Ona

Lukáš nevidí vůbec, Lenka trochu. Teď jsou manželé a mají nový domov

  • 37
Domov není jen o vymalovaných stěnách a nábytku, ale také o pohodě, lásce a radosti. To všechno je cílem televizního cyklu Mise Nový domov, který v posledním dílu pomohl nevidomému Lukášovi (32) a jeho téměř slepé partnerce Lence (27).

Jejich kladenský byt, který si koupili, byl ve špatném stavu, a tak se stavební parta v čele s architektem Tomášem Marešem rozhodla jej kompletně předělat. Moderátorka Tereza Pergnerová mezitím zamilovanému a zasnoubenému páru domluvila termín svatby, aby se do nového domova vraceli již jako manželé.

Děti žily ve stanu, než je máma opustila

Anežka a její bratr si v raném dětství prožili peklo.

Lukáš a Lenka se seznámili před třemi lety. Oba tehdy pracovali na Neviditelné výstavě v Praze. „Lenka mě zaujala napřed pěkným hlasem a taky samozřejmě tím, co říkala a byla energická a veselá,“ vzpomínal Lukáš.

Že je absolutně nevidomý, Lence vůbec nevadí. „I když je nevidomý, tak opravdu zvládne víc věcí než normální zdravý člověk,“ chválila ho.

Lukáše se jeho biologická matka vzdala hned po narození, takže první tři roky života strávil v dětském domově. V ústavu skončili i jeho sourozenci. Když náhradní rodina přijala jeho bratra Patrika, sociálka ji upozornila na Lukáše, jestli by si nechtěli vzít i jeho. „Naštěstí si mě vzali i s tím mým postižením. Řekli, že to není důležité.“

Lenka na jedno oko nevidí vůbec a na druhé hodně špatně. „Dodnes přesně nevím, jaká je příčina toho, že špatně vidím. Buď to může být tím, že maminka v těhotenství prodělala zarděnky a infekce může poškodit plod, anebo když mi ve třech měsících léčili zápal plic, tak mě předávkovali antibiotiky,“ vypráví Lenka, která byla podle svých slov vždy velmi komunikativní a chtěla se začlenit do každé společnosti. „Občas se stávalo, že na mě pokřikovali brejloune, čtyřvočko, tak jsem se vybrečela v ústraní.“

Respekt k handicapu

Realitní kancelář nevidomému páru prodala byt, kde prakticky nic nebylo tak, jak slíbila. „Když pustím ve dřezu vodu, teče do linky, poličky se kývají, vypínač nefunguje,“ popisuje Lenka zdánlivé drobnosti. S některými by si vidoucí majitel poradil. „Něco by šlo opravit, ale nevidím na to, tak se mi to dělá špatně,“ říká Lukáš těsně před tím, než se pár dozví, že se má za hodinu sbalit a na týden odjíždí na dovolenou.

I když nápadů na přestavbu bytu je dost, je třeba respektovat jejich handicap. „Nábytek by měl být sestaven do pravých úhlů, je třeba se vyvarovat ostrých rohů a je nutné zachovat zažité trasy, protože po bytě se nevidomí pohybují bez bílé hole,“ radí Vít Liška z poradny pro nevidomé. Podle něj by nemělo nic vyčuhovat, nábytek ideálně ne příliš členitý a postavený ke zdi, žádné poličky ve výši hlavy. „Spotřebiče v kuchyni by měly mít co nejvíc mechanických prvků, nikoliv dotykové displeje,“ upozorňuje Liška.

Architekt navíc přemýšlí o speciálních materiálech, které by byly příjemné i na dotek.

Zatímco parta stavařů v panelákovém bytě pracuje od rána do večera, televizní štáb v čele s moderátorkou Terezou Pergnerovou zařizuje svatbu. Spolu s Lukášem vybírají dort, květiny, prstýnek i svatební šaty. Pár stihne osobně pozvat na svatbu oboje rodiče a do svého nového domova se vracejí s poukázkou na svatební cestu do Dubaje už jako novomanželé.

„To, co se za celý týden stalo, budu mít na paměti celý život,“ říká v závěru dojatá Lenka.