Allaire se další tři dekády věnoval tréninku brankářů a vychoval také další hvězdy, třeba Jeana-Sebastiena Giguera.
Nyní se slavný guru loučí, v 57 letech se rozhodl pro odchod do penze.
Coby majitel tří prstenů pro vítěze Stanleyova poháru a také první gólmanský kouč, o kterém se mluví v souvislosti se Síni slávy. „Měl by tam být,“ myslí si Giguere.
Už jen debata o tom, že by Allaire jednou mohl skončit mezi tou nejvybranější hokejovou smetánkou, naznačuje jeho přínos brankářskému řemeslu. Frankofonní Kanaďan navždy změnil pojetí možná té nejdůležitější a nejzásadnější pozice v ledním hokeji.
Rozhodující páté finále Stanley Cupu v roce 1986:
Většina gólmanů v osmdesátých letech při chytání stála, snažila se zastavit puky vykopáváním bruslí. To Allaire razil jinou metodu - chtěl, aby jeho svěřenci padali do rozkleku a betony, položenými do tvaru motýlích křídel, zahradili cestu kotoučům.
Tak trochu po vzoru hvězd sedmdesátých let Glenna Hala či Tonyho Esposita. A ještě mnohem lépe.
„Tehdy padalo 70 procent gólů po ledě,“ vysvětloval Roy, proč s Allairem rozvíjeli právě techniku přezdívanou „butterfly“.
„Klíčové bylo, že jsem okamžitě uspěl a ukázal jsem, že ten styl funguje,“ myslí si muž, který se na přelomu století přetahoval s Dominikem Haškem o individuální i kolektivní trofeje. Stáli proti sobě mimo jiné i na olympijských hrách v Naganu.
Motýlek ovšem nefungoval pouze k odrážení puků letících při zemi. V Allairově podání se totiž přeměnil v noční můru střelců, „neprůstřelnou“ techniku.
Její bezchybné provádění, spojené s rychlým přemisťováním, dokonale ostrými bruslemi a výstrojí na hranici pravidel, dokázalo pokrýt i střely do horní poloviny branky.
Samozřejmě za předpokladu, že byl gólman dostatečně urostlý. A to Roy, Giguere, James Reimer či Semjon Varlamov byli.
Díky Allairovým radám si napříč desetiletími vydobyli respekt ve svém oboru, zařadili se mezi absolutní špičku. Někdo na dlouhá léta, někdo na kratší dobu.
Allaire ovšem inspiroval i stovky, tisíce brankářů, které přímo nevedl. „Všichni v NHL trochu čerpají z toho, co Frankie šířil,“ tvrdí Giguere o současných gólmanech.
Vždyť spousta z nich vyrůstala při sledování Roye a jeho precizně vybroušených pohybů mezi třemi tyčemi Montrealu a Colorada. Chtěli být jako on, kopírovali elegantní manévry rtuťovitého suveréna. Jezdili na Allairovy kempy, coby nadějní učni se inspirovali přímo u uznávaného mistra.
Právě v Coloradu se letos Allairova kariéra uzavřela.
Před pár lety se tam sešel s Royem. Možná nejlepší brankář v dějinách NHL měl dávno po kariéře, zkoušel prorazit jako hlavní trenér a přizval si dávného přítele na pomoc.
Allaire se tehdy nepotkal na stejné adrese nejen s Royem, ale také se stále ještě aktivním Giguerem, jemuž nejprve v roce 2000 pomohl nastartovat kariéru a o sedm let později se společně radovali ze zisku Stanley Cupu.
Jako první u Avalanche skončil Giguere - za potlesku zaplněných tribun coby doprovod dávného kamaráda Teemu Selänneho, poté rezignoval Roy a nyní odchází také Allaire.
Giguere odchytal poslední zápas kariéry proti Selännemu:
Po 32 letech, během kterých se „jeho“ motýlek rozletěl napříč hokejovým světem a stal se základním stavebním kamenem pro začínající brankáře. Odkaz je to tak nepřehlédnutelný, že místo v Síni slávy patrně nezůstane Allairovi odepřeno.
