Projekt už svým názvem odkazuje k přírodovědnému seriálu BBC, ze kterého využil některé starší záběry. Premiérové vyprávění však tvůrci budují účelně na půdorysu čtyřiadvaceti hodin, kterému i střídání světla a tmy přidává na obrazové účinnosti. Napříč planetou sleduje jednotlivé fáze života od procitnutí, kdy leguáni čekají, až jim sluneční paprsky prohřejí ztuhlé tělo neschopné pohybu, až po světélkující směs krásy a strachu za noci.
Cestopis jednoho dne nezastírá svůj nadgenerační charakter. Sice nemá vyloženě dětský komentář jako snímek Aldabra: Byl jednou jeden ostrov, nicméně rodinnému publiku vychází vstříc vyváženým poměrem informací a emocí, nemluvě o skladbě mikropříběhů.
Některé z nich opravdu vyrazí dech. Zejména neskutečný útok obřích užovek na sotva vylíhlá mláďata ještěrů: hadí armádu jako by naklonoval počítač, ale vědomí, že jde o nefalšované záběry, vyhrocený zážitek ještě umocňují.
Podobné drama se odvíjí při putování zeber přes rozvodněnou řeku, kdy matka povzbuzuje mládě, na něž v další kapitole zaútočí gepard: výtvarný souboj skvrn proti pruhům a mateřská síla v hlavní roli.
Narvalové plující kanály mezi krami nebo vorvani spící ve svislé poloze připomínají sci-fi, náladu komedie nastolí medvědí tanec při drbání o strom nebo neskutečně nasnímaná plavba lenochoda za domnělou romancí. Westernový souboj žiraf v horkém vzduchu a zvířeném prachu střídá bitva kolibříka s včelami, již rozhodne pár kapek deště, tučňáci vzdorující příboji zahanbí katastrofické velkofilmy a nástup tvorů temnoty zas každou fantasy.
Díky moderním technologiím se film dostává tak blízko, že přesahuje tradiční pozorovatelské zoo – paradoxně se může zdát až umělý. Obsahuje též tradiční, ač střídmou ekologickou poučku a seriálový divák se musí smířit s tím, že některé výjevy už zná – díky spolupráci s Čínou přibyla například unikátní kojící panda. V každém případě však Earth: Den na zázračné planetě znamená zážitek pro každý věk.
