrh architekt.

Jiný návrh s mnoha oblouky, zase nebyl v té době techniky proveditelný.

Stanislav Hubička také připomněl, že první nápady na překlenutí nuselského údolí spadají až do roku 1875, ale až v roce 1903 byla vypsána první soutěž s papírovými návrhy.

O tom, ze se Nuselský most opravdu povedl, svědčí i ocenění Stavba století v kategorii Dopravní stavby.

„Je to rozměrově náročný most v centru města, který je viditelný. Má pokoru k místu kde se nachází. Má určitá měřítka. Maximálně citlivě zasahuje do prostředí a spíše se mu kloní, než by jej přesahoval gigantickými rozměry,“ komentoval v Rozstřelu ocenění architekt. 

Zároveň se svěřil se svým snem úpravy celého prostoru od Vltavy až k Edenu. „Údolí mělo spojit Vltavu s promenádními trasami až k Edenu,“ vysvětluje architekt. Celý prostor tak měl přinést maximální uvolnění. Právě do tohoto konceptu zapadá i nápad na to, jak by změnil návrh z dnešního pohledu.

Ta se týká pěšího provozu, který by měl být oddělen od dopravního ruchu. Když se most projektoval, rozhodně se nepočítalo s tak hustým provozem.   „Doplnil bych třetí spodní vrstvu s průhledem na obě strany a s vyhlídkovými místy,“ popisuje nápad architekt Hubička.

Most sebevrahů

S pěším provozem souvisí i jeden negativní jev, se kterým se museli vypořádat správci mostu. Při návrhu mostu totiž nikoho ani nenapadlo, že by jej mohli využít lidé, kteří chtějí skoncovat se životem.

Původní zábradlí vysoké asi 120 cm totiž nebylo žádnou překážkou. Postupně se tak realizovaly různé nápady, které měly sebevrahům zabránit ve skoku.

Byla tak provedena studie s řadou návrhů, kde se objevily takové nápady jako zbudování elektrických ohradníků, trnů, pletiva, pilových listů a pod.

„Na dvoře stavební firmy nám bylo převedeno asi 20 návrhů,“ vzpomíná správce mostu Antonín Semecký. Osvědčilo se řešení se zahnutými sloupy, ale nebylo ideální. Pomohlo až následné „okapotování“ horní části, aby se na ní nedalo zachytit a která zároveň přesahuje tak, aby řezala do těla, které se chce vysunout nahoru.

Testování návrhů bylo důkladné a podíleli se na něm sportovci, hlavně horolezci.

Místo podzemní tramvaje metro

Most byl navržen tak, aby do něj mohla zajíždět podpovrchová tramvaj a jako takový si bral inspiraci ze Skandinávských zemí nebo Vídně. Sovětští poradci však doporučili Praze metro a tak se muselo začít s úpravami.

„Do tubusu se musel vsunout ocelový rošt, aby rozvedl tlaky k okrajům,“ popisovali účastníci Rozstřelu. Metro totiž bylo těžší než tramvaj a nasazené vozy se již v tehdejším Sovětském svazu už ani nepoužívaly.

Vložení roštu však zvedlo vnitřek mostu až i 70 centimetrů. Hrozilo tak, že se do mostu nevejde stanice metra, která měla mít původně výšku 4 metry.  Hrozilo, ale, že nezbudou ani tři metry. Stanice přitom měla mít i estetický význam, když cestujícíc vyjel ze tmy a rozevřelo se mu před očima panorama Prahy.

„Myslelo se na zrušení stanice a její posun se do hlouby Pankráce,“ popisuje jedno z řešení architekt.  

Nakonec se rozhodlo, že kvůli většímu zatížení mostní konstrukce se zmenší vyrovnávací vrstva pod vozovkou a navíc se přesune pod izolaci. Po osmi letech ale do konstrukce začala zatékat voda a tak muselo dojít k opravě.

Celý záznam Rozstřelu o Nuselském mostě se Stanislavem Hubičkou a Antonínem Semeckým: 

,