Otcové versus synové patří k věčně nosným tématům, ovšem režisér Dužan Duong, hanojský rodák vyrůstající na evropské půdě, do své miniatury na pomezí hraného příběhu a dokumentu nevtíravě zapojil ještě střet kultur, tradic, a dokonce prvky thrilleru.
Vyprávění se točí kolem typické vietnamské večerky, kde syn rodičům vypomáhá, ačkoli ho to táhne mezi vrstevníky na pivo, tanec, za generační zábavou. Když matka odjede do vlasti na dědečkův pohřeb, zůstanou otec se synem odkázáni jeden na druhého a napětí mezi nimi narůstá.
Mladík má v tváři dokonale otrávený, nezúčastněný výraz, stydí se při obřích nákupech zásob v supermarketu, kde slyší jízlivé „Nechte nám tady taky něco“, nudí se v krámku, kde mu otec přikazuje, ať hlídá zákazníky. Tak trochu připomíná Formanova Černého Petra: ztracen mezi regály, neví, kam patří, kde vidí svou budoucnost a co si má počít sám se sebou.
Znepokojivá nálada se však zahušťuje nejen mezi otcem, pro něhož dvacet let dřiny na vlastním obchůdku znamená životní dílo, a synem, kterého uhodí přímo před jeho kamarádem.
Bo HaiČesko, 2017, 26 min Režie: Dužan Duong Scénář: Dužan Duong Kamera: Adam Mach Hrají: Viet Anh Duong, Van Hai Duong, Tomáš Lipský, Hana Houbová Kinobox: 69 % |
Mračna se stahují i zvenčí, pro pocit ohrožení stačí stíny rolety prodejny za noci nebo možný útok opilých výrostků, kterým syn prodá cokoli, ač mu otec vytýká: „Kolikrát ti mám opakovat, že máš po nich chtít občanku?“ A současně ho učí dávným rituálům u obrazu mrtvého předka.
Jak skloubit všechny okolní vlivy s vlastními sny a nikoho neranit, to je nekonečné dilema dospívání, které snímek Bo Hai postihuje s citem pro již zevšednělou exotiku a s civilní úsporností, která vypovídá o slibném filmařském talentu.
