RECENZE: Strážci Galaxie jinak. Sci-fi akce Destiny 2 chytne a nepustí

Destiny 2 si klade za cíl oslovit jak příležitostné hráče, tak hardcore fanoušky. Nabízí akční sci-fi filmovou podívanou okořeněnou vtipnými dialogy, kooperativní hraní ve více lidech, nebo zdánlivě klasický multiplayer, v němž je kladen důraz na spolupráci uvnitř týmů. Hra se poprvé dostane také na PC.

Destiny 2 měla co dokazovat. Start prvního dílu nepatřil přes vysoké prodeje k těm úplně nejvydařenějším. Hra sklidila kritiku za zmateně vyprávěný příběh bez zajímavých postav, špatně fungující systémy získávání nových předmětů i zlepšování postavy. A především za nutnost opakovat stále ty samé věci stále dokola. 

Následující dvě menší rozšíření a updaty hru sice znatelně vylepšily, ale až velký datadisk Taken King z ní konečně udělal plně funkční, návykové herní hobby, ke kterému se člověk s chutí vracel. Vývoj dvojky se nečekaně prodloužil. A jelikož se mu začala věnovat už většina týmu, neuspokojivá kvalita a skromný obsah loňského datadisku Rise of Iron této skutečnosti bohužel odpovídaly. Ale stálo to za to. Čím jednička zklamala, to jako by v Destiny 2 patřilo k největším přednostem.

Destiny 2

Kampaň jak od Marvelu

Mezi největší novinky patří bezesporu příběhová kampaň. Ta je na rozdíl od tragického výblitku jedničky jak zábavná, tak náležitě epická. Není v ní nouze o humor a hra si klidně občas vystřelí sama ze sebe. Ale nenechte se mýlit, tohle není primárně komedie ve stylu Borderlands. Hlášky jako by byly vystřižené z marvelovských filmů jako Strážci Galaxie. To je v přímém kontrastu s centrálním motivem zápletky o přežití a – ano, samozřejmě záchraně galaxie.

Poslední lidské město je na začátku hry napadeno mimozemskou rasou Cabal bojující pod praporem dosud neporazitelné frakce Red Legion. Obrana nemá proti emzácké obdobě římských legionářů vůbec žádnou šanci. Město je během pár hodin dobyto. Jeho ochránci přicházejí o své nadpřirozené schopnosti, které jim dříve propůjčovalo záhadné vesmírné těleso, známé pouze jako Traveler. Rozkaz zní jasně: získat zpátky ztracenou sílu, sjednotit po galaxii roztroušené hrdiny a vzít si zpátky to, co vám nenechavý šmejd z vesmíru sebral.

Destiny 2

Příběh sice není nikterak originální, přesto mě bavil. Velkou zásluhu na tom měly hlášky jednotlivých postav, nádherné mimozemské světy, nekončící akce a špičkové filmečky. Co jsem opravdu nečekal, byl překvapivě dobrý záporák. Ten se jmenuje Ghaul a na první pohled vypadá jako naprosto klasický typ přerostlé nakrknuté ještěrky nasoukané v mimozemském brnění. Však to znáte. Ghaulův nástup k moci je ovšem mnohem zajímavější a jeho ctižádost a snaha být skutečně hoden síly, kterou vám na začátku hry ukradne, z něj dělá postavu, jejíž další činy není snadné odhadnout.

Na druhé straně barikády představuje největší hvězdu nenapravitelný hláškař Cayde-6, kterého si možná vybavíte z povedených trailerů ke hře. Zdatně mu však sekunduje schizofrenní umělá inteligence Failsafe, u které si nikdy nebudete jistí, jestli vás miluje, nebo vás chce zabít, či je prostě sjetá nějakou digitální formou THC. Ani ostatní postavy nejsou špatné, byť u nich už je klišovitost docela znát. Veskrze podařený scénář a výborné dialogy jdou ruku v ruce s kvalitním dabingem, o který se postarali zkušení veteráni jako Nathan Fillion, Lance Reddick, Nolan North, Gideon Emery a mnozí další.

Destiny 2

Kéž bych něco podobného mohl říct i o postavě Guardiana, za kterého budete hrát. Jeho, nebo její vizáž, rasu a pohlaví si můžete sice navolit, postava však ve filmečcích nemluví. A působí to opět naprosto hrozně. Situaci naštěstí zachraňuje váš robotický průvodce Ghost, který mluví prakticky za vás. Ale i tak mě hlavní hrdina, který se během rozhovorů zmohl jen na přihlouplé grimasy a tupé krčení ramen, neskutečně iritoval.

Destiny 2

Guardianův průvodce po galaxii

Zajímavá prostředí jsou samozřejmě v takovéto hře stejně důležitá jako děj a postavy. Destiny 2 v tomto ohledu převážně exceluje. Podíváte se na Zemi do regionu zvaného EDZ - European Dead Zone (podle nápisů asi na území našich německých sousedů), dále na Titan, Nessus a Io. Poměrně rozlehlé mapy jsou zcela otevřené a vy je můžete prozkoumávat podle libosti.

Země je ze všech míst asi tím nejméně atraktivním, byť nabízí určitě největší herní mapu. Ačkoliv po ruském kosmodromu z jedničky je to určitě patrná změna, přece jen se mi nezdá úplně dostatečná. Opět se všude povalují kontejnery a zrezivělé vraky aut, kterých jsem v Destiny viděl už příliš mnoho. EDZ toho nabízí víc, ale prostě to není to pravé sci-fi. Kontejnery najdete i na Titanu, ten je ale o poznání zajímavějším místem. Mapu představují ropným plošinám podobné kovové konstrukce stojící uprostřed rozbouřeného oceánu. Okamžitě se mi vybavilo rozšíření Leviathan pro Mass Effect 3 a scéna s Jango Fettem z druhé epizody Hvězdných válek.

Destiny 2

To Nessus je naprosto překrásná mapa s gigantickými kamennými bloky a stromy porostlými červeným listím. Tady se designéři náležitě vyřádili a fantastická krajina jiného světa mě úplně pohltila. Závěrečná Io na tom není o mnoho hůře. Jde sice spíše o pustinu se skalnatým terénem a mimozemskou architekturou, ale také tady sci-fi atmosféra a tajuplnost bez ustání útočí na vaše smysly.

Hra je naprosto posedlá obrovským měřítkem okolní krajiny a staveb, které vás obklopují. Znovu a znovu jsem se přistihl, jak jsem se s klasickým „wow“ rozhlížel kolem, místo abych masakroval hordy krvežíznivých nepřátel, kteří se mi chystali tu mojí naivní zasněnost spočítat.

Destiny 2

Co se grafiky týče, hra exceluje i na dalších frontách, byť úplný homerun to není. Tak především jednotlivé efekty všemožných výbuchů a výstřelů vypadají naprosto famózně. Interiéry jeskyní a dungeonů vám díky bravurnímu nasvícení zaručeně vyrazí dech a světelné efekty zas a znova vytvářejí tak dokonalou atmosféru, že budete při hraní ve dne nadávat, jak vám to ten reálný svět kazí.

Nepřátelé jsou skvěle animovaní a jejich hromadná eliminace vypadá díky bezchybnému pocitu ze střelby a proklatě efektivním speciálním schopnostem vaší postavy naprosto výborně. Hordami nepřátel v takových případech proletíte jako nůž máslem a doprovodná světelná show zahanbí i lecjakou disco party na Ibize.

Jinde má však grafika rezervy. Například textury nejsou při bližším zkoumání rozhodně tak detailní, jak by mohly být, lidské postavy připomínají svou strohostí dřevěné loutky a prostředí občas působí tak nějak příliš staticky. Ze začátku jsem měl také problém zvyknout si na snímkování v pouhých 30 fps, což je pro střílečku i na „amatérské“ verzi PlayStation 4 docela málo. Snímkování je sice krásně stabilní, ale zážitek z 60 fps na PC bude o poznání lepší. Brzy jsem si ale zvykl a dnes už nižší počet snímků ani nevnímám.

Destiny 2

Moje druhá výtka míří ještě k nepřátelům. Ano, jsou skvělí a jakožto velký fanoušek prvního dílu jsem měl dětinskou radost z každé jednotky, se kterou jsem se ve hře znovu setkal. Snad každá z pěti mimozemských frakcí (Fallen, Hive, Vex, Cabal a Taken) se dočkala lehkých úprav a autoři do hry přidali i několik zcela nových jednotek. Ale vážně bych už čekal alespoň jednu zcela novou rasu, byť třeba na úkor armády Taken.

Stěžovat si naopak nemůžu na zvuk a hudební stránku, která je opět naprosto excelentní a nechybí v ní ani zpívané chorály, ani futuristické elektro. Je to zkrátka pořádně epický zážitek hodný meziplanetárního dobrodružství.

Destiny 2

Loot systém? Level up!

Tak jako v jedničce získáváte během hraní Destiny 2 zkušenostní body, postupujete na další úroveň, zvětšuje se vám zdraví, síla a získáváte nové schopnosti, zbraně i kusy brnění. Co bylo v jedničce kritizováno, funguje ve druhém dílu na jedničku s hvězdičkou. S ohromným nadšením jsem zjistil, že každá ze tří tříd postav (hunter, titan, warlock) má ne dvě, ale hned tři podtřídy, mezi nimiž nechybí ani oblíbenci z Taken King.

Na druhou stranu, na stromu dovedností je stále co vylepšovat. Jeho odemykání je totiž docela nuda, protože to nejdůležitější máte k dispozici hned na začátku. Podtřídy ale nabízejí variace i uvnitř jejich jednotlivých stromů a některé nové schopnosti se dají využít strategicky při kooperaci s ostatními hráči. V závislosti na zvolené třídě se jinak pohybujete, máte odlišné typy útoků na blízko i druhy granátů.

Destiny 2

A pak tu jsou speciální superschopnosti, kde je vidět inspirace komiksovým světem asi nejvíc. Jedna podtřída umožní titánovi vrhat kladiva ve stylu Thora, další jej na krátkou chvíli promění v Kapitána Ameriku se štítem, který může použít buď k obraně, nebo jeho vrhnutím vyřídit sérii nepřátel. Hunter s přízračným lukem připomene Green Arrowa a warlock v rámci jedné z podtříd likviduje hordy nepřátel blesky, takže fanoušci zamáčknou nostalgickou slzu za nebožtíka Palpatina z Hvězdných válek. To jen tak na ukázku.

A všechno to vypadá výborně. Mezi největší přednosti hry nadále patří ten fantastický pocit z akce. Je to víc věcí dohromady. Kombinace přesnosti, zpětného rázu, zvukových efektů, animací, zásahových bodů nepřátel, pohybu a dalších detailů, které váš mozek koupající se během tohoto běsnění v opojné chemii jaksi nezvládá registrovat.

Destiny 2

Loot padá z nepřátel během kampaně pravidelně a vaše postava se posouvá směrem k dvacáté úrovni svižným tempem. Během kampaně se u mě nikdy žádná zbraň příliš dlouho neohřála. Byl to prostě skvělý trénink. Po dohrání příběhu a dosažení dvacátého levelu zvyšujete pouze vaši celkovou sílu, která je podobně jako v Taken King určena průměrným číslem každého kusu vaší výzbroje dohromady. Síla neustále stoupá, ale jelikož se pohybujete v rámci endgame obsahu, je logické, že už se to neděje tak rychle. Ty nejsilnější předměty jsem získal hraním týdenních eventů, které pro vás pravidelně vybírají autoři. Po dosažení úrovně síly 265 to je jediný zaručený způsob, jak se významněji posunout.

Destiny 2

Konec hry? Spíše začátek

A zase platí, že na rozdíl od jedničky je endgame tentokrát výtečný. Ve hře je toho spousta, a vy se tak nemusíte uchylovat k bezmyšlenkovitému grindu. Kromě hlavních misí kampaně vás tak čekají vedlejší mise s příběhy a dialogy, které stojí za to splnit nejen kvůli lákavým odměnám, ale i jejich obsahu. Můžete prozkoumávat minidungeony, ve hře známé jako Lost Sectors, hrát kooperativní Strike mise, účastnit se s ostatními hráči mnohem častějších public eventů, vydávat se na menší (a nudnější) patrol mise nebo opakovat ty příběhové. 

A k tomu všemu připočtěte možnost bojovat ve skvělém PvP módu nebo se s pěti dalšími hráči pokusit zdolat masivní raid Leviathan. Ten je opět suverénně nejnáročnější výzvou z celé hry, ale tentokrát nabízí naprosto nové prostředí pozlaceného královského paláce a legie nepřátel z frakce Cabal, které v základní hře nepotkáte.

Je to pořádná výzva s hordami silných protivníků, těžkých bossů a puzzly. Každý postup je v raidu doprovázen pocitem ohromného zadostiučinění. Potřebujete však kvalitní partu, neboť bez spolupráce uvnitř šestičlenného týmu a koordinace vašich akcí to tady vážně nejde. Přiznávám, že raid se mi zatím dohrát nepodařilo, ale už nyní předčil moje očekávání. V Bungie se evidentně hodně snažili.

Destiny 2

Obsahu jsou zkrátka mraky a na to všechno je navázán systém dynamicky se měnících challengí nahrazujících kontrakty (bounties) z předchozí hry a systém reputace u jednotlivých postav, které vás za vaše úspěchy neustále odměňují dalšími kusy vybavení.

Všechny tyto součásti tohoto nesmírně komplexního, chytře promyšleného systému do sebe kupodivu perfektně zapadají. Destiny 2 vás má prostě v hrsti. Jste neustále odměňováni, aktivity jsou zábavné a dostatečně odlišné a vám se nechce přestat. Někdo může namítnout, že je to všechno většinou jen o střílení a na geniální level design, gadgety a herní mechaniky tady nenarazíte. I to je pravda, ale v jednoduchosti je síla, pokud tedy ta jednoduchost spočívá v něčem tak chytlavém. Vzpomeňte si na Diablo.

Destiny 2

Kooperace, klany, komunita a zase ten matchmaking

I kooperativní Strike mise byly v Destiny 2 posunuty na nový level. V prvním dílu to často byly úrovně, kde jste během přímočaré cesty za hlavním bossem narazili na dvě větší bitvy, které se nesly skoro ve stylu horde módu s vlnami nabíhajících nepřátel. Striky v Destiny 2 jsou mnohem svižnější, zajímavější a postupujete mnohem rychleji směrem k závěrečné potvoře. 

Souboje s tímto maxi-ohavou jsou navíc vždycky nějak ozvláštněné, dynamičtější a kladou o něco větší nároky na dovednosti a souhru hráčů. Je jich ale bohužel jen pět (na PS4 šest), což je dost málo. On i ten raid by koneckonců zasloužil jednoho nebo dva bratříčky v rámci základní hry.

Je také škoda, že v případě Striků jde v tuto chvíli o jediný druh kooperace, pro kterou ve hře existuje tradiční matchmaking. S raidem a náročným týdenním eventem, který představuje nejobtížnější Nightfall verzi vybraného Striku, vám bude moci pomoct cizí klan v rámci nové funkce Guided Games. Ta je však zatím stále v betě a pro její aktivaci je třeba speciální ticket. Během testování se mi ji tedy nepodařilo vyzkoušet. Jinak se musíte na kooperaci domlouvat přes fóra, mobilní aplikace nebo třeba PS4 komunity.

Destiny 2

Moje zkušenost je taková, že sehnat partu na raid nebo Nightfall Strike není žádný problém (hráno na PS4). Vlastně to kolikrát funguje ještě rychleji než klasický matchmaking v některých jiných hrách. Připravte se ale na nutnou komunikaci přes mikrofon, který je v případě komplexního raidu rozhodně potřeba. Hráčům se ovšem už moc nechce do plnění jednodušších misí, které zvládnou sami. Bungie argumentuje snahou o vybudování přátelské atmosféry komunikujících lidí, čemuž nadšeně tleskám, ale takový anonymní matchmaking by vůbec nevadil třeba při opětovném rozehrání příběhových misí.

Situaci trochu vylepšují klany, jejichž podpora je přímo zabudovaná do systému hry. Spoluhráče vidíte v menu a můžete je přizvat do party, nebo se k nim naopak připojit. Tak hodně štěstí při vybírání. Také bych uvítal nějaké zpestření v rámci sociálního nebojového prostoru, kde nakupujete předměty a setkáváte se s ostatními hráči. Fotbalový míč a dvě branky jsou fajn, ale víc podobných mile jednoduchých oddechových miniher by neškodilo a pomáhalo by dotvářet sociální aspekt, který Destiny tolik svědčí.

Destiny 2

PvP ve znamení kooperace

Na závěr tu máme ještě klasické boje hráčů proti sobě. I tady musím říct, že mě Destiny 2 příjemně překvapila a PvP mě náramně baví. Mapy sice nejsou nic extra, ale systém čtyř proti čtyřem v kombinaci s jednotlivými módy a větší výdrží postav skvěle nahrává souhře uvnitř týmu. Autoři šli dokonce tak daleko, že zrušili body za asistence. Ať už smrtelnou ránu protivníkovi zasadíte vy nebo váš kolega, získáte bod. Vědět, kde se nacházejí vaši spoluhráči, je stejně důležité, jako předpokládat, odkud na vás vyletí soupeř. Držte se spolu a zvítězíte, tak by se dalo shrnout základní motto této složky, která je ve hře zvaná Crucible.

Mimochodem i ona je skvěle zapracována do způsobu, jakým Destiny odměňuje hráče. Samozřejmostí budou i další časově omezené eventy. Například v rámci turnajů Trials of the Nine spolu soupeří klany a ostatní dopředu sestavené týmy hráčů. V době streamů, progamingu a oblibě sledování on-line zápasů je to ze strany Bungie chytrý tah.

Destiny 2 je po čertech povedená návyková záležitost, která se klidně může stát vaším herním hobby na roky dopředu. Nebo do ní můžete naskočit, proběhnout kampaň a pár dalších misí a jít o dům dál. Ať tak či onak, je to výtečná hra, která si rozhodně zaslouží šanci. Tak neváhejte, galaxie se přece sama nezachrání.