Především je potřeba říct, že středeční koncert sestavy, která si říká Queen + Adam Lambert, byl prostě dobrý. Nic převratného, dvouhodinová nálož největších hitů, ale ruku na srdce – od většiny starých kapel chce posluchač právě tohle a u případných novinek frfňá.
RECENZE: Poloviční Queen sázeli hit za hitem a i bez Mercuryho obstáli |
A ano, Freddie Mercury byl jen jeden a nahradit ho nelze. Taky se Lambert, podle všeho na poměry showbyznysu až nezvykle pokorný týpek, nesnaží předstírat, že by novým Freddiem byl. Jenže Mercury tu už prostě není a zbytek Queen měl na výběr jen z několika možností. S hudbou seknout úplně (což udělal John Deacon), dělat něco jiného (což Brian May do jisté míry splňuje), nebo pokračovat s jiným zpěvákem. S Paulem Rodgersem to v roce 2005 moc nesedlo. S Lambertem je to v pohodě, pokud tedy chcete slyšet relativně autentické ztvárnění hitů Queen i ve světě, kde Freddie Mercury už nežije.
Navíc řeči o „falešné“ kapele nebo revivalu jsou velmi daleko od toho, co pod původními jmény někdy provozují jiné hudebnické party. Jen namátkou. Letošní slavný návrat Beach Boys po padesáti letech znamenal, že z původní sestavy dorazil jediný člen, a byla to celkově spíš milá vzpomínka než strhující show. Poloviční oproti nejklasičtější sestavě jsou třeba i dnešní Deep Purple a například skotští hardrockeři Nazareth stále jezdí pod svým jménem, ale z původní kapely zůstal jediný člen. Úplně mimo kategorie je potom jeden světový ABBA revival, který sice přiznává, že není autentický, ale přímo na plakátech láká na původního člena. Jenže to není Agnetha, Björn, Benny ani Frida, pochopitelně, ale saxofonista, který slavnou čtveřici kdysi doprovázel.
Proti tomu všemu, uznejme, jsou Queen vystupující s Adamem Lambertem docela poctivá záležitost. Jistě, Freddie Mercury byl pro kapelu nesmírně důležitý. Taky se jeho odkazu nikdo nezbavuje, a dokonce si jej občas na koncertech dopřejí z projekcí. I se zpěvem, což je odvaha, protože „náhradní“ zpěváci z tohoto souboje nikdy nemůžou vzejít vítězně.
Jenže Queen nebyli jen Mercuryho kapela. Jak by to znělo bez typické Mayovy kytary? A tak i díky němu (a bubeníkovi Rogeru Taylorovi) můžeme poslouchat Queen živě v nejautentičtější možné podobě, podobně jako na koncertech Paula McCartneyho můžeme slyšet klasiku Beatles, byť bez Lennona nebo Harrisona. A že si Queen říkají pořád Queen? Dokud je o jejich jméno nebude někdo žalovat, je to v pořádku.
Je obdivuhodné, že Robert Plant pokračuje bez potřeby oživovat Led Zeppelin, že nad torzem Joy Division vznikli New Order nebo co vybudoval Dave Grohl po konci Nirvany. Ale není na místě vinit Briana Maye jen proto, že pořád rád hraje staré pecky z mládí a v sedmdesáti se mu ještě nechce do muzikantského důchodu.
