Pokud jde o migrační krizi, jež sužuje Evropu od roku 2015, lze říci, že všechny cesty vedou do Libye. Občanskou válkou zmítaná země se stala přestupní stanicí pro většinu utečenců z Afriky, kteří se rozhodli riskovat život při plavbě přes Středozemní moře.
V posledních měsících se však situace mění. Libyjské úřady úzce spolupracují s italskou pobřežní stráží, která se snaží zadržené migranty vracet zpět do Afriky. Podle Mezinárodní organizace pro migraci (IOM) překazily jen letos (k 24. říjnu) bezpečnostní síly cestu přes Středozemní moře téměř devatenácti tisícům migrantů.
Kvóty na migranty končí, ukázal summit EU. Nové bez nás nebudou |
Ti proto hledají jiné cesty, jak se do Evropy dostat. Jedna z nich vede přes Alžírsko. Lidé na útěku tudy procházeli už v minulosti. Nejčastěji se zde zdrželi pár týdnů a cestovali dál přes hranice s Libyí. Ti kreativnější pak volili Maroko, kde se pokoušeli přelézt vysoké ploty španělských exkláv (viz Migranti se tlačí na španělské území v Africe). V Alžírsku nyní přebývá na sto tisíc běženců.
Většina migrantů čeká v improvizovaných táborech nebo na okraji velkých měst v pobořených domech s minimálním vybavením. Jen v hlavním městě Alžíru najdeme takových budov desítky. Do jedné z nich se vydali také reportéři serveru The Guardian. Ve dvoupatrovém stavení zde bydlí asi třicet lidí, převážně z Kamerunu a Nigeru. Jejich cílem je Evropa.
Jeden z domů obsazených uprchlíky na okraji Alžíru.
Uprchlický tábor ve městě Tindúf.
„Skoro všichni moji známí už jsou v Evropě,“ tvrdí Josiane z Kamerunu a dívá se při tom na fotografii svých přátel, kteří už absolvovali cestu do Itálie. Další muž z Kamerunu Luc mezi tím připravuje spaní pro nové hosty. Co nevidět má dorazit sestřenice jeho přítelkyně spolu se svým desetiletým synem. „Má ve Francii rodinu, podařilo se jim tam dostat loni,“ popisuje Luc.
Žebrota a nedostatek pomoci
Do Evropy chce i on. „Bude to tam pro mne lepší, jsou tam lepší i školy,“ vysvětluje. Jeho otec přeplul Středozemní moře loni. V Alžírsku předtím žil několik let. Jakmile se dostal do Evropy, poslal svému synovi peníze. Luc se vydal na cestu z kamerunské Doualy, do alžírské metropole přijel před půl rokem.
Pomáháme tam, kde EU selhala, říká zachránce migrantů ve Středozemním moři |
Původně chtěl putovat přes Libyi, odplout měl z přístavu Sabráta. Nepokoje v tomto městě však jeho cestu zdržely. „Staří už odsud odjeli, mladí pořád přijíždějí. Teď odsud nemůžeme, tak nám nezbývá nic jiného, než čekat,“ shrnuje situaci většiny uprchlíků v Alžírsku.
Luc patří k těm šťastnějším. Mnozí utečenci totiž nemohou najít střechu nad hlavou a přespávají na ulicích Alžíru. Mladí každé ráno postávají na chodnících a doufají, že jim někdo nabídne práci. „Přijel jsem před třemi měsíci. Netušil jsem, že bude takový problém najít tu práci,“ tvrdí sedmnáctiletý Guinejec Mohamed.
Uplatnit se na zdejším trhu práce je pro mnohé běžence složité. V Alžírsku nikoho neznají, problémem je také jazyk. Arabsky mluví málokdo, bližší jim je francouzština a angličtina. „Vůbec neví, jak to tady chodí. Dokáží se během chvilky naštvat, pokud je nějaký Alžířan slovně napadne. Pak to končí bitkou a vždycky někdo přijde k úhoně,“ popisuje Kader z Pobřeží slonoviny, který v Alžírsku žije už šest let.
Uprchlíci v táboře u města Tindúf.
Jeden z domů obsazených uprchlíky na okraji Alžíru.
Ještě složitější je příchod do nové země pro ženy a nezaopatřené děti. Mnohdy končí v rukách obchodníků, kteří je nutí k prostituci nebo otrocké práci. V Alžírsku chybí propracovaná síť charitativních a neziskových organizací, které by běžencům pomáhaly se zajištěním základních životních potřeb. Migranti žebrající na ulici se přitom přestávají zamlouvat i Alžířanům. Čas od času se najdou lidé, kteří jim pomáhají, zejména během ramadánu.
Zatýkání a vyhoštění
Postup úřadů je však nekompromisní. Podle organizace Human Rights Watch deportovalo Alžírsko za poslední dva měsíce nejméně tři tisíce lidí včetně těhotných žen a nezaopatřených dětí. Bez ohledu na to, zda se musí vrátit do zemí, kde vládnou represivní režimy. Policie je při chytání běženců stále agresivnější, uvádí organizace Amnesty International.
Naše země, naše pravidla, říká uprchlíkům český dobrovolník |
„Jednoho známého zatkli v autobusu, když jel do práce. Sousedku zase zadrželi, když odcházela z porodnice s malým dítětem. Dělá mi to starosti. Manželce jsem řekl, ať radši nevychází na ulici,“ popisuje Amara z Libérie. „Do Alžírska jsem přijel kvůli práci. Platí mi tady víc, než bych si mohl vydělat u nás doma. Tak se snažím zatnout zuby. Snad to všechno přejde,“ dodává.
Utečencům v Alžírsku tak mnoho možností nezbývá. Cesta do Libye je kvůli nestabilní situaci v zemi velmi riskantní. Plavby přes Středozemní moře rovnou z Alžírska jsou i podle IOM spíše výjimečné. V úvahu připadá relativně bezpečná cesta do Maroka, překročení hranic španělských exkláv je však extrémně náročné. Jedno je jisté, do vlasti se chce vrátit minimum běženců. Dříve nebo později si proto jednu z cest do Evropy zvolí. Bez ohledu na rizika.
Od počátku roku dorazilo do Evropy přes Středozemní moře téměř 150 tisíc lidí, což není ani polovina počtu z roku 2016. Nejčastěji míří do Itálie, zejména na Sicílii (reportáže z uprchlické krize na Sicílii si můžete přečíst zde).
