Po dálnici D5 z Plzně do Rozvadova jezdí motoristé už dvacet let

  • 2
Přesně před dvaceti lety se otevřela dálnice D5 z Plzně do Německa. Výstavba dálničního úseku dlouhého přes pětapadesát kilometrů trvala čtyři roky. Redaktor MF DNES zjišťoval, jak se změnil život na staré silnici ze Sulkova do Rozvadova.

Dálnice se otevřela 6. listopadu 1997. První čtyři dny řidiči jezdili ze Sulkova u Plzně jen na Svatou Kateřinu, zbývajících pět kilometrů po původní staré silnici přes Rozvadov do Německa. Pak se stříhala páska na dálničním hraničním přechodu v Rozvadově.

Ten fungoval deset let. Po vstupu do Schengenu ztratil význam. Dnes už neexistují ani kukaně, ze kterých čeští a němečtí policisté s celníky kontrolovali řidiče. Místo nich je volná dálnice.

První šéf oddělení dálniční policie v Ostrově u Stříbra Jan Macák si pamatuje, že k první nehodě policisté vyjížděli už v den otevření dálnice. „Byla to srážka osobního auta s divokým prasetem. Tehdy byl plot jen kolem krátkého úseku dálnice a divoká zvěř byla zvyklá na staré stezky,“ říká Macák.

Dálnice D5

  • délka 62,6 km
  • zahájení výstavby jaro 1994 - kompletní dokončení 1998
  • náklady 4,9 miliardy Kč
  • zprovoznění: Sulkov - Svatá Kateřina 6.11.1997, Sv. Kateřina - hranice 10.11.1997
  • celkem 61 mostů, 8 mimoúrovňových křižovatek, 6 odpočívek, 8 čerpacích stanic
  • povrch dálnice - speciální cementobetonové vrstvy, tloušťka 24 cm, na mostních objektech asfalt

První hromadnou nehodu řešili policisté dva týdny po otevření dálnice, na namrzlém úseku kolem 122. kilometru dálnice u Málkovic. Ve stejných místech se kvůli vedru vyboulila v roce 2010 dálnice v místě přechodu betonového a asfaltového povrchu. Hrb byl vysoký pětatřicet centimetrů.

Na staré silnici ze Sulkova u Plzně do Rozvadova od té doby výrazně ubylo aut, zejména kamionů. První pozůstatek zašlé slávy někdejší nejvytíženější silnice do Německa je na vrcholu stoupání nad Bdeněvsí. U odpočívadla zůstal stát dřevěný domek. Dřív u něj zastavovala auta i autobusy, cizinci nakupovali od levných cigaret přes plyšáky po alkohol. Teď má několik rozbitých oken, u dveří je cedule, že je levně na prodej.

Ve Stříbře dodnes zůstala zatáčka z dlažebních kostek, které drtily svými koly tisíce kamionů denně. „Když se otevřela dálnice, část turistů přestala jezdit přes Stříbro. Některé restaurace zavřely. Byla to první ekonomická rána. Druhou byl konec kasáren,“ uvedl starosta Stříbra Karel Lukeš.

Následují Benešovice a Holostřevy. Když celníci na hranicích kvůli svátkům neodbavovali, dosahovaly kolony kamionů až sem, 32 kilometrů od hranice. „Kdyby se sem měla doprava vrátit, pod silnicí by museli udělat podchod. Holostřevy jsou teď klidné a ideální místo. Dálnice kousek, máme blízko do Stříbra, Plzně i Německa,“ řekl Milan Čampula, který bydlí kousek od silnice.

Dálnici D5 je dvacet let

Před Borem je místo, kde v roce 1994 narazil opilý řidič do auta s tehdejším ministrem spravedlnosti Jiřím Novákem. Také přes Bor jezdí méně aut. „Ale kamiony se sem vracejí, zkracují si tudy cestu. Navíc v okolí vyrostla řada průmyslových hal, zóna je na Nové Hospodě. Když se střídají směny, je to na silnicích docela kruté,“ popsala situaci místní obyvatelka Jaroslava Erbenová.

Z Boru silnice stoupá na Přimdu, do městečka pod dominantou hradní zříceny. „Než otevřeli dálnici, duněly nám pod okny kamiony, až se barák otřásal. S dálnicí nastal klid, ale teď tu zase jezdí Rumuni a Bulhaři, kteří chtějí šetřit za mýto. Naproti je ubytovna, do čtyř pěti ráno tu moc klidu není,“ zhodnotil situaci muž, který bydlí na Přimdě u hlavní silniční tepny.

Do Rozvadova zbývá posledních deset kilometrů. Zmizely z něj velké tržnice, ubylo nočních podniků, přibylo restaurací, velké kasino, obchody. „Kdyby dálnice nebyla, dnes by kamiony stály až do Plzně, jak narostl provoz. Jsem rád, že někdejší území nikoho mezi bývalou českou a německou celnicí je upravené. Jsou tam obchody, firmy, žije,“ říká bývalý dlouholetý starosta Jindřich Červený.

Před zprovozněním rozvadovské dálnice se řada šoférů obávala o svá auta. Po zkušenostech z dálnice D1 se báli, že si na nerovnostech vozy poničí. Jenže i po dvaceti letech je rozvadovská dálnice vesměs stále bez větších nerovností. Vysvětlení má profesor František Lehovec, člen vědecké rady dopravní fakulty ČVUT. Byl u přípravy stavby.

„Federální vláda potřebovala dálnici rychle a kvalitně. Plánovala, že ji ze svého postaví soukromá společnost a řidiči budou za průjezd platit. U osobního auta to měly být asi čtyři koruny za kilometr. Jenže kvůli obavám, že se budou řidiči zpoplatněné dálnici vyhýbat, vláda nakonec rozhodla, že stavbu zaplatí stát,“ vysvětlil profesor Lehovec.

Nejúspěšnější firmy z původního tendru pak nabízely ceny, za jaké jsou schopné dálnici postavit. Jasné bylo, že vozovka bude cementobetonová. „Tehdy se sešly všechny nejmodernější evropské technologie pro výstavbu vozovek. Mezi segmenty se začaly používat jen třímilimetrové spáry, do kterých se vkládaly gumové dutinky. Ty je dokonale utěsnily,“ shrnul podstatu klidné jízdy František Lehovec.