RECENZE: Obětí nové Vraždy v Orient expresu je sám Hercule Poirot

  • 75
Až v kině člověk odhalí důvod, proč se Vražda v Orient expresu vůbec točila znova. Režisér Kenneth Branagh si chtěl detektiva Hercula Poirota zahrát po svém – a udělal z něj nudného kazatele.

Alespoň na ústřední zápletce klasického příběhu Agathy Christie se nic nemění, i když mravoličný prolog s jeruzalémským minipřípadem smiřujícím tři náboženství si mohl film klidně odpustit.

Na svém místě zůstává také propracované retro, asi největší ozdoba jinak tradiční podívané. Muselo to být příjemné natáčení v krásných kostýmech a měkkých lenoškách, za neustálého přísunu vybraných lahůdek, u kávy a s cigaretou v ruce (ano, v roce 1934 ještě protikuřácký zákon neznali). A samozřejmě svůj díl zásluh si odpracovaly herecké hvězdy. Když na scénu vstoupí Johnny Depp či Judi Denchová, je okamžitě znát, že přišla osobnost; však také oba, podobně jako Michelle Pfeifferová či Willem Dafoe, ve společných scénách Kennetha Branagha jasně přehrávají.

Přesto až potud se lze držet pevného bodu ve vesmíru, třebaže horská bouře včetně laviny působí uměleji než v leckterém komiksu. Ovšem Branaghovi zřejmě kdosi nakukal, že parta podezřelých uvězněná ve vlaku mezi závějemi je pro film příliš statická, takže režírující Poirot své pasažéry vyhání z vagonů, aby se s nimi prošel, ba dokonce popral a pronásledoval je v běhu – on, nepřítel akčních metod!

Vražda v Orient expresu

50 %

USA / Malta, 2017, 114 min

Režie: Kenneth Branagh

Předloha: Agatha Christie

Hrají: Johnny Depp, Daisy Ridley, Michelle Pfeifferová, Penélope Cruzová, Kenneth Branagh, Willem Dafoe, Judi Denchová, Lucy Boyntonová, Leslie Odom Jr., Derek Jacobi, Tom Bateman, Joseph Long, Olivia Colmanová, Sergej Polunin, Marwan Kenzari, Richard Price, Josh Gad, Manuel Garcia-Rulfo

Kinobox: 74 %

IMDb: 6.5

Že se vzor společenské uměřenosti co chvíli s někým halasně objímá, že zjevem, chůzí i gesty připomíná spíše urostlého důstojníka než poživačného bonvivána a že tesklivě rozpráví s fotografií své dávné lásky, to už je hrdina z úplně jiného kusu. Jako by se Branagh bránil komice, jeho detektiv není marnivý, nýbrž velebný, takže poznámka jedné z postav „Vypadáte legračně“ padá pod stůl. Především však Poirot nudí, kdykoli filozofuje, což činí často, zejména pak ve finále, kde vznosně kráčí coby ztělesnění posledního soudu za divadelní deklamace jako v antické tragédii.

Shakespearovský herec Branagh zkrátka pojal výstředního génia Poirota rádoby „umělecky“ – a tím ho naprosto spolehlivě zavraždil.