Digihra

Digihra | foto: Ondřej Zach

Jaké bylo vaše první setkání s videohrou?

  • 74
Napište nám, jaké bylo vaše první setkání s videohrou tak, jak si ho pamatujete. Na vaše odpovědi se těšíme v diskuzi pod článkem.

Retroherna v Unhošti

Petr Zelený - Úplně přesně si nevzpomenu, protože je to už strašně dávno. Ale pokud bych si měl tipnout, tak první asi byla maringotka na pouti, ve které stálo několik hracích automatů. V té době bylo vlastně jedno, co na „bednách“ běželo za hru, všechno byla velká exotika a zjevení. A těch drobáků, co to spolykalo ...

Commodore 64

Jan Lysý - Tak na tohle je pro mě těžké odpovědět. Vím, že se říká, že „své poprvé“ si člověk pamatuje navždy (i když to asi platí pro jinou činnost než hraní videoher), ale já jsem musel hodně dolovat v paměti. A stejně si nejsem jistý, jestli tohle bylo opravdu mé poprvé. Nicméně zřejmě to bylo ve chvíli, kdy jsem dostal Vánocům videohry z vietnamské tržnice. A byl jsem z nich naprosto „odvařený“. Ať už šlo o střílení kachen (nebo alespoň myslím, že to byly kachny), nebo hry ve stylu Contra, nemohl jsem se od toho odtrhnout a pár následujících dnů mě nikdo a nic nedostalo ven. Ovšem lépe si pamatuji období chvíli poté, kdy jsem dostal Commodore 64. Velmi dobře si vybavuji ony okamžiky, kdy jsem napjatě čekal, jestli se hra načte z kazety, a nezapomenu na vítězoslavný pocit, když se to povedlo.

Ondřej Zach - První nevím, ale výrazněji mi v paměti utkvěly digihry, zejména geniální Chobotnice, a hry jako Alley Cat a Paratrooper na PC XT, které měl táta v práci. Doma jsem pak začínal na 286 s hrami jako Prince of Persia či Budokan.

Alley Cat

Digihry

Michael Mlynář -  Určitě bylo moc krásné, ale opravdu už si na to nepamatuji. Dříve než první videohru jsem totiž u nás na dědině v maringotce na pouti viděl něco, co vlastně ani nevím, jak se správně jmenuje. Já tomu říkám sovětské mechanicko-optické automaty. U jednoho se civělo do periskopu a z ponorky se střílely lodě, ve druhém se z pušky s IR paprskem střílelo po lesní fauně a ve třetím se třeba po stole jednou páčkou ovládal fyzický model tanku a účelem bylo „sestřelit“ jiné modely bojové techniky a mezi tím se vyhýbat namalovaným minovým polím. Je to už přes 30 let, takže když pak další rok přijela maringotka s opravdovými videohrami (asi šesti variacemi na Space Invaders plus jedny fakt příšerné čtyřbarevné závody - ale i s volantem!), tak jsem si v tom raném věku ten rozdíl možná ani neuvědomil. A do toho jsem tam někde měl ještě několik tchajwanských digiher z Rakouska. Ale první byla, myslím, fakt ta maringotka.

Severní Korea - herna

Honza Srp - Díky mým progresivním rodičům jsem byl jedním z vůbec prvních dětí z města, které mělo doma počítač. Ke hrám jsem tedy poprvé přičuchl již ve věku, kdy jsem ještě občas spal s igelitem pod prostěradlem. Tu úplně první jsme si interně pojmenovali jednoduše „Vlajky“, navzdory desítkám minut googlování se mi bohužel původní název nepodařilo objevit. Slovo hra je tedy možná trochu přehnané, jednalo se jen o jakousi variaci na piškvorky, kdy jste si na začátku na mapě světa vybrali nějaký stát, a pokud se vám povedlo zvítězit, vystoupala za doprovodu oficiální hymny po stožáru odpovídající vlajka. Pamatuji se, že už tehdy nebyly rodiče z mé zábavy příliš nadšení a když mě načapali, jak místo programování robota Karla stojím v pozoru u vlajky se srpem a kladivem, na chvíli mi hraní zakázali. Na druhou stranu nebýt turbulentních událostí na Balkáně a ve střední Africe, dokázal bych dodnes nakreslit prakticky jakoukoli vlajku světa. A mimochodem, až vám někdo bude tvrdit, že máme nejkrásnější hymnu na světě, tak ji evidentně neslyšel na PC speakeru. Nejlepší je totiž ta španělská!

Atari 2600

Jan Hanáček - Snad absolutně poprvé jsem něco, co mohlo připomínat videohru, spatřil, když mi byly asi čtyři roky. Vešel jsem do obýváku a můj otec si hrál s něčím, co jsem o mnoho let později identifikoval jako Atari 2600. Na obrazovce televize se prohánělo asi deset pixelů a herní systém, natož cíl hry, bylo velice nesnadné odhalit. Jak jsem zjistil opět asi o dvacet let později, hra se jmenovala Pitfall. Hrát jsem ale na konzoli nesměl, jen sledovat, a tak mě celá tato záležitost nechala docela chladným. Tenkrát jsem nemohl tušit, jak velkou vášní pro mě videohry později budou.

Commodore 64 se vrátí v mini provedení