Před každým posledním rozloučením musí Dvořák spolu s kolegy připravit obřadní síň. Mimo jiné dojde pro věnce - na každém z nich je lísteček s údaji, aby pracovníci věděli, který se váže ke kterému obřadu.
Poté topič pomocí tlačítek otevře bránu, která dělí síň od zákulisí. Rakev, kterou už předtím přivezl z chladicího boxu, vjede sama do obřadní místnosti na katafalk.
Jakmile se obřad blíží ke konci a v síni hraje hudba, začne se chodbou rozléhat pípání. To je znamení pro topiče, že má otevřít bránu. Pozůstalí sledují, jak rakev zajíždí dozadu a mohutné dveře se zavírají. Dvořák truhlu ihned převeze ke kremační peci.
„V rakvi se kromě nebožtíka nacházejí i předměty. Lidé do ní dávají obrázky, dopisy, květiny, hrníčky, knížky i různé cennosti. Vše se zpopelňuje se zesnulým,“ vypráví Ladislav Dvořák a dodává, že vždy se zpopelňuje oblečené tělo.
Pec musí nahřát na minimálně 840 stupňů. Poté přemístí rakev na lafetu a naposledy podle fotky zkontroluje, zda se uvnitř nachází správný nebožtík. Následně otevře dveře pece a vsune rakev dovnitř. „Topným médiem je zemní plyn, svítiplyn,“ říká topič.
Kremace trvá obvykle hodinu, někdy o trochu déle. Stav sleduje Láďa malým okénkem čtvercového tvaru. Po skončení nahrne pozůstatky do nádoby, které se říká kremulátor, a nechá je chladit. „Poté putují do mlýnku, kde dojde k rozmělnění na požadovanou zrnitost. Popel padá do urny,“ dodává topič motolského krematoria.
Jakmile mlýnek dokončí práci, Láďa vyjme urnu, otře ji, uzavře víkem a přiloží k ostatním. Každá je označená šestimístným číslem, pozůstalí si ji následně mohou vyzvednout.
