Zvláště když do běžných vzorců diváckého chování, jak soukromým tahanicím o televizní ovladač říkají odborníci, vstoupil výzkum tvrdící, že o výběru televizního programu rozhodují v našich domácnostech ze dvou třetin muži. A jeden z klamných mýtů praví, že muž je tvor politický, zatímco žena bytost seriálová.
Jak to tedy dopadlo? Předvolební čtvrteční Duel na Nově nasbíral 900 tisíc diváků, následující Superdebata na dvou kanálech ČT měla v součtu přes 800 tisíc zájemců.
V pátek byl klid před bouří, zato sobotní odpoledne a podvečer se sčítáním hlasů v přímém přenosu měly na ČT24 sledovanost nad 800 tisíc diváků, souběžně na Nově 340 tisíc diváků. Takže přes milion lidí se nemohlo dočkat zjištění, kdo jim bude napříště vládnout, zatímco show Tvoje tvář má známý hlas skončila těsně před milionem diváků.
Jenomže zdánlivé vítězství státotvorného zájmu nad otřepanou zábavou má podobně pyrrhovský charakter jako výsledný volební guláš. Debaty vítězů, které běžely přímo proti Tvojí tváři, už končily pod půl milionu zájemců a v neděli se televizní národ vrátil definitivně ke svým běžným návykům, což znamená, že statistikám sledovanosti opět vládly domácí krimiseriály.
Že by pánové tvorstva vyčerpaní strategickým propočítáváním povolebních koláčů předali dálkové ovladače svým křehkým protějškům? Tak prosté to určitě nebude. Z průzkumu společnosti OMG Research uskutečněného mezi populací od 18 do 60 let skutečně vyplývá, že o tom, který program se bude v televizi sledovat, u nás rozhoduje nejčastěji muž. Ovlivňuje jak výběr stanice, tak konkrétního pořadu, navíc jeho volba prý bývá často nekompromisní, a to včetně balíčků placených kanálů.
Skoro by se zdálo, že nový výzkum potvrzuje dřevní televizní patriarchát, ve kterém platilo, že jakmile běží v televizi veledůležitý fotbal, má zbytek zotročené rodiny prostě smůlu. Nicméně pravda je, že tak jednoznačný diktát už dnes nehrozí, buď má domácnost více televizních přijímačů, nebo se ti momentálně přehlasovaní uchýlí k internetu.
Zajímavé je, jak potvrzuje Erika Luzsicza z mediální společnosti AXOCOM, že mnohem vyrovnanější je válka pohlaví, pokud se týká předplatného specializovaných kanálů. Tam se přání muže i ženy víceméně doplňují, třebaže muži vyhledávají spíše zájmové, kutilské či vzdělávací stanice, případně filmové kanály, kdežto ženy si zase vedle seriálů a romantiky dopřávají ve velkém detektivky.
Jenom jedna takřka výhradně pánská výjimka nadále trvá: hospodyňky vesměs nepořizují objednávku erotických pořadů pro dospělé.
Ovšem bez ohledu na výzkumy se čas od času dostavují mimořádné okamžiky rodinné dohody, jaké představují právě volby. Tedy okamžiky smíření, kdy životní partneři na rozdíl od politiků dospějí ke svátečnímu konsenzu typu: „Víš co, dneska si otevřeme lahvinku vína a dáme si v televizi dvojité panoptikum. Nejdřív volební studio, potom Tvoji tvář. Ono to beztak vyjde nastejno, šašci jako šašci, jedni i druzí mění převleky a stejně jim to nevěříš.“
Až do příštích voleb si pak mohou pánové ovladač klidně nechat.
