RECENZE: Čtivý osud nabízí krásné ženy a bujné koně. Ale i ezoteriku

Musíš přijmout odpovědnost za svůj život, nabádá kamarád Jaroslava, hrdinu románu J. D. Větrovského Až sem to bylo dobrý.

Autor sice uvádí, že postavy i příběh jsou smyšlené a při popisu Jaroslavova života i pocitů nečerpal ze skutečnosti, ale těžko tomu uvěřit, když ho obdařil svým příjmením. Navíc podle anotace začal knihu psát jako součást psychoterapie. Ale tak či onak, Jaroslavova barvitá pouť plná karambolů a stále znovu se rodící naděje za vylíčení stojí.

Zaplňují ji krásné ženy něžné i hysterické, bujní koně, podnikatelské úspěchy, občasné nezdary a hodně dobrodružství. Jaroslav je tulák životem, vlastí i Evropou. První manželství nevyšlo, druhé se vzdor pokusům o záchranu rozpadá také a ani s milenkami – a je jich požehnaně – to obvykle nekončí nejlépe. Problematický je i vztah s milovanými dcerami. Naštěstí tu jsou kamarádi, s nimiž se dá krásně hrát na kovboje, lézt po italských horách, projíždět skandinávský sever.

Až sem to bylo dobrý

55 %

autor: J. D. Větrovský

nakladatel: Bondy

305 stran, 299 Kč

V pasážích věnovaných mužskému přátelství a zážitkům s ním spojeným je kniha nejsilnější. Její slabina je však ve všem, co se týká četných hrdinových kontaktů s opačným pohlavím. Nejde jen o poněkud stereotypní popisy sexu, ale ženy kolem hrdiny jsou jen stafáží, která komplikuje jeho touhu „mít již konečně klid a pořádek a žít harmonicky“. Že mu to nevychází, za to si může sám, byť si to „jako dominantní lev, ješitný a přesvědčený o správnosti svého chování“, uvědomuje. Snad se to s poslední láskou konečně změní – ostatně vždyť „až sem to bylo dobrý“.

A teď to musí být ještě lepší, když do hry vstoupí ezoterika. Větrovského román není literární skvost a také si na něj nehraje, ale čtenář si lineárně plynoucí vyprávění místy docela vychutná a bez ezoterických prvků by se obešel. Přijmout zodpovědnost za svůj život se dá i bez šamanů.