Politici a sociální sítě

Politici a sociální sítě | foto: koláž iDNES.cz

Urážky, trapasy i nesmysly: jak čeští politici bojují na sociálních sítích

  • 134
Předvolební kampaň vrcholí a při rozhodování voličů hraje vliv i to, jak politici vystupují na sociálních sítích. Ne všichni si na nový svět krátkých, rychlých, veřejných a dohledatelných konverzací zvykli. Sestavili jsme přehled trapasů na sociálních sítích, které utkvěly v paměti nám i čtenářům.

Urážky, vtípky, ale i snaha o srozumitelnou komunikaci nebo pokusy o vylepšení své image. To vše se děje každý den na sociálních sítích. Jde stále ještě o relativně novou formu komunikace, která má svá specifika. Především je to prostředí, které nahrává utvrzování se ve vlastních názorech a tím i k polarizaci politické debaty.

Podle čeho Facebook vybírá, co vám ukáže a co ne?

Politici se tedy často mohou spolehnout na to, že na sociálních sítích promlouvají ke svým vlastním fanouškům, kteří jim leccos odpustí. Na druhou stranu se ale mohou jejich výroky dostat i mimo tuto přívětivou sociální bublinu, a tak se politik může snadno zesměšnit i před těmi, pro které svou zprávu vůbec nezamýšlel.

Zeptali jsme se našich čtenářů a fanoušků, čeho si během letošní politické kampaně na sociálních sítích všimli a co na ně zapůsobilo. Z našeho nereprezentativního průzkumu (on-line dotazník, 333 respondentů) vyplývá, že většina lidí politiky na sociálních sítích sleduje. Více než 85 % lidí navíc uvedlo, že sociální sítě tvoří „důležitou součást “ komunikace. Třetina respondentů pak přiznala, že se i na základě komunikace na sociálních sítích rozhoduje, komu dá ve volbách hlas. Tento podíl pochopitelně nelze vztahovat na celou populaci, ale i tak podle nás stojí za povšimnutí, jak čeští politici na uživatele sociálních sítí zapůsobili.

Nejznámější skandál Pes neumřel...

Když jsme se respondentů ptali, zda si vzpomenou na nějaký konkrétní politický trapas na sociálních sítích, většina si vybavila komentář předsedy KDU-ČSL Pavla Bělobrádka. Facebookový příspěvek Lucie Sulovské, která vzpomínala na svého psa, okomentoval Bělobrádek poněkud necitlivě: „Neumřel. Umírají pouze lidé. Zvířata uhynou, pojdou, chcípnou (u nich to nemá vulgární podtext), padnou, zhasnou, jsou zabita, poražena...“

Dnes již legendární reakce Pavla Bělobrádka (srpen 2017)

Přestože to byl komentář pod soukromým postem na Facebooku relativně neznámé blogerky, byl to pořád komentář vicepremiéra ČR. Není tedy divu, že se mu dostalo ohromné pozornosti na síti i v médiích. Pavel Bělobrádek nejprve vysvětloval, že šlo o reakci v kontextu daného blogu. „A zvířata opravdu neumírají. Věřte veterináři ;-)“

Reakce blogerky Lucie Sulovské na vyjádření pana Bělobrádka

Lucie Sulovská později k Bělobrádkovu vyjádření uvedla, že ji mrzelo hlavně to, jak se jeho komentář stal magnetem pro další podobné reakce. Později se Bělobrádek blogerce omluvil a ta omluvu přijala.

To už ale téma „pes neumřel“ kolovalo po českém internetu a - jak je na sociálních sítích typické - dávno překročilo svůj původní kontext. Během dvou dní už snad mezi českými „celebritami“ na sociálních sítích nebyl nikdo, kdo by nepřišel se svou parodií nebo narážkou na to, že dneska tady „chcíp pes“. A samozřejmě se Pavel Bělobrádek dozvěděl i více o tom, proč jeho reakce tolik lidí znechutila nebo zklamala: „Bylo to od vás buranské, nevkusné a nesoucitné. Zklamal jste mě jako člověk a to je horší, než kdybyste mě zklamal jako politik.“ U Bělobrádka to navíc nebyl první podobný trapas na sociálních sítích, už na jaře si vysloužil kritiku, když na Twitteru obhajoval svá slova o ženách samoživitelkách.

Na Bělobrádkově přešlapu se rychlou reakcí pokusily přiživit i další politické strany, třeba TOP09 nebo Piráti.

Také Pavel Bělobrádek se pokusil vzít celou kauzu s nadsázkou a svým fanouškům slíbil, že se z ní poučí.

30.srpna 2017 v 16:08, příspěvek archivován: 13.října 2017 v 18:06

Už žádný humor na internetech. Fakt. #zodpovedne https://t.co/uQHO759D4e

Od konce srpna už skutečně Bělobrádek další „humor na internetech“ nedělal. Jeho trapas i tak zůstává v živé paměti.

Poučení: Politik na sociálních sítích si v podstatě nemůže dopřávat luxusu neformální konverzace. Vicepremiér ČR a předseda vládní strany nepřestává být na sociální síti veřejnou osobou. A vyjádření, která mohou být v nějakém kontextu přijatelná nebo dokonce vtipná, budou v jiných kontextech zcela nepřijatelná.

Politik nepřestává být politikem jenom proto, že je zrovna na Facebooku nebo Twitteru

Politik si pak v takovém případě nesmí stěžovat nebo se tvářit, jako že se mu ubližuje. Kdo chce psa bít... A politika chce vždycky někdo bít. V tomto případě šlo navíc o vyjádření, které působí na první pohled velmi neempaticky, což opět politikovi žádné body nepřinese.

Kalkul vs. autenticita Když za politiky někdo „dělá sociální sítě“

Sociální sítě nabízejí politikům způsob, jak být v přímém kontaktu s voliči. Autentický hlas politika je něco, na čem stavěl jak Barack Obama, tak později jeho nástupce a názorový protivník Donald Trump.

Lidé nemají rádi, když si nemohou být jisti opravdovostí politika

Mnoho respondentů si ale stěžovalo, že u některých politiků si nemohou být jistí, zda jde o autentické vyjádření, nebo produkt politikova PR týmu. Tato výtka směřovala nejčastěji k Andreji Babišovi, šéfovi hnutí ANO: „Co tweet a status, to práce Prchala,“ postěžoval si jeden z respondentů (Marek Prchal je jeden z marketingových poradců Andreje Babiše).

Ani PR tým ale Babiše neuchránil od trapasů na sociálních sítích. Nejčastěji účastníci ankety vzpomínali na fotomontáž z dílny Tomáše Břínka (TMBK), kterou Andrej Babiš zveřejnil na svém facebookovém profilu (nebo někdo z jeho týmu).

Vlevo: Dominik Feri, uprostřed: montáž TMBK a vpravo: Andrej Babiš sdílí fotomontáž na svém facebookovém profilu s komentářem „Dominika Feriho samozřejmě vítáme“

Těm, kdo zkratku TMBK coby značku „fotomontáží na aktuální témata“ neznají, Babišův sdílený příspěvek nijak nenaznačoval, že by šlo o vtip. Pod statusem (dnes již nedostupným) se rozvinula diskuze zasvěcených s nechápavými (a často rozhořčenými). Správce stránky později do popisku doplnil, že „jde samozřejmě o koláž“, ale později tento nepovedený příspěvek zřejmě Babiš vymazal.

Další Babišův „vtípek“ (nebo parodie), která utkvěla lidem v paměti jako „trapas na sociálních sítích“, bylo video se smajlíkem. Celá série si částečně půjčuje vizuál z oblíbených reklam „Get a Mac“, ale vtipnost, kterou reklamy s Johnem Hodgemanem (PC) prosluly, se na Babišův formát nepřenesla, omezil se totiž na jednoduchou metaforu.

19.září 2017 v 15:00, příspěvek archivován: 14.října 2017 v 22:24

VIDEO: Na?e prvn? video ke kampani! Hraje tam krom? m? i tradi?n? politik. https://t.co/0zVBGHDDCF

Pro zobrazen? videa mus?te m?t zapnutou podporu JavaScriptu

Naše první video ke kampani! Hraje tam kromě mě i tradiční politik. https://t.co/0zVBGHDDCF

Celkově se lidé v názoru na žertování politiků na sociálních sítích rozcházeli. Polovina si myslí, že by se naši zákonodárci žertování neměli bát, druhé polovině jejich vtípky nesedí. Názory se kupodivu příliš neliší v závislosti na věku:

Žertování na sociálních sítích může být snadno nepochopeno, příznivci jej ale obvykle odpustí

Poučení: Vtípky na sociálních sítích jsou zkrátka pro politiky tak trochu nebezpečné. Ne každý vtip je pochopen tak, jak byl zamýšlen, a naopak vtípky pak povzbuzují k dalším parodiím. Nutno dodat, že tyto parodie se obvykle šíří v paralelních „bublinách“ a lidé se často dostanou jen k těm příspěvkům, které odpovídají názoru jejich okolí. Takže i v případě nepovedených vtipů hraje atomizace a polarizace ve prospěch politiků. Musí to být opravdu velký průšvih, aby si to politik zavařil i u svých příznivců.

TECHNET.cz

Vulgarismy na síti Příznivcům nevadí, odpůrci se na nich povozí

V našem dotazníku jsme se neptali na to, jak lidé vnímají vulgarity na internetu, nicméně několik respondentů je zmínilo v otevřených otázkách: „Trapná je vulgarita. Často jsou vulgární komentáře, nikoli příspěvky samotné.“

Komentáře jsou místem, kde zaznívají drsnější slova než u promyšlených statusů. Někdy ale politici sáhnou po vulgaritách úmyslně. Tak tomu bylo u únorového příspěvku premiéra České republiky. Bohuslav Sobotka v reakci na kauzu Babišových dluhopisů (více v lednovém článku o korunových dluhopisech Agrofertu) zveřejnil na svém oficiálním Facebooku vyjádření, kde Andreji Babišovi vyčítá pokrytectví.

03.února 2017 v 08:58, příspěvek archivován: 14.října 2017 v 23:18

Řečeno jednoduchým trumpovským jazykem: Korunové dluhopisy byla cesta, kterou využil miliardář A. Babiš k tomu, aby důkladně ojebal český stát. Říká, že to bylo chvíli legální. Já říkám, že je to velké pokrytectví, když inkasuje peníze z Agrofertu, aniž by je zdanil, a současně se tváří, jak bojuje s daňovými úniky. Tohle je šaškárna!

Právě použitý vulgarismus (který Sobotka označuje jako „jednoduchý trumpovský jazyk“) vyvolal tehdy na síti pozornost. Zároveň dovolil těm, kteří chtěli Sobotkův výrok odmítnout nebo zlehčit, aby použili právě tento vulgarismus jako záminku k odmítnutí. Babiš tehdy uvedl, že mu vadí premiérův vulgarismus (ne že by Babiš vulgarismy nepoužíval). Ministr vnitra Chovanec naopak kvitoval, že Sobotka začal mluvit slovníkem Babiše.

Když se podíváme do diskuzí na Facebooku z té doby, vidíme, že vulgarismus rozhodně pomohl k přitáhnutí pozornosti čtenářů i médií, a zřejmě tedy zafungoval tak, jak Sobotka doufal. Použití sprostého slova ovšem také nahrálo na smeč Babišovi a vlastně každému, kdo chtěl Sobotkovo vyjádření odmítnout. Babiš totiž zdánlivě nemusel reagovat na Sobotkova slova o dluhopisech a mohl reagovat jen na způsob, kterým se Sobotka vyjádřil.

Kognitivní omyly

Podívejte se, jak vás klamou politici, média i váš vlastní mozek

Jde o pěknou ukázku jednoho z častých kognitivních omylů: potvrzujícího zkreslení (tzv. confirmation bias). Pro náš mozek je jednodušší držet se názoru, než názor měnit. Pokud se tedy setkáme s názorem nekompatibilním, je pro nás jednodušší najít důvod, proč tuto novou informaci ignorovat a nemuset tak přehodnocovat svůj postoj. Použití sprostého slova může takovou záminku poskytnout. Přitom si neuvědomíme, že svému oblíbenci bychom takové sprosté slovo bez rozmýšlení odpustili, případně jej racionalizovali.

Poučení: Vulgarismy mohou přilákat větší pozornost. Fanoušci vám je zřejmě odpustí, ale protivníci dostanou zbraň, kterou proti vám budou moci použít a získat tak naopak body u svých fanoušků.

Hoaxy Šíření falešných a poplašných zpráv lidé odsuzují

Během amerických voleb se v nebývalé míře šířily falešné zprávy - tedy smyšlené informace, které měly budit zdání reálných zpráv. Obvykle měli jejich autoři za cíl nalákat co nejvíce čtenářů a vydělat tak na reklamách.

V češtině takové množství falešných zpráv nemáme - jsme přeci jen menší trh - ale to neznamená, že dezinformační weby v ČR neexistují. Ukázku sestavili například redaktoři Českého rozhlasu.

Naštěstí není mnoho příkladů, kdy by český politik sdílel falešnou zprávu (pokud si takový případ pamatujete, dejte nám vědět v komentářích a my jej do článku doplníme). Někteří politici ovšem pracují s informacemi způsobem, který nemá k dezinformačním webům daleko. Nejčastěji byl v této souvislosti respondenty vzpomínán Tomio Okamura.

Příkladem takové dezinformace hraničící s šířením falešné zprávy je pro nás třeba způsob, jakým Okamura využívá snímky lodi přeplněné „imigranty“. Udělal to hned dvakrát, v roce 2015 a 2016.

V roce 2015 sdílel Tomio Okamura fotku lodě s popiskem „Cestovní kancelář EU Tour“

V roce 2016 Okamura sdílel fotku stejné lodi v rámci svého videa, opět s komentářem proti islámské imigraci

Okamura v textu pokaždé mluví o „islámské imigraci“ a „současné Evropě“. Ve skutečnosti jsou ale fotografie z roku 1991. Je na nich italská dopravní loď Vlora, která v srpnu 1991, krátce po pádu komunistického režimu v Albánii, přivezla do Itálie mezi 10 a 20 tisíci albánských občanů, kteří chtěli uprchnout z Albánie.

Loď Vlora v italském přístavu Bari (srpen 1991). Na její palubě přijelo do Itálie mezi deseti a dvaceti tisíci uprchlíků z Albánie.

Nejednalo se tedy speciálně o muslimy, ostatně náboženství, včetně islámu, byla v Albánii od roku 1945 do roku 1991 oficiálně zakázána. A co víc, v době, kdy Okamura fotku využil, byla událost skoro 24 let stará. Naprosto nesouvisející a tedy manipulativní jsou tím pádem i oba textové popisky, které Okamura pod fotkami v příspěvku (a o rok později ve videu) dodnes neopravil.

Trapné je, když sami politici nemají přehled o tom, co je hoax týkající se jejich strany a co je pravda. Stalo se to například Realistům. Když po Twitteru začala kolovat fotka billboardu strany Realisté se sloganem „Pro tátu pušku do ruky,“ ptali se lidé, zda je billboard pravý, nebo jde o nějakou fotomontáž (to je mimochodem správná otázka, protože billboardy patří ke snadným obětem fotomontáží, viz náš článek Jak poznat fotomontáž).

Ján Simkanič se pozastavil nad tím, že heslo na montáži je zjevně pravé. Tomáš Bezouška z politické strany Realisté odpověděl, že heslo pravé není. Později ale zjistil, že heslo pravé skutečně je.

Billboard je skutečně fotomontáží, ale heslo na něm je pravé. Tomáš Bezouška z týmu Realisté napřed trval na tom, že heslo pravé není. Později však zjistil, že „Pro tátu pušku do ruky“ je skutečně reálný slogan.

Na tom, že by politikové neměli na webu šířit dezinformace, se shodla většina čtenářů. Následující graf ukazuje jejich preference na základě toho, pro které strany zvažují hlasovat (respondent mohl vybrat i více stran).

Ne každý volič ovšem politika, který hoax šíří, okamžitě označuje za „nevolitelného“. Je možné, že si voliči nechávají prostor, protože se nechtějí vzdát hlasu pro svého kandidáta. I v této odpovědi se téměř shodli napříč svému přesvědčení.

Poučení: Šíření nepravdivých zpráv vnímají lidé jako významný problém. Někteří si ale nechtějí ke svému oblíbenému politikovi zavírat vrátka a jsou mu šíření nesmyslu schopni odpustit.

Pravda a nepravda Fact-checking a jeho nápodoba

Předvolební debaty jsou dlouhodobě zdrojem sporných momentů. Politici se snaží prezentovat tak, aby nalákali voliče. A někdy ke své prezentaci zvolí argumenty nezakládající se na faktech. Ne vždy je takové uhnutí od pravdy na první pohled patrné. Právě zde se otevírá prostor pro různé ověřovací (tzv. fact-checking) služby. V USA patří mezi nejznámější Politifact, v Česku pak „factcheck politických diskusí“ nabízí Demagog.cz.

„Základní náplní je dlouhodobá kontrola faktických vyjádření české politické elity ve veřejném prostoru,“ uvádí neziskový projekt Demagog ve svém etickém kodexu. Zde například popisuje, jakým způsobem ověřuje informace (z veřejně dostupných zdrojů, vždy s odkazem) a jakým způsobem se brání zveřejňování názorů nebo zkreslování skutečnosti. Výroky politiků pak označuje jako:

  • pravdu (pokud lze pravdivost ověřit),
  • nepravdu (pokud lze ověřit, že informace neodpovídá skutečnosti)
  • zavádějící (správná fakta, ovšem mimo kontext nebo překroucená)
  • neověřitelné (tvrzení nelze s využitím veřejně dostupných zdrojů potvrdit ani vyvrátit)

Ověřování výroků českých politiků na Demagog.cz

Neutrální politický factcheck má v debatách na sociálních sítích svou důležitou úlohu. Umožňuje totiž alespoň jakýsi most mezi různými názorovými bublinami. Na každý jednotlivý výrok lze totiž individuálně odkázat, a tak je i v diskuzích možné snadno dosvědčit - nebo naopak vyvrátit - pravdivost konkrétního vyjádření. Demagog.cz je odkazován napříč politickým spektrem.

Možná právě proto se Andrej Babiš (respektive jeho PR tým) rozhodl pověsti (a částečně i vizuální podoby) stránky Demagog.cz využít. Nechal vytvořit vlastní stránku (MujDemagog.cz), kde ovšem selektivně „uvádí na pravou míru“ jen ty výroky o sobě, které on sám považuje za lživé.

„Řekl jsem si, že udělám takového vlastního Demagoga. Takový web. Je tam 21 lží, které můžete vidět ve spoustě článků. Snad se ten super tým z Demagoga nebude zlobit,“ napsal na svém FB profilu Andrej Babiš 2. října.

Babišův MujDemagog nabízí Babišova výjádření k výrokům, které se týkají jeho osoby a které Babiš označuje za nepravdivé.

Na své stránce Babiš „uvádí na pravou míru“ celkem 21 výroků o své osobě, které označuje za lži. Může tedy jít o pokus de facto neutralizovat dopad ověřování Demagog.cz. Pokud totiž někdo v diskuzi použije odkaz na Demagog.cz, kde bude některý z výroků Andreje Babiše vyhodnocený jako nepravdivý, může ve stejné diskuzi někdo, kdo Babišovi fandí, reagovat odkazem na „podobný ověřovací server“, který naopak bude ukazovat, že nepravdu říkají všichni ostatní.

Provozovatelé původního Demagog.cz vnímají Babišův nový projekt MujDemagog.cz rozporuplně: „Babiš založil (...) projekt, který přiznaně využívá našeho názvu, aniž by nějak navazoval na náš styl práce - vyváženě, transparentně, objektivně, se zdroji a nestranně. Že se Babišovu týmu zjevně líbí naše práce, ale odmítli nést jakékoli její stěžejní hodnoty, nás pochopitelně uvádí do nemalé schizofrenie,“ uvedli provozovatelé Demagog.cz. „K užití našeho názvu Babišův tým svolení nežádal a ani by ho nedostal. Nemáme žádné prostředky, jak se proti kroku Babišova týmu bránit.“

Poučení: Žádná konkrétní jednotlivá stránka nemůže ve složitém světě předvolebních debat sloužit jako ultimátní arbitr pravdy a nepravdy. Web, který politik založí, aby ověřoval sám sebe, už vůbec ne. Čtenáři by se měli především dívat, zda jsou tvrzení podložená dohledatelnými a ověřitelnými dokumenty, které jsou správně citovány a odkazovány. V rychlosti, se kterou komunikace na sociálních sítích probíhá, to ale není jednoduché. Zvláště když je debata na Facebooku nebo Twitteru polarizovaná a není v ní prostor pro nuance.

Je to ten pravý? Když nelze rozpoznat parodii od reálného účtu

V televizním vysílání lze obvykle odlišit reálné vyjádření od politiků od nějakého podvrženého (ačkoli za pár let to s nástupem pokročilých videomontáží zřejmě bude těžší). Na sociálních sítích se však snadno může stát, že je parodický účet od toho pravého na první pohled k nerozeznání.

Příkladem jsou vyjádření prezidentova tiskového mluvčí Jiřího Ovčáčka. Na Twitteru i Facebooku existují „falešné“ (tzv. parodické) účty, které mají často podobnou profilovou fotku a svými přehnanými vyjádřeními parodují vyhraněný styl mluvčího prezidenta ČR. Někdy pak není jasné, zda je to které vyjádření skutečné, nebo jde o parodii.

Dan Přibáň odkazoval vyjádření Jiřího Ovčáčka. Poté se omluvil, že omylem odkazoval parodii Ovčáčkova účtu. Nakonec se ale musel opravit podruhé: účet @PREZIDENTmluvci je skutečně oficiální profil Jiřího Ovčáčka

V případě Jiřího Ovčáčka je situace ještě komplikovanější proto, že přímo Ovčáček má více svých účtů. Žádný z nich přitom není oficiálním účtem prezidenta: „Oficiální účet nevyužíváme, volíme stejný model jako celá řada politiků,“ napsal redakci Technet.cz po e-mailu Zemanův tiskový mluvčí. „V mém vlastnictví jsou dva účty: @PREZIDENTmluvci a @CUTIzpravy.“

Právě druhý Ovčáčkův účet přitom často připomíná rétoriku, na kterou jsou lidé zvyklí z různých účtů, kde mluvčího parodují.

08.října 2017 v 17:05, příspěvek archivován: 15.října 2017 v 14:53

Už chápu obří zájem jistých politických kruhů o lithium. Používá se k léčbě maniodepresivní psychózy.

Ovčáček není jediný, který si vysloužil tu „čest“ být na Twitteru nebo Facebooku parodován. Falešné účty parodují i vyjadřování Andreje Babiše, Miroslava Kalouska a dalších politiků. Neoficiální seznam parodických a falešných účtů spravuje Daniel Dočekal.

Možná i velké množství falešných účtů (a různé vtípky nebo snahy o vtip) přispívají k tomu, že skoro polovina našich respondentů nebere vyjádření politiků na sociálních sítích tak vážně, jako když se politikové vyjadřují například v tisku nebo v televizi.

Poučení: Na sociálních sítích se často po cestě ztrácejí informace. Než budete něco odkazovat nebo sdílet, ověřte si, z jakého je to zdroje a zda se náhodou nepodílíte na šíření falešné/parodické zprávy. Když se na to přijde - a ono se na to přijde - je to pak docela trapné.

Virtuální nenávist Souboj bublin a mazání komentářů

Každý, kdo používá sociální sítě, si postupně vytváří svůj okruh lidí a skupin, které sleduje a se kterými komunikuje. To samé ostatně děláme i v reálném životě. Na internetu je tato skupinová dynamika akcentována a akcelerována moderními technologiemi. Algoritmy každému uživateli vybírají obsah, který je pro něj zajímavý. Pro někoho to znamená obsah, který odpovídá jeho názorům. Pro někoho, kdo se naopak na internetu rád hádá, to ale naopak může znamenat, že uvidí na Facebooku (ve svém „feedu“) více příspěvků, které jej nadzvednou ze židle a donutí napsat komentář. Ať tak či onak, Facebook je spokojený, protože udrží uživatele déle přikovaného k obrazovce.

Snaha o rozpoutání diskuze se politikovi často může i nevyplatit. Bez ohledu na to, jak se tu diskuzi snaží ovlivnit ve svůj prospěch položením více než návodné otázky. Nebo někdy právě proto.

10.října 2017 v 10:26, příspěvek archivován: 16.října 2017 v 00:04

Anketa: Kde udělal Klaus ml. chybu? 1) Málo zdůraznil zhoubné dopady přijetí eura. 2) Špatně anketu načasoval – voliči ODS ještě spí. https://t.co/uldPtsrHog

Někteří politici na svém účtu nepříjemnou diskuzi nechtějí, a ty, kteří se ptají na nepohodlné otázky, z diskuze blokují.

12.října 2017 v 16:36, příspěvek archivován: 15.října 2017 v 15:56

Prosím vás, můžete se někdo Tomia zeptat, proč smazal a zabanoval tady slečnu Barboru?
#Banception

Prostředí sociálních sítí není úplně odlišné od veřejného shromáždění, kam přijdou jak politikovi skalní zastánci, tak jeho zavilí odpůrci. Debaty však mohou být díky technologickému odstupu vyhrocenější. Například příznivci Pirátů hlásí, že kdykoli vyjádří podporu Pirátům, ocitnou se pod palbou fanoušků SPD: „Neoplácejte útok útokem, nezapomínejte, že důležitý není jen člověk, se kterým si píšete, ale i desítky lidí, kteří váš dialog čtou. Ukažme, že Piráti mají nadhled.“

Experiment: diskuze jinak

Platforma Kialo zkouší, jak by to vypadalo, když by se diskutovalo racionálně. Zkusili jsme založit pokusnou otevřenou diskuzi (redakce Technet.cz ani společnost MAFRA v žádném případě neodpovídá za obsah diskuze)

Jenže na sociálních sítích většinou není příliš prostoru pro takové věci, jako je kompromis, přiznání chyby, uznání dobrého argumentu soupeře nebo omluvu. Tyto komunikační nuance - pokud se jich vůbec na sociálních sítích někdo odváží dopustit - jsou obvykle rychle přehlušeny tím, co zní jednoznačně a srozumitelně: osočení, urážky, zpochybnění, odvolání se na obecné pravdy, zobecňování, vyvolávání strachu a nenávisti.

To se netýká jen politických diskuzí, ale právě ty před volbami nabírají na síle. A politici se stejně jako voliči učí, jak nejlépe využít sílu sociálních sítí a přitom nezabřednout do nekonečných diskuzí, které jsou ve skutečnosti dvojitým monologem.

Poučení: V prostředí sociálních sítí se kampaň děje na všech úrovních. Často bude za politickou stranu mluvit nikoli její tiskový mluvčí, ale náhodný podporovatel, který si najde čas a bude ve své poloveřejné bublině - tedy mezi svými fanoušky, přáteli a známými - argumentovat ve prospěch dané strany. Právě tito rozhodnutí voliči mohou pomoci v rozhodování těm nerozhodnutým, ať už svými argumenty, nebo svým chováním.

Optimistický závěr?

Je ale možné překročit tento most a získat na sociálních sítích i pozornost někoho, kdo s vámi nesouhlasí? Je možné se neurážet, nesklouznout ke zkratkovitým řešením a navzájem se svými názory obohatit?

„Na internetu si vytváříme ‚bublinu pohodlí‘. Čteme to, co upevňuje náš pohled na svět, a vyhýbáme se informacím, které by nás nutily přehodnotit své názory.“

Podle sociologa Zygmunta Baumana to možné teoreticky je, ale je to nesmírně složité: „Na internetu si vytváříme ‚bublinu pohodlí‘. Čteme to, co upevňuje náš pohled na svět, a vyhýbáme se informacím, které by nás nutily přehodnotit své názory. Bavíme se s lidmi, kteří s námi souhlasí, ne s těmi, kteří s námi argumentují nebo nás vyzývají ke změně. Svět je plný změn, takže musíme umět na změny reagovat.“

„Poprvé v moderní historii je jasné, že se musíme naučit, jak permanentně žít ve světě plném růzností,“ řekl nám Bauman. „A v tom nám počítač nepomáhá. Teoreticky by pomoci mohl, technicky to možné je, ale v praxi se to neděje. Ba naopak, informační technologie povzbuzují lidi k tomu, aby z reálného světa utíkali do pohodlného světa, který si sami formují podle obrazu svého.“

Trapasy politiků - jakkoli jsou vtipné - tedy zdaleka nejsou tou největší tragédií sociálních sítí. Tím největším může být, že se lidé skrze virtuálně-bublinové diskuze odnaučí reálným schopnostem, na kterých demokratická informační gramotnost stojí stojí: argumentace, ověřitelnost, porozumění a kompromis.

Aktualizace: Do článku jsme doplnili další příklady a opravili grafy.

Debatujete o politice na sociálních sítích?

celkem hlasů: 813

Hlasování skončilo

Čtenáři hlasovali do 0:00 neděle 22. října 2017. Anketa je uzavřena.

ne, hlídám si své soukromí
ne, hlídám si své soukromí 328
ne, nemá to cenu
ne, nemá to cenu 119
ano, aktivně podporuji konkrétní stranu
ano, aktivně podporuji konkrétní stranu 104
ne, na sociálních sítích chcíp pes
ne, na sociálních sítích chcíp pes 93
ano, aktivně se účastním politických debat, nepodporuji konkrétní stranu
ano, aktivně se účastním politických debat, nepodporuji konkrétní stranu 55
ano, ale debaty na politická témata nezačínám
ano, ale debaty na politická témata nezačínám 51
ne, politickým tématům se snažím vyhýbat
ne, politickým tématům se snažím vyhýbat 40
ano, ale nebaví mě, jak jsou debaty vyhrocené
ano, ale nebaví mě, jak jsou debaty vyhrocené 23