Jedna z legend praví, že poslední vlk na Vysočině byl zastřelen 2. ledna 1830 v lesích u Roženeckých pasek nedaleko Nového Města na Moravě. Že by se velké šelmy do Žďárských vrchů navracely, se zatím nezdá. Vysočinu však využívají jako migrační spojnici.
Stranou od vyhledávaných návštěvnických cílů a početných zástupů turistů v okolí Spáleného a Bubnovaného kopce v nadmořské výšce bezmála 800 metrů ční do oblak nejvyšší partie Svitavska. Právě to je jedno z řady míst chráněného území, které monitoruje jedna z nastražených fotopastí.
Myslivecký spolek působící na Křižánkách a Březinách ji u vnadiště využívá k monitoringu hlavně spárkaté zvěře. Číhá však i na jinak vzácné a ohrožené druhy.
„Terény i potravní nabídka by zde k výskytu šelem byly, klidové podmínky však kvůli turistům scházejí. Ale je to o náhodě. Kolega před dvěma nebo třemi lety našel stopu, z níž uvozoval, že by mohla být rysí. V naší honitbě se před asi dvanácti lety rys vyskytoval. Pochutnal si na patnácti nebo dvaceti kusech srnčí zvěře. Byl to zřejmě mladý jedinec na potulce, který pokračoval v migrační trase směr Šumava,“ říká hospodář Mysliveckého spolku Křižánky-Březiny Jaroslav Doubek, který je také vedoucím odboru životního prostředí Městského úřadu ve Žďáru nad Sázavou.
Přestože velké šelmy fotopasti zatím neodchytly, občas se před objektivem zvěční i jinak chráněné druhy.
„Kromě srnčí zvěře, lišek, prasat a jezevců se podařilo zachytit chráněný a silně ohrožený druh sýce rousného. Máme i zbytkovou populaci chráněného jeřábka lesního,“ dodává Jaroslav Doubek.
Fotopasti přinášejí cenné informace
Automatické digitální fotoaparáty a kamery aktivované tepelným pohybem představují velmi zajímavý způsob získávání zoologických dat i pro Správu Chráněné krajinné oblasti (CHKO) Žďárské vrchy.
V přírodě vhodně umístěné fotopasti umožňují ochráncům přírody získat cenné informace o výskytu, pohybu a chování živočichů, jejichž přímé pozorování by bylo velmi náročné.
Značný rozmach fotopastí pomáhal v posledních letech monitorovat třeba populaci vydry říční nebo nepůvodní invazní druh norka amerického na Havlíčkobrodsku.
„Fotopasti jsou pravidelně na místech, do kterých se běžný návštěvník jen tak nedostane. V nějakém rozsahu je používáme deset let. V současné době máme do pěti fotopastí. V době houbařské sezony jsme je ale stáhli,“ uvádí vedoucí Správy CHKO Žďárské vrchy Václav Hlaváč.
Zatím ani v její síti nástrah rys nebo vlk neuvázli. Aby se podařilo migrujícího vlka nebo rysa zachytit, ochranáři by museli v přírodě rozmístit desítky takových fotoaparátů.
„Fotopasti rozmisťujeme s cílem, abychom jejich výskyt ověřili. Časem se to snad podaří. Vysočina tvoří migrační spojnici mezi jihočeskou populací rysa, která má těžiště na Šumavě, a populací v Beskydech a v Jeseníkách.“
U vlka se situace podle Václava Hlaváče začíná měnit. Vlci začínají české země znovu obsazovat kupodivu ne z Karpat, ale z východu Německa kolem našich hranic.
„Dnes máme stálé výskyty na Kokořínsku, na Broumovsku, v Krušných horách, na Šumavě. Vlk, který byl nedávno zabit na dálnici D1, dokládá fakt, že pro něj Vysočina není nedosažitelná. Roste však počet bariér v podobě neprostupných dálnic a oplocených pozemků. Některé překážky dokáže ještě překonávat. Proto není vyloučené, že by se třeba toto zvíře mohlo v budoucnu ve Žďárských vrších objevit,“ dodává vedoucí správy CHKO.
Mezi velmi zajímavé záběry z fotopastí ve Žďárských vrších patří třeba nečekané setkání vydry s bobrem. Kromě běžných zvířat se podařilo ochranářům zachytit i drobnější savce, třeba plcha velkého.
Velká obliba fotopastí a s ní i šance zachytit vzácnou šelmu neroste jen mezi myslivci a ochranáři. Ve státních lesích je od konce loňského roku rozmístěno necelých tři sta fotopastí.
Státnímu podniku Lesy České republiky se přístroje osvědčily při sledování zvěře, u příjezdových cest, skládek dříví či opuštěných lesních objektů.
Na Šumavě v létě zachytila fotopast vlčí smečku:
8. srpna 2017 |
Jsou Žďárské vrchy vhodné pro trvalé usídlení vlka nebo rysa?
Podle Václava Hlaváče ze Správy CHKO Žďárské vrchy není problém v nedostatku potravy, nýbrž v umělých bariérách a v rušivých vlivech způsobených člověkem.
„Máme tu rozsáhlé lesní celky, ve kterých je potravy nadbytek. Po téhle stránce by mohl být návrat bez problémů. Doprava však tvoří hned dva problémy - jednak fragmentaci prostředí, jednak tvoří bariéry v podobě neprostupných dálnic.
Kromě bariér řada zvířat na silnicích hyne. Pak je tu turistický tlak. Bohužel hlavní hřeben vrcholových partií od Dráteníku po Devět skal a Čtyři palice je velmi turisticky navštěvovaný. Turistika představuje pro tyto druhy dost výrazný rušivý faktor. Vyvstává i problém nelegálního lovu, který se vyskytuje všude, kde se vlk nebo rys objeví,“ popisuje hlavní rušivé prvky, které velké šelmy do Žďárských vrchů zatím nelákají.
