„Jejich počet nejde snížit,“ domnívá se profesor Piraino s tím, že je lze pouze udržovat na určité hladině. V důsledku globálního oteplování jsou italská moře teplejší po delší dobu, což odpudivým mořským tvorům vyhovuje, stejně jako znečištění vody, píše NYT. „Představte si biomasu o objemu největšího ropného tankeru na světě,“ ilustruje středomořskou populaci medúz Piraino.
Italský zoolog proto s penězi od Evropské komise založil iniciativu Go Jelly, jejímž cílem je nalézt pro obrovské množství medúz využití. Podle něj lze živočichy použít při léčbě nádorů nebo jako zdroj kolagenu. A potom je lze také jíst.
Způsoby jejich chutného zpracování hledá Pirainova manželka a pracovnice italského Vědeckého ústavu výroby jídla Antonella Leoneová. Podle ní by Italové mohli medúzám přijít na chuť, jako se to stalo v Číně a Japonsku. Piraino poukazuje na to, že i Italové se v minulosti přizpůsobili okolnostem, když začali zpracovávat jiný invazivní druh - rajče.
Konzumaci medúz od nového roku ulehčí evropská právní úprava, která uvolňuje pravidla pro distribuci tzv. „nových potravin“. Italské ministerstvo zdravotnictví na druhou stranu vyžaduje důkladný výzkum a testování, protože středomořské medúzy nejsou stejné jako ty, které se konzumují v Asii.
Piraina s Leoneovou tak ještě čeká spousta práce, poznamenává NYT. Už nyní ale vymýšlejí způsoby, jak učinit medúzy gurmánsky atraktivní, a to ve spolupráci s restaurací Lo Scacciapensieri ve městě Lecce. Tamní kuchaři zkouší medúzy smažit, grilovat, či podávají uvařené s rukolou a čerstvým fíkem na vyvážení výrazně slané chuti. Podle Piraina má maso medúz vysoký podíl bílkovin a omega-3 mastných kyselin. „Je to vynikající,“ tvrdí zoolog, zatímco si do úst vkládá kousek smažené medúzy.
Medúzy trápí nejen Itálii, ale také izraelské vodní elektrárny:
