Pojmy jako virtuální realita, rozšířená realita a nově i mixovaná realita na nás vyskakují stále častěji. Všimli jsme si toho i na letošním veletrhu IFA, který tento týden skončil v Berlíně. Ne všichni si ale pod těmito pojmy dokážou něco konkrétního představit a ještě horší je to s nalezením rozdílu mezi těmito platformami. Ale od toho tu máte nás, abychom vás tímto divokým světem realit provedli.
VR Virtuální realita
Začněme hned u patrně nejznámějšího pojmu, kterým je virtuální realita. I když by se mohlo zdát, že je to poměrně moderní záležitost, má již za sebou mnoho desítek let a například v rakouském Linci je už od devadesátých let minulého století součástí „Muzea budoucnosti“ v Ars Electronica Center. Již na konci uplynulého tisíciletí si tak mohli zájemci vyzkoušet zavěšeni v prostoru na speciální konstrukci se zobrazovacími brýlemi na očích a datovou rukavicí na ruce průchod virtuálním světem. Své místo si virtuální realita našla v minulosti i v některých filmech. Asi nejznámější mezi nimi je Skandální odhalení z roku 1994. Proč se tedy o virtuální realitě mluví ve větší míře až nyní?
Jednou z hlavních příčin je poměrně vysoká výpočetní náročnost, která je třeba k vygenerování virtuálního prostoru viděného skrze brýle. Tato bariéra díky novým technologiím nyná padá a proto byla nejdříve na světě virtuální realita určena pro velké firmy.
Přilba VFX-1
Mezi první vlaštovky v uživatelské oblasti byl systém VFX-1, který již měla na svou dobu relativně příznivou cenu (nestál miliony, ale desítky tisíc), takže pořízení nezruinovalo rodinný rozpočet. Zvládala ale jen velice nízké rozlišení 320 × 200 pixelů a hodila se tak maximálně na hraní některých her.
Brýle pro virtuální realitu Oculus Rift
Pak bylo dlouho ticho po pěšině s několika neúspěšnými pokusy, až před několika lety vznikl projekt Oculus a posléze HTC Vive a Playstation VR. To všechno jsou čistě helmy pro virtuální realitu, tedy pro zobrazení v počítači nebo konzoli vykresleném plném virtuálním prostředí, všude kolem uživatele. HTC k samotnému virtuálnímu obrazu přidalo i ovladače, jejichž poloha se do virtuálního prostředí přenáší a podobné pak přidal i Oculus.
Vraťme se ale k původnímu tématu článku, a tedy k určité definici virtuální reality. Můžeme ji popsat jako systém, který vytvoří plně virtuální prostředí všude kolem vás a vy na něj hledíte přes virtuální brýle. Můžete se v něm zpravidla pohybovat pomocí ovladačů a/nebo snímačů reálného pohybu.
AR Rozšířená realita
Rozšířená realita také není nějakým nováčkem. Nový je možná jen ten název, který zní v anglické podobě augmented reality (AR). Mezi prvními uživateli rozšířené reality byli pravděpodobně vojenští piloti, kteří na průhled přilby dostávali potřebné údaje. Jinými slovy, přes brýle viděli své reálné okolí a do toho dostávali potřebné informace. Mnohem působivější je ale verze rozšířené reality, kde se do vašeho aktuálního okolí promítají virtuální objekty.
I rozšířená realita se dostala do řady filmů, ale doménou byl především u vědeckofantastických děl. Jako dobrý příklad se hodí třídílná série Zpátky do budoucnosti, kdy se hlavní protagonista dostane do budoucnosti a u jednoho z obchodů jej překvapí reklama v podobě 3D hologramu žraloka.
Největší popularity se AR doposud dostalo asi v případě hry Pokémon Go, kde jste virtuální pokémony chytali na pozadí reálného světa přenášeného prostřednictvím kamery fotoaparátu.
Chytré brýle Epson Moverio BT-200
Základní obrazovka Moveria s výběrem aplikací promítnutá na průhledové brýle.
Google Glass
My jsme si rozšířenou realitu vyzkoušeli v případě průhledových brýlí Moverio nebo jako informační displej u Google Glass. Pro rozšířenou realitu se ale také hodí projekty Cardboard a DayDream od Googlu nebo Gear VR od Samsungu a další podobné, které k zobrazení využívají mobilní telefon nebo fungují jako samostatné nezávislé náhlavní displeje s kamerkou.
Google Daydream View
Google Cardboard
Samsung Gear VR
Samostatné řešení firmy Qualcomm bez nutnosti vkládat mobil
Jak tedy rozšířenou realitu popsat? Nejlépe jako virtuální objekty nebo informace, které se promítají do reálného světa a reagují na naše požadavky. K takovému promítání může sloužit displej před očima (třeba v brýlích) nebo nebo jiná průhledná plocha. Do rozšířené reality můžeme zahrnout i hologramy.
MR Mixovaná (smíšená) realita
Mixovaná realita je nejmladší pojem a svým způsobem je to spíše marketingový název pro určitou oblast rozšířené reality. Na svědomí jej má společnost Microsoft, která hodlá nyní v říjnu uvolnit novou verzi svého operačního systému Windows 10, který má právě MR podporovat.
Mixovaná realita v podání společnosti DELL. Její headset se jmenuje jednoduše Visor.
Acer MR Headset s hrou Ghost Busters.
Brýle HoloLens od Microsoftu
I proto se na zářijovém veletrhu IFA výrobci předháněli, kdo přinese hezčí náhlavní soupravu s průhledovým displejem a speciálními ovladači. Vítěze jsme zatím nevybrali. Sám Microsoft má vlastní průhledové brýle HoloLens, které mají být ideálním ale drahým zobrazovačem pro MR.
Aby to bylo ještě složitější, budou k dispozici dvě verze smíšené reality podle toho, jak výkonná grafická karta bude obraz dotvářet. V případě externí grafické karty Microsoft slibuje vykreslování virtuálních objektů rychlostí 90 snímků za sekundu, s integrovanou grafikou v procesoru pak nabídne jen 60 snímků za sekundu.
A jak se liší mixovaná realita od té rozšířené? Hlavním rozdílem má být schopnost virtuálních objektů reagovat na reálné prostředí. Ve světě smíšené reality se tak nemůže stát, že by pokémoni volně plavali po obrazovce. Systém totiž pracuje s okolím a tak by je třeba nechal běhat jen po trávě, nebo po cestičkách s tím, že by měnil jejich velikost podle perspektivy vzdálenosti od uživatele.
Microsoft vymýšlí různá nasazení MR, jako například rádce pro malé domácí opravy, Systém pak třeba umístí virtuální obrazovku s rádcem na stěnu vedle umyvadla, které chcete opravit a ještě zvýrazní objekty, o kterých se mluví, jak je to vidět na úvodním snímku tohoto článku.
Mixovaná realita je tedy taková, kde se virtuální objekty dokážou nejen promítnout do reálného prostředí, ale dokonce se mu přizpůsobit, aby byl vjem co nejpůsobivější.
Ukázka virtuálních předmětů zasazených do reálného světa
Bonus Volumetric movie
Ještě než s tímto krátkým výletem do virtuálních světů skončíme, popíšeme vám ještě jeden pojem, který má s výše zmíněnými realitami něco málo společného. Ten se jmenuje volumetric movie a jak název napovídá, je to speciální druh filmu.
Filmaři by jej měli připravit tak, že reálné objekty a postavy vloží do reálného nebo virtuálního prostředí a umožní tak divákovi vstoupit do děje a mít pocit, že se nachází přímo na scéně. Jak takové dílo vypadá, můžete posoudit na Youtube zde.
Asi vůbec první film, který tuto technologii využívá má název Gateway to infitnity.
