Martin Finger coby mladší verze Jiřího Kodeta z Pelíšků se sice docela vkusně přehrává do známých soukromých obřadů a nervních výstupů jejich společné postavy, jenže na co tehdy stačil dojemně zábavný náznak, podává se nyní v doslovné názornosti, k níž režiséra Jana Hřebejka zjevně nutí scénář.
Politické spory mezi mužskými příslušníky příbuzenstva tří sester se vedou v rovině tezí. Tak dlouho šermují morálními kategoriemi a zážitky z lágrů, že ostrá pěstní pointa už takřka nezabírá.
Vůbec se situace připravují s přílišnou popisností, která zabíjí humor - třeba u klukoviny s lepidlem v šamponu. A variace na vánoční téma vrší stereotyp na stereotyp.
Polopatismus filmovému vnímání nesvědčí. Internacionála, budovatelská, sokolská i masarykovská, všechny písně plýtvají časem. Předvídatelnost se pojí se schematismem: sotva se v kadeřnickém salonu zjeví mladý komunista, dá se jasně najevo, že je to lenoch, lhář, násilník a ještě se vítězně vrátí.
Jiří Macháček coby majitel kadeřnictví má vůbec nejtěžší úlohu, protože jeho mile přirozený hrdina se postupně začne chovat mírně řečeno podivínsky a hlavně motivace k jeho dezertérskému kroku vyznívá natolik šroubovaně, že se nedá snad ani věrohodně zahrát, natož pochopit.
K světlým okamžikům druhého dílu patří nenucený projev dětí, které ovšem poslední epizoda Nápadník plánovaná na listopad asi vymění za odrostlejší herce. Naznačuje to závěr se střídáním tváří, který přidá vysvětlivku o smrti Stalina, Gottwalda, měnové reformě. Vše, co se ví a čeká; pouze málo navíc.
