V 11:00 se otevřel prostor Divadla ABC a dovnitř začali proudit lidé. Byli mezi nimi i Iva Janžurová, Jiřina Bohdalová, Eliška Balzerová, Juraj Jakubisko či Taťjana Medvecká, která přinesla rudou růži. „Byla nepředvídatelná, znali jsme se léta,“ zavzpomínal pro iDNES.cz bývalý předseda Herecké asociace Jiří Hromada a dodal, že měli společnou víru. „Buddhismus se jí zalíbil jako smysl života,“ řekl. Fialové víru zmínil i ministr kultury Daniel Hermann, který dodal, že spolu často mluvili o tom, jak českou kulturu pozvednout.
Herec Igor Bareš, který dorazil spolu s manželkou Antonií Talackovou, vzpomněl, jak jednou Květu Fialovou potkal v metru. „Jeli jsme oba do divadla, já do Stavovského, ona do ABC. Postěžoval jsem si jí, že se mi tam nechce, a ona řekla, že jsem debil, že si mám své práce vážit,“ připomněl její slova.
Zdeněk Srstka vzpomněl na své kaskadérské začátky při natáčení slavného Limonádového Joea. „Strašně se nám líbila, když v jedné scéně scházela ze schodů, tak jsme na ni s kolegy mlaskali a hvízdali. Scéna se musela točit znovu,“ uvedl herec a bývalý kaskadér, který na rozloučení dorazil s kyticí.
Hodinové rozloučení zahájila úvodní skladba z představení Fialové květy štěstí. Následně promluvil ředitel Městských divadel pražských Ondřej Zajíc. „Poznal jsem si jako nekonvenční ženu, ženu, která nosila svůj zralý věk jako drahý šperk,“ řekl mimo jiné a dodal, že ač bylo důvodem jejího skonu selhání srdce, její srdce bylo to, co nikdy neselhávalo.
Děkuji ti donekonečna
„Slíbila jsem, že nebudu smutnit, tak se snažím,“ navázala na něj Fialové herecká kolegyně a přítelkyně Naďa Konvalinková a vzpomínala na první společnou cestu ke kartářce či nákupy v Německu, kam ji Fialová donutila jet s cizím pasem. „Chtěla bych ti poděkovat za čtyřicet let nádherného přátelství a za to, jaká jsi byla osobnost. Zanecháváš za sebou širokou stopu, která se těžko zavře,“ řekla Konvalinková. „Staříkům a stařenkám jsi nalévala do žil optimismus,“ dodala. Se svými slovy vystoupil i geolog Václav Cílek, se kterým Fialová připravovala televizní pořad Magické hory.
„Toho jsem se bála, že se jednou budeme muset loučit. Jedinou lásku na první pohled jsem zažila s tebou,“ vyznala se herečka Dana Batulková a připomněla, že si Fialová přála pojmout rozloučení jako mejdan se šampaňským. „Děkuji ti donekonečna, miláčku Květo, na shledanou,“ ukončila emotivní projev.
„Tak mně tady, Květo, máš. Jsem vlastně teď takový dočasný pozůstalý. Přišel jsem ti poděkovat za těch patnáct, sedmnáct, osmnáct let,“ řekl herec Petr Nárožný, který s Fialovou hrál dvě představení. „A hráli jsme je často. Byly to s Janou Brejchovou, Láďou Trojanem a Vaškem Vydrou báječné chvíle,“ vzpomněl. „Říkala nádherné věci, které by se daly lít do bronzu. Ale i věci, po kterých musel člověk - jak se říká - hodně myslet na Anglii, aby to skousnul,“ vzpomněl. „Nikdy nenaříkala a neskuhrala. Když byla se sádrovým límcem, což muselo bolet strašně, v životě si nepostěžovala,“ pokračoval Nárožný.
Jednotlivé proslovy oddělily hudební vložky, zazněla píseň Když v baru houstne dým, Smutná neděle či Hutkova Náměšť. Ze zvukových záznamů pak promlouvala sama Fialová o životě či o tom, jak ji Jan Werich do divadla přijal.
Již od minulého úterý je vedle pokladny Divadla ABC zřízeno pietní místo, kde si lidé mohou připomenout některé z rolí Květy Fialové či zapálit svíčku. Je zde také kondolenční kniha.
Květa Fialová se narodila 1. září 1929 ve slovenské obci Velké Dravce. Publikum obdivovalo její šarm a jemný smysl pro ironii především v rolích komediálního a konverzačního charakteru. Hostovala na různých scénách, například hlavní ženskou roli ze hry Harold a Maud ztvárnila také v Mladé Boleslavi a v Uherském Hradišti. Filmovým divákům se zapsala do paměti rolemi ve filmech Limonádový Joe, Fantom Morrisvillu, Adéla ještě nevečeřela či Účastníci zájezdu.
