Na Turnaji mistryň to v posledních letech není výjimka. Karolína Plíšková po partii s Garbine Muguruzaovou nestihla zaplout do lože v honosném hotelu Marina Bay Sands před druhou hodinou ranní. Další desítky minut trvalo, než se její rozburácená mysl po zápase uklidnila.
„Vůbec se tu nemůžu dostat do normálního rytmu. Vstávám po poledni, pozdní začátky jsou šílené.“
Až do extrémních situací dospěla WTA při dobývání nového trhu. Pravda, trh je to štědrý a nedozírně rozlehlý. Co je v tradičních krajích v Evropě či Severní Americe stěží uskutečnitelné, Asie splní bez okolků.
Zvlášť vzmáhající se Čína se stává zemí neomezených možností. I proto se do turnajového kalendáře vmáčkly našinci donedávna neznámé názvy měst Wu-chan, Ču-chaj, Šen-čen, Ťchien-ťin.
„Za nás se do Asie létalo jen do Tokia,“ vzpomíná Martina Navrátilová na závěr minulého tisíciletí. „Jo, pozvali mě na exhibici do Koreje, Manily nebo Jakarty, ale turnaje v téhle oblasti neexistovaly.“
Teď se na podzim konají obří akce v Pekingu i Wu-chanu. Masters nyní počtvrté hostí Singapur a napřesrok by je chtěl organizovat Šen-čen. Elite Trophy pro druhou vlnu hvězd WTA Tour se příští týden rozjede v Ču-chaj. Dokonce se vyskytly názory, že by si Asie zasloužila svůj vlastní superpodnik na úrovni tradičních grandslamů.
Nejlidnatější stát planety přirozeně přitahuje obchodníky se sportem. Zákazníky tu verbuje mužská ATP Tour, fotbalové kluby, NBA i NHL. Rozmachu WTA v něm kromě hospodářského rozvoje prospívají další skutečnosti. „Tenis přišel v Číně do módy, když se dostal na olympiádu,“ tvrdí Navrátilová.
Boom zásadně podpořily úspěchy sympatické Li Na, šampionky Roland Garros 2011 a Australian Open 2014. Taky kvůli ní přestěhovala WTA své finále do Singapuru, jehož obyvatelstvo tvoří ze tří čtvrtin Číňané. Jenže superstar, jejíž zásluhou by se lístky staly žhavým zbožím, před prvním ročníkem v novém dějišti ukončila kariéru. Zlomyslnost osudu. Či špatné načasování, jak praví Navrátilová, patronka akce.
Zájem obecenstva je bez populární Li Na poněkud vlažný. A když navíc nedorazí ani Serena Williamsová a Maria Šarapovová, Turnaj mistryň se stává podružnou záležitostí.
„V Singapuru táhnou jen události nejvyššího lesku se slavnou značkou,“ míní elitní deblistka Andrea Hlaváčková. „Věřím, že v Německu, Londýně nebo Praze by lidi nepotřebovali Serenu a Mariu. Přišli by, protože je tenis baví.“
Sledovanost v Singapuru spíš klesá. Nepomáhá ani šíbování s rozpisem zápasů. Pozdní začátky (večerní bloky od 19.30 místního času) vycházejí vstříc televizním společnostem, jež utkání přenášejí do Evropy a Severní Ameriky. Hlavně proto Plíšková a spol. na jižní výspě kontinentu tak brutálně ponocují.
Při podzimní asijské šňůře sportovce souží i další nepříjemnosti. Většina z nich se vyhýbá lokální stravě. Ještě víc jim vadí smogové kalamity v čínských velkoměstech, kde se hraje pod otevřeným nebem. „Oni asi časem vzduch vyčistí, ale pro tuhle generaci bude pozdě,“ říká Navrátilová. „K životnímu prostředí by se mělo přihlížet. Zdraví žádné peníze nenahradí.“
Zažívací ani dýchací potíže však pokrok nezastaví, ba ani nepřibrzdí. „Buďme rády, že máme kde hrát,“ tvrdí Plíšková. A Hlaváčková přikyvuje: „Musíme se nějak živit.“
Ostatně zrovna Češky – Plíšková, Kvitová, Šafářová, Strýcová – mají nejvíc mladých fanoušků v Číně, což rovněž svědčí o tom, že (nejen) WTA čím dál víc míří na východ.
