Nemáme kam jít, žehrají sociálně slabí nájemníci z domu hrůzy v Děčíně

  • 33
Několikrát zde hořelo, před dvěma lety tu měli štěnice. Panelový dům v Zelené ulici je nejproblematičtějším domem v Děčíně. A ze tří městem vytipovaných domů zůstal jediný, kam úřad práce přestane nově příchozím posílat doplatek na bydlení.

„Výtah nejezdí už víc než rok. Je to tu hrozný, všude bordel. Už si hledám jiné bydlení,“ řekl ve vstupní hale domu muž, který se představil jako Jiří.

V červnu přinesla městům novela zákona o pomoci v hmotné nouzi novou možnost, jak bojovat s nezodpovědnými majiteli domů právě díky zastavení doplatku na bydlení. 

A už týž měsíc Děčín vytipoval tři domy a jednal s majiteli o hluku, nepořádku, zvýšené kriminalitě, drogách, alkoholismu.

V domě v ulici Čsl. partyzánů majitel okamžitě zareagoval. Ještě než zastavení doplatku na bydlení začalo fungovat, dům vystěhoval, začal ho opravovat a zavede zde službu, která bude dohlížet na pořádek. Také v domě v Krátké ulici je už klid. 

„Dům jsem vystěhoval na popud města, abych neměl problémy. Ano, lidé bydleli v hrozných podmínkách, ale všichni byli neplatiči. Nevím, zda do domu budu investovat. Je na prodej, ale to už čtyři roky,“ říká majitel domu v Krátké ulici Jaroslav Horák.

S majitelem není domluva, říká primátorka

Vedení města vítá, že potíže na dvou problematických místech se vyřešily ještě před zastavením doplatku.

„Je vidět, že to zabírá. Bohužel s majitelem domu v Zelené ulici není žádná domluva. Lidé žijící z dávek, které platí stát, by měli mít solidní bydlení a nastavená pravidla,“ říká děčínská primátorka Marie Blažková.

Stopka na výplatu doplatku na bydlení se netýká současných nájemníků, ale nově příchozích.

„Sociálně slabí se neustále stěhují, takže by stopka doplatku měla časem mít účinek. A když se dům opraví, začnou se sem stěhovat lidé, kteří budou muset dodržovat pořádek. Pak není důvod, aby město opatření nezrušilo,“ podotýká Blažková.

Problematický dům patří podnikateli Petru Trabalkovi, který se k situaci odmítl vyjádřit. A noví nájemníci na problematické adrese neustále přibývají.

„Nevíte, co mám dělat a kam mám jít, když jsem přišel z vězení?“ překvapuje otázkou mladší muž. „Kam asi, za kurátorem,“ říká starší žena ve vstupní hale, kde se všichni scházejí u místní večerky.

Děti si hrají mezi odpadky

Z poštovních schránek jsou oprýskaná torza, řada oken na chodbách rozbitá, stěny špinavé a počmárané, po smotaných hadicích na hašení zbyly jen prázdné krabice a většina světel na chodbě chybí také. 

„Malé požáry zde byly několikrát. Kdyby začalo opravdu hořet, lidé se na tmavých chodbách v panice umlátí,“ obává se primátorka. Nedostatků v domě je řada. Ze zdí někde koukají dráty, řada dveří do bytů nemá kliky a otevírají se kopnutím. 

Dětem to nevadí, všude zní jejich křik, hrají si mezi odpadky i lahvemi od alkoholu na chodbách. Do jedné z chodeb se téměř nedá vstoupit, jak silně z ní čpí toluen. A právě tady jezdí závody tři děti v autíčku.

„Nedávno nám zemřela holčička, mám problémy a skončili jsme před pár dny tady. Musím se dát dohromady a rychle jít pryč. Soud mi nařídil veřejně prospěšné práce a hledám brigády,“ říká osmnáctiletý Nikolas, který zve do malého bytu s kuchyní, jednou místností, toaletou a koupelnou. 

„Nájem je 4 200 korun, záloha na elektřinu 1 500 korun a platíme vodu. Celkem je to 7 tisíc korun,“ popisuje Nikolas v bytě, kde je kromě linky v kuchyni velká televize a v druhém pokoji pouze matrace na zemi.

„Abychom se nemohli bránit, máme smlouvy jen na měsíc,“ zlobí se žena bez zubů. „Město by to mělo majiteli vyvlastnit,“ přidal mladý muž. „A kam asi máme jít, když rodiny s dětmi nikdo nechce?“ ptala se mladá žena.