RECENZE: ELEX je hra na hrdiny ze staré školy pro nejvěrnější fandy

Po letitém vývoji přicházejí Piranha Bytes, autoři sérií Gothic a Risen, s další hrou na hrdiny s otevřeným světem. Tentokrát je to šílený mix středověkého světa, sci-fi i post-apo.

Příběh se odehrává na planetě Magalan, kterou jednoho dne navždy změní náraz komety. Ta s sebou kromě ničivé zkázy přinesla také Elex, zvláštní substanci, již někteří používali jako drogu, která dokázala člověka dokonale zbavit emocí. Hlavním hrdinou je komandér Jax, jeden z takto závislých jedinců z frakce, jež si říká Albové. Té velí záhadný Hybrid, jenž chce veškerý Elex pro sebe. Jaxova stíhačka je na počátku hry sestřelena, následně je Jax zrazen vlastním bratrem a popraven. Poté je ještě jedním zlodějíčkem okraden o veškeré zbraně a brnění a hra může začít. Jax totiž náhodou přežije, Elex z jeho žil se vytratí a máme zde nového hrdinu bez vybavení i jakýchkoliv schopností. Typický piraní začátek.

ELEX

ELEX

Typické pro Piraně je tu ovšem víc věcí. Během hry se lze přidat k jedné ze tří frakcí. Zde jsou to Berserkeři, kteří fanaticky odmítají jakékoliv technologie a spoléhají se na klasické středověké zbraně a magii, Klerici, kteří naopak technologii holdují, a Vyvrhelové (Outlaws) z pouštního města připomínající post-apo bandu z filmů jako Šílený Max. Každá z těchto frakcí má své pro i proti a bude jen na vás, ke které se nakonec přidáte. Jisté je, že uzavření tohoto paktu už nejde změnit, čímž si zavřete nadobro možnost dokončit některé úkoly pro ostatní. Zkrátka klasika.

I začátek je podobný s prvním Gothicem. Po ztrátě schopností i vybavení jste naprostá nula, kterou bez problémů udolá i první mrchožrout. Před vámi leží obrovský svět a nikdo vám pořádně neřekne, co máte dělat. Naštěstí záhy potkáte Durase, berserkera z nedalekého města Goliet, jenž plní stejnou roli jako Diego v prvním Gothicu. Dá vám prvních pár informací, jak to zde funguje a nabídne, že vás do města odvede. Ve městě už naberete první hromadu úkolů a hra začíná.

ELEX

Nebudu chodit kolem horké kaše, dojmy z prvních několika hodin pro mě byly značně rozporuplné. Věděl jsem, že se se mnou hra nebude mazlit, na nějaké tutoriály a berličky si Piraně nepotrpí, ale tohle je možná až moc přehnané. Mimo město vám jdou po krku všichni a všechno, nepřátelských potvor je všude přehnaně moc, najít alespoň trochu lepší výbavu trvá hodiny (zbraně ani brnění nelze z mrtvol sbírat), a když už něco najdete, nemáte na to dost dovednostních bodů.

Jako v každé správné hře na hrdiny i zde získává postava za boj i plnění úkolů zkušenosti. Po dosažení nové úrovně dostanete pět bodů, kterými můžete zvýšit některý z pěti atributů (síla, výdrž, obratnost, inteligence a prohnanost) a také jeden bod, jenž lze u trenéra proměnit za novou schopnost. Problém je, že i jen trochu lepší vybavení má požadavky na tyto atributy až přehnaně velké a bude trvat opravdu hodně dlouho, než ze sebe uděláte alespoň trochu odolného reka.

Ruku v ruce s tím jde i nevyváženost získávání zkušeností. Zatímco si řeknete, že tamtoho raptora už konečně udoláte, padne na to hromada hojivých lektvarů a na dvacátý pokus po čtvrt hodině snažení se vám to opravdu povede. Získáte za to ušmudlaných třicet zkušeností, ale stačí za pár minut vyřešit nějaký úkol typu „přines mi to a to“ a zkušeností dostanete třeba pět set. Kvůli tomu vás do bojů nic nenutí, spíše naopak, ze všech se snažíte co nejrychleji zmizet.

ELEX

ELEX

Pomáhá vám v tom jedna opravdu velká berla, kterou autoři do hry implementovali. Je to jetpack, jenž má hlavní hrdina od začátku hry k dispozici. Pomineme detail, že ho má vzadu nad pasem a v první sekundě používání by si s ním upálil zadek. Jetpack se sice po pár vteřinách vybije, ale stačí dalších pár počkat a můžete létat vesele dál. Takto lze bez problémů vyletět po kouskách i na ty největší hory a uletět většině nepřátel. Element prozkoumávání těžko přístupných oblastí tak získává zcela nový rozměr. Jetpack mají i vaši parťáci, takže vás budou následovat, kam budete potřebovat.

Parťáky budete proklínat

Když už jsme nakousli parťáky, pojďme si o nich něco povědět. Ve hře jich je několik a s sebou můžete mít pouze jednoho. Každý z nich má vlastní příběh, se kterým se pojí i některé zajímavé úkoly, z nichž mnoho se s vámi potáhne po většinu hry. Bohužel se musím zmínit o jednom neduhu, který se s parťáky pojí. Jejich umělá inteligence je nulová a většinu času je budete pouze proklínat.

Zapomeňte na časy z Gothicu, kdy stačilo, aby někdo poblíž vás vytáhl meč s cílem vás napadnout a váš společník k němu hned běžel a bránil vás. Zde můžete být uprostřed boje a váš parťák si to bude dál vykračovat, jako by se nechumelilo. A když už ho náhodou napadne ten meč vytáhnout, stejně se netrefí. Když jsem tedy dostal možnost naučit se dovednost, že bez společníka budu dávat nepřátelům větší zranění, cestoval jsem od té doby sám.

Psal jsem výše, že zpočátku jsem měl ze hry rozporuplné pocity. Opravdu, nejdřív jsem byl ze hry vcelku zklamaný, příběh mě moc nezaujal, a když už jsem měl někam cestovat za nějakým úkolem, při pohledu na mapu a na to, kolika nepřátelům zase budu muset utíkat, mě jímala hrůza. Musím však Elexu nechat fakt, že stejně jako v případě Gothicu je zde mistrovsky zvládnuté postupné zlepšování hlavního hrdiny a tím i větší chuť pokračovat dále. Pokud mě první čtvrtina hry moc nebavila, ve druhé už jsem byl do hry neskutečně zažraný a v těch dalších jsem se od ní doslova nemohl odtrhnout.

ELEX

Na svědomí to má hlavně parádní design celého světa, ve kterém jsou stovky a stovky různých objektů k prozkoumávání, různých zapadlých zákoutí s menším či větším pokladem, tu opuštěná chatka, tu ruiny staré továrny apod. Rozloha světa je dostatečná na to, abyste v něm strávili dobrých pár desítek hodin (jen první kapitola mi trvala nějakých patnáct hodin, ale ty další jsou už kratší) a díky rozmanitosti „podnebí“ se jen tak neokouká. K dispozici jsou zelené pláně a lesy, vulkanická země plná lávy a prachu, pouště i zasněžené kopce. Občas to trochu bije do očí, když se ve vánici brodíte sněhem a na druhém břehu potoka asi pět metrů od vás kvetou kytičky, ale to už je jen detail.

Hra běží na obstarožním enginu ještě z Gothicu 3, kvůli čemuž bohužel není grafika žádný zázrak. Ne že by hra vypadala vyloženě hnusně, ale v porovnání s ostatními AAA hrami z letošního roku to opravdu není žádné terno. Díky tomu ovšem poběží bez větších problémů i na slabších grafikách, jen musíte omezit větší dohled nebo vegetaci, která se ukázala opravdu velkým žroutem výkonu. Rovněž jsem byl svědkem občasného prolínání textur, postav procházejících skrz sebe apod. Ale nejvíc do očí bije (doslova) přepálený bloom efekt při přechodech z interiérů do exteriérů a naopak.

Vyzdvihnout ovšem musím výborné namluvení všech rozhovorů a že jich je požehnaně. Hra se u nás distribuuje s českými titulky, takže bude dostupná i pro neangličtináře.

ELEX

ELEX

Tak velké hře, jakou Elex bezesporu je, se samozřejmě nevyhnuly nejrůznější chyby. Některé už byly opraveny v Day 1 patchi, na některé opravy se stále čeká, ale v současné době jsem byl svědkem např. situací, kdy po mně nepřátelé zběsile pálili do země z patra nade mnou, a ještě o mně nemohli vědět. Dále jsou tu třeba problémy se splněním několika úkolů nebo zdánlivě bezdůvodné propady ve výkonu.

Elex je opravdu výborná hra, ale musíte jí dá šanci, protože i když začátek nebyl z mého pohledu nijak zvlášť povedený, čím více jsem se do hry ponořoval, tím více mě bavila. Těžko říci, zda ji doporučit někomu, kdo nemá v žánru her na hrdiny moc zkušeností, obtížnost je občas až moc vysoká, ale upřímně můžu konstatovat, že fanoušci sérií Gothic a Risen budou brzy jako na koni. A hlavně pro ty je hra určena. Chvíli sice potrvá si zvyknout na ne zrovna intuitivní inventář, jenž je dělán na míru konzolím, ale pokud si pamětnici vzpomenou na tragické ovládání prvního Gothicu, toto je oproti tomu pohodička.

Pokud tedy patříte k fanouškům studia Piranha Bytes, Elex je pro vás pravděpodobně trefa do černého. Nenechte se zastrašit starším grafickým zpracováním ani novým světem a vrhněte se do dobrodružství, kde si vše budete muset tvrdě vydřít a na které budete s láskou ještě dlouho vzpomínat. Díky třem rozdílným frakcím je zde rovněž prostor pro opětovné rozehrání, až někdy náhodou nebudete mít co hrát.