Proč se na otce nerad koukáte?
Táta je herec, který dokáže zahrát úplně všechno. Troufám si říct, že mu většinou dávají role, které by třeba jiní herci zahrát nedokázali, čímž se jich nechci nijak dotknout. Ale táta je hodně osobitý, vytvořil si určitou svoji hereckou personu, se kterou tak nějak žije. A ve většině těch rolí je buď terčem posměchu, nebo je to naopak hrdina, který ale na konci zemře, a to je pro mě prostě pořád těžké. Třeba Václava jsem viděl jedinkrát.
To je asi jeden z jeho vůbec nejdojemnějších filmů...
Ano, je to tak silný zážitek, že už se na něj asi znova podívat nedokážu. Na jednu stranu je to škoda, na druhé straně je skvělé, že se ten film tak povedl a že to táta tak pěkně zahrál. Ale když už se na tátu ve filmu dívám, tak s velkým obdivem.
O to těžší pro vás musí být vědomí, že vás s ním budou všichni porovnávat, když jste se rozhodl dělat stejnou profesi jako on...
Ano, vím, že takové dotazy budou přicházet a přicházejí, mám k tomu takové delší přirovnání. Představte si vesnici, kde žije řezník, který prodává výborné maso. Je tak dobrý, že k němu jezdí lidi ze širokého okolí. Když zestárne, odejde do důchodu a živnost po něm převezme jeho čerstvě vyučený syn. Ti lidé mu tam pořád budou jezdit a on té vyšlapané cestičky může využít, na tom není nic špatného. Ale musí tam odevzdat maximum. Jinak mu tam ti lidi chodit přestanou. Já vím a počítám s tím, že mi některé nabídky budou chodit kvůli příjmení, protože to třeba bude pro společnost žhavý. Tak jo, nebudu se tomu bránit. Otázka taky je, jestli vůbec poznám, že to je na základě mého příjmení. A když už to vezmu, musím tam odevzdat maximum, abych nepošpinil tu tátovu a v podstatě i máminu těžce vydřenou hereckou kariéru.
Proč jste vlastně po základní škole nešel rovnou na konzervatoř a studujete gymnázium?
Na konzervatoř se mi nějak nechtělo, protože z hereckých škol, které tady máme, nejvíc důvěřuju DAMU. Herci, kteří odtamtud vyšli, jsou mi svým hraním blízcí. Taky znám lidi, kteří tu školu navštěvují a pochvalují si ji. Takže když jsem sečetl plusy a minusy konzervatoře i DAMU, rozhodl jsem se pro gympl. Protože vždycky je dobré mít nějaká zadní vrátka a myslím, že v aktuální společnosti je potřeba mít lidi vzdělané. Já se za úplně vzdělaného člověka zatím nepovažuju, ale třeba až ten gympl dodělám, tak budu.
Celý velký rozhovor s Josefem Trojanem najdete v týdeníku Téma.
11. srpna 2017 |
