„Kompletně jsme prozkoumali břehy v oblasti. Uhynulá zvířata byla všechna hladová - v žaludcích neměli v době smrti potravu,“ řekl prokurátor agentuře Interfax. K nedostatku potravy podle něj mohla vést skutečnost, že populace tuleňů bajkalských se v posledních letech výrazně zvětšila, a tak úhyn může představovat ukázku „přírodní regulace tulení populace“ v praxi.
Prokurátor také připustil, že podle místních obyvatel na jihu Bajkalu výrazně ubylo ryb. Tuleni se přitom neživí ohroženými omuly, jejichž komerční rybolov ruská vláda minulý měsíc zakázala, ale menšími rybkami.
Verzi o úhynu tuleňů v důsledku hladu a vyčerpání podpořil také místní náčelník veterinární správy, podle kterého je záhodno „prozkoumat celý potravinový řetězec“, a to včetně chemických a toxikologických testů ryb, jimiž se tuleni živí.
Experti mají ve zkoumání příčin úhynu dále pokračovat. Laboratorní testy podle úřadů vyloučily, že by tuleně opět postihl mor, který je zdecimoval v 80. letech. Vyšetřování z hlediska možné nákazy jinou z infekčních nemocí má pokračovat. Již dříve úřady vyloučily, že by úhyn tuleňů zavinili lidé. Populace tuleňů bajkalských v současnosti čítá asi 100 000 kusů.
Bajkal, ležící v samém srdci Sibiře, je nejstarší a nejhlubší jezero na světě, maximální hloubka dosahuje 1 642 metrů. Obsahuje skoro pětinu sladké vody na Zemi a je „výjimečně cenný pro poznání evoluce“, jak uvedlo UNESCO, které jezero v roce 1996 zařadilo na seznam světového dědictví.
Biologická rozmanitost Bajkalu je pozoruhodná: vody a břehy jezera obývá téměř 3 600 druhů rostlin a živočichů, většinou endemitních, tedy vyskytující se pouze v dané lokalitě. Vědci ale varují, že jezero čelí jedné z nejhorších ekologických krizí ve své historii, jak svědčí úbytek ryb v důsledku šíření řas a znečišťování jezera odpadními vodami s fosfáty.
