Jak ráda trávíte svůj volný čas?
V poslední době je to hlavně o odpočívání. Dříve, když jsem měla volno, tak jsem si úplně nedokázala představit odpočinek, protože jsem docela workoholik a mám ráda neustálou činnost. Takže když se stane, že mám jeden nebo dva dny volna, tak jedu například k rodičům nebo do Katlova, kde máme dům u jezera. Snažím se relaxovat, chodit na procházky, úplně vypnout, odložit telefon a toho si teď v poslední době cením úplně nejvíc, protože práce a dennodenní stres a nátlak okolí nás nutí stále být na telefonu a pořád něco řešit.
A když máte pracovní den, jak vypadá?
Nechodím do práce tak, že bych měla pevnou pracovní dobu, za to jsem hrozně ráda, protože jsem ráda paní svého času. Někdy vyrážím do terénu v šest hodin ráno, někdy v jedenáct. Včera jsem se vrátila z přehlídky ve dvě ráno. Někdy jsem zase už v sedm večer doma. Je to každý den jiné.
Teď hodně času trávíte v přírodě. Uměla jste si to dřív představit, nebo jste někdy po něčem takovém toužila?
Ono to zní trošku jako klišé, když řeknu, že jsem holka z vesnice. Trávila jsem tam u babičky a dědy každou chvíli a od malička nás hnali sbírat brambory. Dědeček měl krávy, dodneška mají prasata. Takže mně to přijde přirozené. Akorát samozřejmě po soutěži krásy a po mém přestěhování do Prahy člověk tu možnost nemá a ani se lidem neukazuje v teplácích. Teď s Jakubem je to takový hezký návrat, ale není to nic, co by mě šokovalo a co bych předtím neznala. Samozřejmě nikdy jsem nebyla v džungli, to si nebudeme lhát. Díky dědovi znám houby, bylinky a spoustu věcí, takže k tomuto mám blízko.
Jakub je rybář. Rybařila jste vůbec někdy předtím?
Ne, jezdila jsem na ryby občas s kamarády nebo s bývalým partnerem, ale nikdy jsem rybu netahala, ani jsem nikdy nesekala. Vždycky jsem byla takový atmosphere manager a opalovala se u toho a odpočívala. Teď jsem měla možnost s Kubou tu rybu chytit, zaseknout, vytáhnout, svádět ten souboj.
Kde vám třeba při rybaření šlo i o život?
Například v Amazonii, když jsem bojovala s Arapaimou, tak ta měla asi 130 kilo. To byl boj možná na 40 minut, možná hodinu. Tam jsem si opravdu sáhla na dno a poznala, proč to ty rybáře tak baví. Je to obrovský adrenalin a ono to čekání, i nekonečné, aby člověk měl záběr, ve finále stojí za to. Takže díky tomu jsem našla cestu k porozumění Jakubovi a nevyčítám mu nic a nedivím se mu, že když má volno, chce jet na ryby. Vím, že to miluje. Miluje, když na ty ryby jedu s ním, ale zase ví, že já s ním jedu, jen když je nad 25 stupňů Celsia. Takže v tomto období má trošku smůlu.
Eliška Bučková a Jakub Vágner (2016)
Kdybyste se odstěhovali na vesnici, co vy a zvířata?
My jsme se tam odstěhovali, ale máme byt i v Praze kvůli práci, kamarádkám a mám ráda i společenský život. Druhý domov máme na Katlově, kde máme úplný klid a máme tam zase jiné přátele a zvířátka tam máme. Kromě ryb, kachen, hus a různé lesní havěti taky bizony a čtyři pejsky.
Kromě modelingu jste kdysi i zpívala. Nechybí vám to?
Nechybí. Vzhledem k tomu, že mám práce dost a našla jsem smysl a naplnění v pořádání táborů a akcí pro děti, tak mi to vůbec nechybí. Když si chci zazpívat, tak jedu ke kamarádce, se kterou jsme vystupovaly.. Zpíváme si pro radost nebo zpívám s našima.
(zleva) Eliška Bučková, Kateřina Průšová a Nikol Švantnerová na soustředění Miss Hasička a Hasič roku 2017
Nedávno jste byla na soustředění s finalisty soutěže Miss Hasička a Hasič roku. Zavzpomínáte občas na Českou Miss, kterou jste v roce 2008 vyhrála?
To už je let! Když jsem na soustředění přišla, tak jsme si s kamarádkou Katkou Průšovou říkaly, že jsme rády, že už tu nemusíme pobíhat v tom župánku a máme to za sebou. Když jsem viděla, jak holky venku mrzly, tak mi jich bylo strašně líto. Ale my jsme toto všechno absolvovaly a vím, že jsme to strašně prožívaly. Dneska už bych na to asi neměla energii a ani motivaci. Těm holkám to přeju a vím, že je to takový kouzelný moment a ne každému se to podaří. Je to splnění určitého princeznovského snu, u kterého budu v pátek 3. listopadu díky porotcování právě na finále hasičů roku 2017.
Máte nějaký „dospělý“ sen?
Asi abychom byli všichni zdraví. To je trochu moje noční můra, kdy se mi zdávají různé sny o tom, že někdo z rodiny, partner nebo já jsme nemocní. Přála bych si pro všechny zdraví, a aby babička s dědečkem tu byli ještě dlouho. Nechci, aby mě někdo opustil. Jen můžou přicházet.
