Plíšková se však nenechá přepychem omráčit: „Ještě se mi nestalo, že by mi z péče na turnaji spadla brada.“
Zažila jste na okruhu WTA luxusnější servis než tady?
Asi ne. Starají se o nás skoro všude. Vozí nás super auta, pracují pro nás vyplétači raket. Ale tady na nic nemusím čekat, protože nás je tu málo (osm ve dvouhře a dalších šestnáct v doplňkovém deblu). Žádné fronty na jídlo, na dopravu, na masáž. Všechno je hned. V hotelu jsme z haly za deset minut, což je pořádný rozdíl ve srovnání třeba s New Yorkem a tamními zácpami.
Profily účastnic Turnaje mistryň |
Na odměnách organizátoři vyplatí sedm milionů dolarů. Jak jinak si vás předcházejí?
Každý den dostáváme dárek. Přijdu na pokoj a najdu překvapení: šampony, kosmetiku, batoh nebo fén.
Napadne vás někdy, kam až se holka z Loun vypracovala?
Už tam dlouho nebydlím. Necítím se, že bych z Loun přiletěla do Singapuru. (směje se)
Myslel jsem na dlouhodobější srovnání.
Já vím... Na servis jsem si zvykla. Na komfort si totiž zvyknete rychle a snadno. Pro mě je ale důležitější atmosféra při zápase. Neznám lepší pocit, než když je plný centrkurt a lidi si to užívají.
Maminka vás se sestrou Kristýnou jako malé vozila na tréninky do Litvínova. V jakých poměrech jste vlastně vyrostly?
Rodiče se postarali, abychom měly všechno, co jsme potřebovaly. Netřely jsme bídu s nouzí, i když tenis je na finance hodně náročný sport, takže to neměli snadné. Na druhou stranu si nepamatuju nic, po čem bych toužila a nedostala to.
Co pro vás znamená přepych?
Všichni si asi nejdřív představí peníze. Celebrity mají různé baráky. Jenže pro mě je největší motivace sláva. Nemyslím být denně v novinách - spíš mi jde o uznání za vítězství, za tituly. Když někam přijedou Venus a Serena Williamsovy, přijede NĚKDO. To je pro mě nejvíc.
Zač nejradši utrácíte? Nebo jste spíš skrblík?
Šetřivá fakt nejsem. Ale všeho s mírou! Vím, co si můžu dovolit. Ráda si kupuju oblečení. Tím se vždycky potěším. Chci mít hezké bydlení, hezké zařízení v bytě nebo jednou v nějakém domě.
Zatím bydlíte v Praze. Přejete si jednou žít v sídle na venkově?
Uvidíme. Až budeme větší rodina nebo po skončení kariéry... Teď je pro mě byt akorát. I když oblečení přibývá a moje skříně už jsou malé! (žertovně) Takže by se větší prostory hodily. Zatím musím být v Praze, protože se potřebuju rychle dostat na Spartu na trénink nebo na letiště. Nemůžu dojíždět z velké dálky. Jednou bych ale asi uvítala klidnější místo na žití.
Program a výsledky Masters |
Několikrát jste za tenisový úspěch dostala auto. Přitom nevlastníte šoférské oprávnění. Chystáte se s tím něco provést?
Možná si ho letos zkusím udělat. Ačkoliv mě pořád řízení moc neláká. Mám pocit, že na něj nejsem stavěná. I když si řidičák udělám, stejně moc jezdit nebudu.
Takže nemáte vysněné fáro?
Vůbec! Michal (přítel Hrdlička) má auta rád, ale mně je jedno, jestli se vezu v trabantu, nebo v porsche.
Jak hospodaříte s vydělanými penězi? Dáváte si pozor, abyste nedopadla třeba jako Boris Becker, který dluží majlant?
Snažím se. Nejsem znalec, ale investuju do nemovitostí. V téhle době mi je snad nikdo nesebere. Tak doufám, že mi na penzi něco zůstane.
Existuje vůbec něco, po čem toužíte? Co byste si chtěla pořídit?
Asi ne. Mám teď všechno, co k životu potřebuju.
