SMLSALOVINY aneb jak žít a přežít
Sledovat další díly na iDNES.tvOd kdy se o toalety staráte?
Začala jsem tu pracovat v roce 2014, v létě. Předtím jsem uklízela panelák, kde jsem bydlela, dvanáct pater, okolí, okna.
Jak to na WC vypadalo, když jste přišla?
Bylo to tady zanedbané, hodně. To dnes posoudí i lidi, co sem chodili a znají to. Říkají, že to prokouklo, že to je velký rozdíl. Když jsem sem přišla, tak se vymalovalo, natřely se dveře, koupila jsem barvu a dali jsme to trochu do pořádku. Vygruntovala jsem.
Jaké jsou reakce lidí?
Jsou spokojení, děkujou. Taky se mi stalo, že šel pán dolů, dal mi 10 korun, zpátky nechtěl, a když šel nahoru, dal mi do dlaně 50 korun a řekl: „Paní, až půjdete domů, dejte si dortíka.“ Já se na něj podívala a on povídá: „Já si vážím lidí, kteří dělají svoji práci poctivě.“
Tak to potěší.
Nebo se mi stalo, že jsem si šla večer po odchodu z práce v půl jedenácté něco koupit do samoobsluhy. A jeden pán mě tam tak uctivě zdravil. A když jsem odcházela, doběhnul mě a podal mi bonboniéru. Já jsem se na něj podívala a říkám: Čím jsem si to zasloužila? On se usmál a říkal: „Já k vám na záchody tak rád chodím.“ A když jsem se vrátila v srpnu z dovolené, nebyla jsem tady měsíc, v sobotu a v neděli si přišlo tolik lidí popovídat, že už večer v sedm hodin jsem se smála a říkám: „Lidi, jděte už domů a přijďte zase zítra.“
Užijete si tu tedy i zábavu.
Vtipné bylo i to, že mi sem jednou přišel takovej starej děda, stoupnul si u okýnka a dal mi na talířek jednu korunu. Já jsem vyšla ven a povídám mu: „Pane, odkud jste přijel? Vždyť vy jste zaspal dobu, to se platilo, když jsem byla malá holka. Já jsem sice od tý doby moc nevyrostla, ale teď už je to za pět.“ On se na mě tak podíval a říká: „Že bych se na to nevys*al.“ Já říkám: „Jste na správným místě, jděte dolů a…“ Tak jsme se oba nasmáli.
Máte tu vystavenou chaloupku. To je dárek?
Chaloupku jsem dostala od jednoho bezdomovce, který sem ke mně chodil vždy ráno brzy a pak večer. A jednou sáhl do tašky, do igelitky a říká: „Já jsem vám něco koupil.“ A já se na něj podívala a on vytáhl tu chaloupku. Položila jsem si ji tu a pořád ji tady mám. A on se na ni vždy, když přišel, podíval, usmíval se a měl radost.
Máte zkušenosti i s nepříjemnými zákazníky?
Těch bylo, když jsem nastoupila, moc. A já jsem to časem nějak zlikvidovala. Povedlo se. Zaprvé byli sprostí, špinaví, peníze neměli. „Paní, mám korunu, pustíte mě? Paní, mám dvě koruny…“ A tak dále. A to jako ne. Já nesnesu opilce, alkoholiky, na ně mám alergii. Když přijde špinavej, to se mi taky nelíbí. Já říkám i bezdomovcům: „Jdi na charitu, vykoupej se, ať ti tam dají čistý věci na sebe, a když nebudeš mít pět korun, přijď. Já tě pustím, ale špinavej mi sem chodit nebudeš.
Prosím vás, v létě byla taková horka, kdyby se někde u vody umyl, já bych mu to mejdlo dala na cestu, přece není možný, aby chodil jako čuně. A taky mi to tu zkazí vzduch, já to tady vše navoním, nakoupím vůně a přijde sem jeden bezdomovec, no, vyplácám celej kanystr sava. A na dvě hodiny abych zavřela. To nejde.
Unikátní jsou voňavé kuličky v pisoárech a mísách. To většinou na veřejných záchodcích nevidíme.
Přišla jsem z dovolené, koupila jsem kuličky za 950 korun. První tejden mizely, to víte, lidi si je nabrali, tak jsem kupovala zase nové. Když mi lidi dají peníze navíc, mám tady tuhle kasičku a do tý si ty drobný strkám. A tak si šetřím na ty kuličky, ubrousky a na to, co potřebuju.
Vážně ty kuličky kradou? Vždyť jsou pomočené.
To jsou čuňata. Já jsem tady chytla dědka, měl igelitovej sáček, malou dětskou lopatičku. Tou to vybíral. A já už mám vytipovaný ženský, který sem jdou: jdu po ní a vím, že kulička je pryč.
