Dřevěný kostelík svatého Mikuláše ze 17. století už má nový plášť. Kostel dostal izolovaný bleskosvod, který vede přímo pod ním, a proto je neviditelný. Vidět nebude ani moderní plynové hasicí zařízení, které bude mít jako jedna z mála historických dřevěných staveb v České i Slovenské republice. Podle vedoucího hradeckého odboru památkové péče Jana Falty takové nemají ani mnohé kostelíky v Norsku.
„Když jsme to projektovali, byl to nechci říct experiment, spíše velmi průkopnické řešení. Dělal jsem si i rešerši požárního zabezpečení, v roce 2013, kdy jsme začali rekonstrukci plánovat, nebyla v republice roubená stavba, která by měla stabilní plynové hasicí zařízení. I pro firmu, která nám to projektovala, to byla naprostá novinka,“ vysvětluje Falta.
Když nasávací zařízení, jež monitoruje vnitřek kostela, na dvou čidlech ucítí drobné zakouření, začne do objektu vpouštět speciální plyn, který požár zničí už v zárodku. Trubky a nádoby s plynem jsou umístěny důmyslně pod pláštěm celodřevěné stavby. O systému se hovořilo také ve čtvrtek na mezinárodní konferenci věnované požární ochraně dřevěných historických staveb v sídle Královéhradeckého kraje.
Protipožární zařízení musí být co nejvýše, aby dokázalo zaplavit plynem celý chráněný prostor. Plyn podle Falty nezpůsobuje žádné důsledky na zdraví. Signalizace požáru povede na pult ochrany k hasičům. Ten sice sídlí od kostelíka na dohled přes řeku, avšak nedávný požár v Gutech na Ostravsku ukázal, jak rychle umí dřevěná stavba shořet (o požáru dřevěného kostela v Gutech čtěte zde).
Dřevěnou památku chce město ochránit i před žhářským útokem. K tomu má speciální čidla ještě před vstupem.
„Prostor mezi kostelem a ohradou bude monitorovat zabezpečovací zařízení. Pokud nezvaný návštěvník zábradlí přeleze, spustí se poplach na pultu městské policie. Systém umí rozlišit, jestli je to člověk nebo zvíře, s planým poplachem by neměl být problém,“ popisuje Falta.
Kostel chrání také speciální bleskosvod, který stejně jako ostatní rozvody vede pod pláštěm objektu a neruší tak jeho vzhled. Protipožární zabezpečení vyjdou zhruba na půl milionu korun. Celá rekonstrukce bude stát 18,8 milionu bez započtení daně.
„Snažil jsem se, abychom hodnotný kostel po zásahu odevzdali tak, aby běžný návštěvník mohl stále objevovat jeho krásu a my mohli s klidným svědomím spát, že jsme udělali vše, abychom ho uchovali dalším generacím,“ prohlásil památkář.
Poslední večeře Páně
Kostel patří do skupiny slovenských roubených kostelů, z nichž osm nejhodnotnějších zařadilo na svůj seznam UNESCO. Hradecký kostel se na něm neobjevil, neboť nestojí na svém typickém místě. Jeho velkou hodnotu však dokládají nástěnné malby, které památkáři našli na obvodových zdech po odmontování ikonostasu, dřevěné stěny s průchody, která v pravoslavných chrámech odděluje oltářní prostor od prostoru pro laiky.
„Na malovaných trámech jsou biblické scény, například poslední večeře Páně. Jsou však nekompletní,“ říká Falta.
Na některých lze vidět i nápisy cyrilicí. „Jsou psané staroslovanským jazykem 16. století, nedokázali jsme je rozluštit,“ přiznává památkář.
Malované trámy nechali naskenovat a když se je virtuálně pokoušeli složit tak, aby malby na sebe navazovaly, zjistili, že kostel byl původně mnohem větší (více čtěte v článku Podkarpatský kostelík v Hradci je o sto let mladší, než se uvádělo).
Vznikl asi v roce 1605 v Malé Polaně na východním Slovensku, od ní ho později odkoupila obec Habura, kde dostal tvar takový, jaký známe. V roce 1935 kostelík od Habury odkoupil hradecký starosta Josef Pilnáček jako památník československým legionářům.
Zajímavým prvkem, který se podařilo najít po dvaaosmdesáti letech od stěhování ze Slovenska, je mlýnský kámen pod posvátným prestolem, oltářem pravoslavné církve.
„S napětím jsme očekávali, jestli mlýnský kámen najdeme. Tušili jsme, že tady má být, protože byl v soupisu předmětů převezených v roce 1935,“ uvádí Falta.
Mlýnský kámen způsobil drobnou komplikaci. „Pískovcové mlýnské kolo jsme našli v místě, kudy měla vést vzduchotechnika. Od odborníků jsme se dozvěděli, že kámen je symbolem života, museli jsme ho proto zachovat a nehýbat s ním. Proto se musela změnit trasa vzduchotechniky. Na stavbách tohoto druhu je to však obvyklá situace,“ uvedl Miroslav Vaníček, který zajišťuje stavební část.
Přiznal, že pro něj samotného je rekonstrukce starobylého kostelíka výjimečnou prací, k níž se běžně nedostane.
„Jak to bylo vyprojektováno, tak se to dělá. Nejsou tu žádné vícenáklady, vše bylo jasně dané. Pouze jsme hledali místa, kde nejsou malby a další památkářsky cenné části, abychom tam mohli vést instalace. Cítili jsme velkou zodpovědnost, proto zaměstnancům neustále zdůrazňuji, že musíme být ohleduplní a chovat se jinak, než je zvykem,“ zdůrazňuje stavař. Rekonstrukce kostelíku je za polovinou.
