Destiny je týmová sci-fi střílečka založená na tom, že se neustále honíte za lepší výbavou. Ideálně s partou kamarádů. První díl vyšel pouze na konzole, druhý už i na počítače. V menu jsou všechna běžná nastavení (zorné pole, mapování kláves atd.) a s povděkem kvituji, že na mé starší sestavě (i5 -3330 @ 3.00 GHz / GeForce GTX 960) mohu hrát na maximální nastavení.
Možnosti nastavení na PC
Obsáhlou a zasvěcenou recenzi konzolové verze od Jakuba Žežuleho, velkého fandy, si přečtěte na Bonuswebu zde, můj pohled je trochu jiný. První díl jsem hrál jen letmo bez velkého nadšení. Zlom přišel až s betou Destiny 2 na počítačích. Důvod? Ovládání pomocí myši a klávesnice dělá divy. A najednou mě hra chytla.
PC vs. PlayStation 4
Destiny 2 sice nejsou vyložené grafické orgie, přesto se mi u některých scenerií tajil dech. Je jedno, jestli se pohybujete po troskách civilizace na matičce Zemi, nebo obdivujete architekturu na cizí planetě. Kombinace měřítka, světelných efektů a drobných detailů dělá z Destiny 2 pěkné pokoukání. Velmi dobrý pocit jsem měl i ze střelby, zbraní obecně a likvidace nepřátel. To je zkrátka dobrý základ pro to, abyste u hry strávili spoustu času. Na druhou stranu postavy lidí působí strnule, zastarale.
Co mě příliš nenadchlo, je kampaň. Příběh sám o sobě není špatný a klidně přiznám, že jsem se zájmem sledoval, kam se posune. Nevyhovovala mi ovšem struktura těchto misí, od kterých jsem čekal více, než obvyklý a až na pár míst ničím zajímavý „průchod tunelem“, vlny nepřátel, případně velmi otravné úkoly (aktivuj tohle, jé, ono se to rozbilo / nefunguje, tak musíš ještě toto). Uvítal bych také nějaké větší zasvěcení do předcházejících událostí z první Destiny. Nebylo cílem Destiny 2 právě nalákat nové hráče?
Destiny 2 (PC)
V betě mě bavil tzv. Strike, což jsou mise navržené pro tři hráče s bossem a odměnou na konci. Ty se ovšem nezpřístupní hned, ale až po odehrání části kampaně a na úrovni dvanáct. A v tomto momentě mě začala hra zase bavit. Striky jsou dobře navržené a zábavné i opakovaně – právě na tomto prvku je hra založena. Nemile mě ovšem překvapilo, když jsem zjistil, že Striků je pouze pět, přičemž majitelé verze pro PlayStation 4 mají šestý. Nemám nic proti exkluzivitám a vyostřenému konkurenčnímu boji, z nějž hráči obvykle těží, toto je ovšem krok vedle.
Další zábavné momenty přišly s vozítkem / vznášedlem Sparrow, na němž se můžete v obrovské rychlosti pohybovat po herním světě. V tom jsou sice záchytné body pro teleportaci, s větrem v zádech je to ovšem větší zábava. Tomu je ostatně uzpůsobeno i prostředí s velkými koridory. Sparrow vás tak rychle dostane na potřebné místo, třeba k nějaké veřejné události ve světě. Možná jsem jen něco přehlédl nebo nedokončil, ale vozítko jsem získal až na maximální úrovni dvacet. Určitě by nebylo od věcí mít k ruce nějakou pomalejší verzi hned od začátku. Zkuste se držet party, kde všichni Sparrow mají, jen vy ne.
Destiny 2 (PC)
Destiny 2 (PC)
Bitvy mezi hráči (PvP) probíhají na speciálních mapách čtyři na čtyři, přičemž důraz je kladen na kooperaci. To nezní špatně, mapy jsou ovšem bez nápadu a raději než PvP v Destiny 2 si zahraji třeba Overwatch nebo Battlefield 1.
Slabší je i sociální aspekt hry. Pokud hrajete s kamarády, ok, pokud ne, neměl jsem ani pocit, že bych hrál MMO. Nechápu, proč v zónách chybí global chat. Jasně, lidi tam v jiných hrách píšou kraviny, ale není to pravidlem a od toho jsou možnosti jako mute, ignore list či report. Ale hrát si na MMO bez global chatu, to je úlet.
Destiny 2 (PC)
Nejobtížnější výzvou ve hře je raid Leviathan pro šest hráčů, na něj ovšem ještě nemám potřebnou výbavu. Tím se dostáváme k podstatě Destiny 2. Je jedno, jestli ji nazveme střílečkovým World of Warcraftem, Diablem, nebo sci-fi verzí The Division. Základ je zkrátka grind, tedy neustálé procházení toho samého. Všechny tři zmíněné hry jsem si užil a nevadí mi to ani v Destiny 2, protože pocit ze střelby a likvidace nepřátel je parádní. Ale vadí mi v podstatě prázdný svět a nízký počet Striků, kterých bych očekával tak trojnásobek.
Nemilým překvapením pro mě bylo oznámení první placené „expanze“ Curse of Osiris (možná až příliš honosné slovo pro DLC), která vyjde 5. prosince, tedy měsíc a půl po vydání PC verze. Neměla to být spíše součást původní hry? Druhá placená „expanze“ dorazí na jaře (expansion pass který zahrnuje obě DLC, stojí 949 korun). Bungie zkrátka spoléhá na to, že hráčům, kteří do hry investovali desítky hodin, se bude Destiny 2 jen těžko opouštět a snadno je podojí. Což mě přivádí k otázce, zda má cenu takovou hru vůbec rozehrávat.
Co tvůrci a vydavatel nepodceňují, je marketing.
