Neobvyklým „pacientem“ výpočetního tomografu a digitálního rentgenu v Pardubické nemocnici bylo vzácné bronzové vědro, které je v Pardubickém kraji jedinečné a na území celé republiky se nenašlo žádné, které by bylo podobně velké a zachovalé.
„Po dřevěných sochách, kterých jsme ve spolupráci s památkáři snímkovali více najednou, je tato nádoba ještě o něco starší, jiný je i materiál, takže to znamená zpestření naší práce. Výhodou je, že tomuto pacientovi nevadí záření a můžeme si vše nastavit jak chceme, u lidí se snažíme, aby ho bylo co nejmíň. Zatímco u lidí hledáme chorobu, u materiálu zkoumáme jeho strukturu,“ řekl primář radiodiagnostického oddělení Leoš Ungermann.
I když rozměr nádoby neumožňoval pohodlné vyšetření na „cétéčku“, přesto bylo toto oddělení jedinou možnou variantou vyšetření.
„Zatímco jindy archeologické nálezy absolvují rentgenové snímkování ve specializovaných laboratořích v Roztokách u Prahy nebo v Technickém muzeu v Brně, tentokrát extrémně křehký stav nádoby tak dlouhou cestu neumožňoval,“ řekl ředitel Východočeského muzea v Pardubicích Tomáš Libánek.
Muzeum má stejného zřizovatele jako blízká Pardubická krajská nemocnice, Pardubický kraj proto pomohl zařídit zkoumání vědra právě tam.
„Dostal jsem informaci, že v případě tohoto vzácného nálezu jde kvůli postupující oxidaci s trochou nadsázky o minuty. Jsme proto rádi, že radiodiagnostické oddělení Pardubické krajské nemocnice vyšlo vstříc a přijalo nezvyklého ‚pacienta‘,“ řekl náměstek hejtmana Roman Línek.
Přístroj zjistí, v jakém stavu jsou jednotlivé vrstvy hrnce
„Nekoupíte nám tento přístroj do restaurátorské dílny?“ zaznělo také z úst jedné z restaurátorek, které bedlivě sledovaly obrazovky přístrojů za mnoho milionů korun, odhalující strukturu vědra.
„S pomocí rentgenových paprsků dokážeme odhalit případné vnitřní praskliny a vůbec zachovalost kovového jádra nádoby,“ řekla vedoucí restaurátorského oddělení Východočeského muzea Jana Malá.
Dvojité dno, které se našlo už oddělené od nádoby, nechali muzejníci vyšetřit na CT. Je tak křehké, že jej nelze nazdvihnout a podívat se na něj zespodu. Přístroj pomáhá zjistit, v jakém stavu jsou jeho jednotlivé vrstvy, zda je jeho výplň z keramiky nebo jiného materiálu.
Diagnóza nádoby pocházející zřejmě z 9. až 6. století před naším letopočtem z území severní Itálie restaurátorům pomůže s rozhodováním, jaké postupy při konzervaci a restaurování zvolit.
Bronzové vědro bude za rok a půl k vidění na výstavě
Dosud provedli například nábrus milimetrového úlomku dna. Na průřezu je vidět, že některé části nádoby mají zachované kovové jádro, do kterého ale místy zasahují mikroskopické praskliny. V těch se objevují chloridové soli, které způsobují korozi. Celou nádobu budou muset restaurátoři „desalinovat“, tedy odsolit. Vzhledem k její velikosti musí pořídit minimálně pětisetlitrovou vanu, ve které ji postupně zbaví solí a přitom nepoškodí její patinu.
S výsledky analýzy vědra, které vyniká nádhernou antickou tepanou výzdobou s motivy slunečních kotoučů tažených labutěmi, seznámí Východočeské muzeum veřejnost později. Podrobně pak na výstavě unikátního nálezu přibližně za půldruhého roku.
