Bytový dům s moderní fasádou stojí nedaleko návsi přes ulici za budovou obecního úřadu. Naproti němu je hospoda, kde místní sice podle fotografie Slobodu a Lackóovou nepoznávali, ale servírka přiznala, že ví, o koho jde.
„Vzpomínám si, jak jim v létě odváděli děti, byla tady policie a docela velké pozdvižení. Zřejmě v tom bytě bydleli všichni,“ popisuje mladá žena.
Právě v červenci soud vydal předběžné opatření a rodičům děti odebral. Čtyřletý Leonard a desetiletý David Lackó byli až do minulého pátku v dětském centru ve Strakonicích, než je jejich rodiče unesli. Podle policie s nimi pravděpodobně zamířili přes Německo a Rakousko na Slovensko.
Ve středu českokrumlovský soud nařídil ústavní výchovu obou chlapců. Rozsudek potvrdil předběžné opatření z července. I když soudkyně Milena Hrdličková nechtěla úterní neveřejné jednání s ohledem na věk dětí příliš komentovat, uvedla, že k jejímu rozhodnutí mohl částečně přispět i páteční únos (více čtěte zde).
„Žena nikdy nepozdravila, její partner mi připadal slušný“
Na incident z července si pamatují i další oslovení, kteří v tu dobu byli doma. Seniorka, jež v Besednici žije bezmála deset let, znala rodinu od vidění.
„Ta žena moc nemluvila, nikdy nepozdravila, na rozdíl od jejího partnera. Připadal mi slušný, ale například děti jsem tady nikdy pořádně neviděla. Nevycházely ven, pouze někdy večer. Poté, co už jim je vzali, tady dvojice pobývala jen několik týdnů a pak zmizeli,“ vypráví obyvatelka Besednice.
Jak vysvětlil starosta Besednice Jaroslav Klein, sociální pracovnice z Kaplice se objevily v obci několikrát, pravděpodobně po oznámení jednoho ze sousedů, který si stěžoval na křik. Z bytu se podle svědectví sousedů ozýval ženský křik, jednou i dětský. Starosta od místních slyšel, že se partneři nahlas hádali.
„Tehdy jsem za panem Slobodou byl osobně a on mi vysvětloval, že starší dítě je nemocné, proto křičí. Když se prý vykřičí, tak to vždy přestane,“ popisuje Klein s tím, že ani jedno z dětí venku nevídal.
Podle starosty nechodili do školy
Oba chlapci podle něj nechodili do mateřské ani do základní školy. „Ten starší měl mít podle otce individuální studijní plán na nějaké slovenské škole,“ dodává Klein. Popisuje, že děti pravděpodobně ani nebývaly doma a jezdily s rodiči na celý den pryč.
Když přijely v červenci kaplické úřednice, doprovázela je policie. K bytu s nimi vyrazil i starosta, který k němu měl klíče. Nemohl se tam dostat, na místo pak podle starosty dorazili i hasiči. Ve chvíli, kdy začali zámek páčit, Sloboda otevřel. Policie odvezla celou rodinu pryč, otec dětí se pak na místo vrátil.
„V tu chvíli jsem mu naznačil, že bych byl rád, kdyby ten byt opustil. Řekl, že se do měsíce odstěhuje, a tak taky učinil. Byt nechal v původním stavu, dokonce vymaloval a vždy platil nájemné včas. Z mého pohledu se choval jako normální a slušný člověk,“ konstatuje Klein. Muž mu také údajně řekl, že se chce odstěhovat zpátky na Slovensko.
Rodina žila v malometrážním bytě o ploše 45 metrů čtverečních zhruba půl roku. Starosta viděl oba malé chlapce za tu dobu dvakrát, jednou na procházce a podruhé v momentě, kdy si pro ně přijela policie.
„Mladší kluk si hrál na počítači a starší se schovával pod dekou, byl vyděšený, nedivil jsem se mu. Než jsme se k nim dostali, bušili jsme dlouho do dveří. Oba vypadali jako zdravé a normální děti. Na otci navíc bylo vidět, že o syny stojí a nechce, aby mu je vzali,“ řekl Klein.
Rodina měla předtím žít v obci Rybník a Dolním Dvořišti, odkud ale odešla, dodává starosta.
