Léčebnu na Lounsku ovládli filmaři, točí Formánkovy Úsměvy smutných mužů

  • 0
Režisér Dan Svátek točí v těchto dnech v petrohradské psychiatrické léčebně na Lounsku nový film s Davidem Švehlíkem v hlavní roli. Jako předloha posloužil román Úsměvy smutných mužů ústeckého autora Josefa Formánka.

Do hladiny rybníčku upravené zahrady Psychiatrické léčebny v Petrohradě začínají dešťové kapky dělat stále větší dolíčky. O pár metrů dál přichází za jedním z pacientů lékařka. 

Tvář zarostlého muže zdobí spokojený výraz, lehký úsměv. Pohled má upřený směrem k nebi. Ona působí poněkud rázně. Dialog trvá jen chviličku, pak nakrátko ostříhaná žena v bílém plášti odchází. Zastaví se u nedalekého schodiště a čeká. 

Vzápětí zazní hlasité „Stop!“ Jakmile se tak stane, navlékají se oba debatující protagonisté do županů a popadají deštníky, které přicházejí stále více vhod.

Všechno se opakuje víckrát. Rušivým elementem rozhovoru je jednou traktor projíždějící za nedalekým plotem, pak se viníkem stává letadlo mířící na pražské letiště.

„Podívám se, jak to vypadá,“ prohodí zmíněný pacient, když se všechno podaří. Je to David Švehlík. Populární herec si chce pod provizorním přístřeškem na monitoru prohlédnout výsledek právě odvedené práce, v tomto případě debatu s neméně oblíbenou herečkou Simonou Babčákovou

I kniha vznikla v léčebně

Televizním divákům je David Švehlík známý třeba jako soudce Adam Klos nebo jako Tomáš, vyšetřovatel z Kriminálky Anděl. Teď se v rámci nové role snaží překonat závislost na alkoholu. 

Ztvárňuje ústeckého spisovatele Josefa Formánka, který o svém pobytu v léčebně napsal knihu s názvem Úsměvy smutných mužů.

„Léčeben jsme viděli spoustu. Měli jsme jasnou představu a tahle ji splňuje dokonale. Její vedení je navíc nesmírně vstřícné,“ říká režisér Svátek. Točí se nejen na zahradě, ale také uvnitř zařízení, kde vznikla i provizorní maskérna a šatna, a někdy i mimo něj.

Z natáčecího plánu stráví štáb nejvíce dnů právě v Petrohradu, bezmála dva týdny. Dalšími lokalitami jsou Zlín, Praha nebo Ústí nad Labem, kde se štáb objevil třeba v restauraci Na Rychtě. 

O víkendu točili filmaři přímo při ústeckém půlmaratonu (psali jsme o tom zde). Běh se totiž stal po alkoholu novou drogou Josefa Formánka a stejně tak i pro hlavní postavu snímku.

Tiše. Kamera, zvuk jede, akce!

Počasí se za chviličku umoudřuje, přichází čas vzdálit se asi o kilometr od areálu léčebny. K rozbořené kamenné zdi, podél které má hlavní hrdina podle scénáře běžet. 

„Je tam značka, flaška na zemi,“ letí pokyn o pár desítek metrů dál, odkud má Švehlík vyběhnout. „Ať začíná z toho místa, kde byl předtím schovaný,“ ozve se režisér stojící vedle kameramana. 

„Pojedeme. Tiše. Kamera, zvuk jede, akce!“ zní na place. Švehlík vyměnil pacientský mundúr za mikinu a kraťasy, v nichž zdolává lesní cestu. Jakmile doběhne, popadá deku. Od rána už si nepříznivého počasí užil až až.

„Zatím jsme tu měli pořád krásně. Až dneska to nevyšlo,“ krčí rameny jeden ze členů štábu.

David Švehlík roli neopouští ani mimo záběry, maximálně se soustředí. Rozhovor s omluvou odmítá, nechce, aby ho něco vytrhlo.

Švehlík se roli zcela oddal

„Spolupráce s ním je úžasná. Té roli se úplně oddal, což je pro režiséra obrovský dar,“ podotýká režisér Svátek. Do dalších rolí obsadil Jaroslava Duška, Jaroslava Plesla, Ondřeje Malého či Ivana Fraňka. 

Některé herce do petrohradské léčebny „nastěhoval“ ještě před spuštěním natáčení. Strávili tu několik dní. Dodržovali budíček, chodili na rozcvičku, absolvovali terapie.

„Jsme rádi, že toho můžeme být součástí. Zatím jsme během natáčení nezaznamenali žádný problém, i když běží za plného chodu,“ říká ředitel Psychiatrické léčebny Petrohrad Ladislav Henlín.

Ve filmu si zahrají i někteří pacienti. Jeden z nich, Vašek, se během odpoledního volna přichází na zahradu pochlubit, co měl k obědu. O buchtičkách se šodó nadšeně vypráví herci Fraňkovi, jenž také ztvárňuje jednoho z alkoholiků.

„Hraji chlapa, co se zamiloval do své nevlastní dcery. Má s ní vztah. Výčitky ho dohnaly k pití, až skončil na léčení,“ vypráví Franěk, jenž se jako herec prosadil i ve Francii nebo Itálii. Je to nepřehlédnutelný typ. Ostře řezané rysy, havraní vlasy, výrazný nos.

Ničivá láska k alkoholu zasáhla i herce

Role chlápka, kterého pohltí ničivá láska k alkoholu, mu není cizí ani v osobním životě. „Narodil jsem se v Plzni. Je potřeba něco dodávat?“ ptá se s úsměvem.

„Propadl jsem tomu. Jednoho dne jsem ale ucítil, že takhle to dál nejde a vyhledal odbornou pomoc. Nešel jsem do léčebny, zvládl jsem to ambulantně. Nepiju tři roky,“ doplňuje Franěk.

Zatímco teď si ještě užívá volné chvíle, během kterých výše zmíněného Vaška upozorňuje, že „jestli si byl v jídelně tolikrát přidat, asi ho to pořádně prožene“, později odpoledne ho čeká jedna z nejnáročnějších scén.

Uvnitř léčebny už kvůli tomu štáb připravuje jednu z místností. „Budu Josefovi, tedy Davidu Švehlíkovi, vyprávět svůj příběh, mluvit o svém vztahu s nevlastní dcerou,“ odkrývá Franěk. 

Podle Svátka bude film na rozdíl od knihy obsahovat více humoru. Natočeno už má prý přes 80 procent. „Pracujeme intenzivně. Budeme každopádně potřebovat také sníh. Premiéru předpokládáme v dubnu nebo v květnu,“ dodává režisér.