Brambůrkový byznys začal v garáži, nyní má firma čtyřicet zaměstnanců

Rodinná firma Tomáše Krajčiho u Slavičína denně vyrobí 50 tisíc sáčků Cyrilových brambůrek a plánuje další rozšíření za desítky milionů korun. Tím se zařadí mezi největší hráče českého brambůrkového byznysu.

Před dvaadvaceti lety vyrobil Tomáš Krajči své první brambůrky v pronajaté garáži. „Děti byly ještě malé, chtěl jsem, aby se měly trošku lépe. Všechno jsme dělali ručně. Pytle brambor jsme nosili na zádech, sami jsme smažili i rozváželi,“ vzpomíná.

Nyní má jeho rodinná firma Krajči plus v průmyslovém areálu u Slavičína čtyřicet zaměstnanců, denně vyrábí 50 tisíc sáčků Cyrilových brambůrek a díky připravované nové hale za 50 milionů korun plánuje ztrojnásobení produkce.

Měly vaše garážové brambůrky z roku 1995 něco společného s těmi současnými?
Děláme stále garážové brambůrky, princip je stejný, nechceme jej měnit. Jen technologie a prostředí jsou samozřejmě modernější.

V čem je rozdíl mezi brambůrkami a chipsy?
Rozdíl je skutečně velký. Výroba chipsů je nejvýnosnější a nejrychlejší. Brambory tam blanšírujete, zbavujete je veškerých cukrů a škrobů. My to děláme jinak, bramboru jen oplachujeme studenou vodou, její složení se tak nemění. A zatímco u chipsů je potřeba nakrájené plátky brambor dostat nějakou technologií pod olej, u nás brambory plavou na oleji jako ve friťáku. Zatímco chipsy jsou jen nosičem příchutí, brambůrky díky cukrům a škrobům mají opravdu bramborovou chuť.

Je vaše výroba i pracnější?
Rozhodně, je složitější. Musí u toho být víc lidí, máme ještě dost velký podíl ruční práce, o moc víc už zautomatizovat nejde. Konkrétně my máme navíc nejsložitější balení, které existuje.

Je pravda, že při výrobě brambůrků i chipsů nezůstává vlastně žádný olejový odpad, protože všechen končí v lupínkách?
Je to tak. Ale samozřejmě to není tak, že by přepálený olej šel do brambůrek, je tam třístupňová filtrace. Smaží se vlastně v čistém oleji, protože se tam stále doplňuje nový.

Výroba bez skladu

Kdo by čekal u výrobny brambůrek obří sklady brambor, byl by v případě slavičínské firmy Krajči plus překvapený. „Od zemědělce k nám přijede kamion, brambory se složí do boxu a hned je zpracujeme. Snažíme se, aby na sebe všechno navazovalo, takže nakupujeme i prodáváme bez skladu,“ připomíná majitel firmy Tomáš Krajči, že rovněž krabice s vyrobenými sáčky v menší skladové místnosti dlouho nevydrží. „Jde nám o čerstvost, proto děláme jen na objednávku, nic nevzniká třeba v měsíčním předstihu. Do tří dnů od vyrobení musí být brambůrky u zákazníka,“ doplnil.

Jaký olej je na smažení nejvhodnější?
Používáme řepkový olej. Zkoušeli jsme všechno možné, palmový, slunečnicový, přidávali jsme i olivový, ale nechutnalo to tak dobře. Pamatuju si přitom, že bylo období, kdy do nás bušili, že děláme z řepkového oleje, ten prý byl nejméně zdravý. Teď zase všichni říkají, že na smažení je nejvhodnější řepka.

A odkud berete brambory?
Není jednoduché je vybrat. Není vůbec pravdou, že jsme bramborářskou velmocí. Čeští zemědělci mají problémy s ošetřením i uskladněním brambor. Půl roku bereme od místních, ale pak dost vozíme z venku. Nevím, čím to je, ale naši zemědělci ještě neumí tu kvalitu udržet po celý rok.

Prý by člověk poznal, jestli jsou lupínky vyrobeny z čerstvě nakopaných brambor, nebo z dlouho uskladněných.
S tím nesouhlasím. Vybavuju si, že když jsme přecházeli ze staré úrody na tu letošní, rozdíl v chuti lidé nepoznali, asi se nám podařilo sehnat vhodné odrůdy. V těch je velký rozdíl, my nestojíme o nějaké neživé brambory, chceme dělat z těch, které mají chuť, k čemuž je potřeba hodně cukrů a škrobů.

Jaké příchutě se vám osvědčily?
V poslední době všichni hodně mluví o našich hořčicových brambůrkách, ale na prodej stále nejvíc jde sůl, tvoří minimálně padesát šedesát procent odbytu, stálicí je i česnek. Máme ještě cibulové, zkoušeli jsme špekové, paprikové. Jsou to zvláštnosti, které lidi rádi párkrát ochutnají, ale pak se zase vrátí ke klasice. Máme připravené další příchutě, ale současné výrobní kapacity na to nestačí. Celá linka se vždycky musí vyčistit, aby se příchutě nesetkaly. Je to složitý proces.

Jaká panuje ve vašem oboru konkurence?
Velká. Ale od klasiky - brambůrků, všichni ustupují. Výroba je problematická, všichni se toho bojí. I naše největší konkurence se tváří, že jsou to klasické brambůrky, ale není to pravda, už to dělají jiným způsobem. Každopádně v obchodech je přebrambůrkováno a přechipsováno.

Zajímá vás dění v krajích?

Za cenu jednoho vydání získáte všechny regionální přílohy.

Jaké území pokrýváte?
Jsme omezení současnou velikostí naší výroby. Daří se nám rozjíždět i prodej na Slovensku a dostali jsme se do pár prodejen v Bille, doslova denně se hlásí další jejich prodejny se zájmem. Obchody začínají hodně slyšet na místní, české výrobky. Proto teď připravujeme stavbu nové haly, na začátku roku bychom s ní chtěli začít.

Jaké máte další podnikatelské vize?
To spíš než na mně a manželce bude na našich čtyřech dětech. Už tady pracují tři, záleží na nich, kam to budou chtít tlačit, jak moc se jim bude chtít dělat.

Nelezete si na nervy?
Naopak, líbí se mi, že zatímco dřív jsme spolu jako rodina tolik nekomunikovali, protože všichni mladí byli někde pryč, teď když přijdu do práce, mám je všechny kolem sebe celý den. Nejdřív nikdo ani neuvažoval o tom do firmy jít, protože sem celé dětství chodili na brigády. A to do výroby, zažili ranní, odpolední i noční směny. Tak se jim to znechutilo, že řekli, že s námi nikdy. Museli k tomu dospět.

Co vám práci nejvíc komplikuje?
Vždycky jsou nějaké komplikace, ale když si je budete připouštět, co vám to pomůže. Naším heslem je: ‚Nestíháš? Přivstaň si.‘ (směje se)