„Hráli nejhezčí basketbal,“ snášelo se na adresu slovinského týmu ze všech stran. Dokonce i sousední Chorvatsko nešetřilo komplimenty. „Preciznost, lehkost a rozmanitost při útoku, to je přesně to, co našemu týmu chybělo,“ posteskli si chorvatští reportéři. Jejich tým vypadl v osmifinále s Ruskem.
Slovinci sice nepatřili k outsiderům uplynulého mistrovství Evropy, přesto je jejich tažení EuroBasketem překvapením. Velmi milým překvapením.
Ještě před dvěma lety skončili na mistrovství Evropy na dvanáctém místě. Sklonit se museli například i před českou reprezentací, která tehdy brala historické sedmé místo.
I přesto, že slovinský výběr patří tradičně k evropské špičce a zmiňované umístění se dá považovat za výpadek, odhodlali se svazoví činitelé k radikálním změnám. A krok to byl správným směrem.
Minulý rok převzal tým Igor Kokoškov. Pětačtyřicetiletý Srb, jenž působí v roli asistenta na lavičce Utah Jazz v NBA, vtiskl týmu tvář. Dodal hráčům potřebné sebevědomí a především, v těžkých zápasech na palubovce věřil mladým.
Vždyť během nervy drásající koncovky nedělního finále se Srbskem na palubovku poslal Alekseje Nikoliče, 22letého rozehrávače. Kvality ve skupině v Helsinkách a v následných vyřazovacích bojích v Istanbulu prokázal i Luka Dončič. Právě osmnáctiletý mladík výrazně pomohl k semifinálové porážce Španělska.
Co naplat, že finálový duel se Srbskem musel rozehrávač Realu Madrid opustit předčasně kvůli poraněnému kotníku. Na medailový ceremoniál ho spoluhráči nesli na ramenou.
Tým pro letošní evropský šampionát se oproti tomu předloňskému výrazně změnil. V Kokoškovově výběru se ocitli pouze tři basketbalisté, kteří prožili i šampionát v roce 2015. Roli kapitána výborně plnil Goran Dragič.
„Klaním se fanouškům, spoluhráčům, členům týmu a všem, co se na tomto úspěchu podíleli. Měli jsme neuvěřitelnou přípravu od prvního do posledního dne,“ pochvaloval si 31letý rozehrávač, jenž ve finále přidal za tři čtvrtiny neuvěřitelných 35 bodů. Poté musel kvůli křečím střídat. Reprezentační kariéru ale završil na vrcholu, jako mistr Evropy.
„Vycházela nám týmová chemie. Chlapci na sebe mohou být pyšní,“ řekl už se zlatou medailí na krku kouč Kokoškov.
Turnajové tažení uchvátilo i dvoumilionové Slovinsko. Nedělní finále proti Srbsku sledovalo v istanbulské hale více než šest tisíc diváků. Letecké společnosti hlásily nebývalý zájem o letenky na trase Lublaň - Istanbul.
Slovinci přebírají zlaté medaile:
„Podpora od diváků byla neuvěřitelná. Nikdy jsem takovou nezažil. Slovinci naplnili všechny letadla směrem do Istanbulu. Někteří rodinní příslušníci hráčů měli problém se sem dostat,“ vysekl poklonu Anthony Randolph, 211 centimetrů dlouhý čahoun, který slovinský pas dostal dva měsíce před turnajem.
V pondělí přivítala nadšená země své hrdiny na hlavním lublaňském náměstí. Slovinská euforie potrvá ještě několik dnů, možná i týdnů. Přichází po španělské zlaté generaci řada na Slovinsko?
