Jako by česká reprezentace hrála například v Astaně. A přesto byla úspěšná...
Sýrie v úterý vybojovala v kvalifikaci o mistrovství světa místo v play-off o postup do baráže, ve kterém se utká s Austrálií. Účast v něm si zajistila senzační remízou proti Íránu (2:2), kterou zachránila ve třetí nastavené minutě.
Kdyby vyhrála, klidně už mohla být mezi osmi kvalifikovanými týmy na světový šampionát. I postup do play-off je ovšem pro válkou zkoušenou a rozdělenou zemi historický úspěch.
Syrian commentator breaks into tears after Omar Al-Somah's historic goal against Iran. Goosebumps. https://t.co/MSUC2IBCD0
Jak moc to pro Sýrii znamená, bylo poznat v úterním utkání. Euforie po vyrovnávacím gólu Omara Al Somy nebrala konců. Hráči, náhradníci, trenéři, členové realizačního týmu. Všichni se seběhli na jedno místo a nekontrolovaně slavili. Emotivní moment dokonce rozplakal i komentátora. „Omlouvám se, neudržel jsem se,“ vyhrkl ze sebe.
Fotbal ve válce
Nejlepší fotbalisté se snaží Sýrii opustit, protože tamní liga se hraje z evropského pohledu v otřesných podmínkách. Bez zázemí, bez peněz, bez fanoušků. A v neustálém strachu.
Jak na šampionátAsijský postupový klíč Asijská kvalifikace je rozdělená do čtyř fází. Ty nejsilnější týmy ji však hrají až od té druhé, do které vstoupí dohromady čtyřicet mužstev a dvanáct nejlepších postoupí do třetího kola. V něm se týmy rozdělí do dvou skupin po šesti, nejlepší dva první týmy z každé skupiny postoupí přímo na šampionát (letos Japonsko, Írán, Jižní Korea a Saúdská Arábie), třetí týmy (Sýrie a Austrálie) se utkají v play-off. Jeho vítěz postoupí do baráže o mistrovství světa, ve které se utká s týmem ze zóny CONCACAF (Severní a Střední Amerika plus Karibik). |
„Abychom byli konkurenceschopní, potřebujeme, aby naši hráči působili v zahraničí,“ říká Tarek Jabban, asistent trenéra u národního týmu.
Proto je téměř celý reprezentační kádr složený z krajánků, nejčastěji z okolních arabských zemí. Ale například zkušený obránce Ahmad Al-Salih je spoluhráčem Bořka Dočkala v čínském Che-nanu.
V týmu ovšem dál působí také Osama Omari, kterého povolali do syrské armády a díky výjimce od ministerstva obrany může nastupovat alespoň za syrský Al-Wahda.
Vlastní zázemí však reprezentace nemá. Nejen proto by byl postup na světové mistrovství do Ruska naprostou senzací. Ještě den před startem třetí fáze kvalifikace přitom Syřané zjistili, že nemají kde hrát.
Macao se bálo
Doma nemohou nastupovat kvůli sankcím od FIFA. Čínské Macao, bývalá portugalská kolonie, kde si syrský národní tým vyjednal azyl, z domluvy pouhý týden před startem kvalifikace vycouval. Prý z bezpečnostních důvodů.
Co teď?
Sýrie, která měla velké plány a před kvalifikací dokonce troufale, přesto oficiálně oslovila tehdy volného trenéra Josého Mourinha, málem musela boj o světový šampionát zcela vzdát.
Zachránila ji až Malajsie, která dřív poskytla azyl také fotbalistům Iráku a den před zápasem proti Jižní Koreji se dohodla i se Sýrií.
Že nenabídla žádné bouřlivé fotbalové prostředí? Že na jeden z klíčových zápasů proti Uzbekistánu dorazilo na rozlehlý stadion pouhých 350 diváků? Že v play-off s Austrálií bude mít soupeř výrazně kratší cestu? Ne, nic z toho Syřanům nevadí. Malajsii jsou vděční.
„Doma“ ve vzdáleném Kuala Lumpuru se jim daří. S Jižní Koreou remizovali, stejně jako s Čínou a Íránem. Porazili Katar i Uzbekistán a k tomu přidali výhru v Číně a úterní remízu v Íránu. Tu na velkoplošných obrazovkách v centru Damašku sledovaly davy nadšených fanoušků.
Alespoň na chvíli se lidé v Sýrii mohli vrátit do normálního života. Zapomněli na problémy. Tancovali, oslavovali, skandovali...
Ani fotbal ale zemi nespojuje tak, jak se na první pohled možná zdá. Prezident Bašár Al-Asad sportovní úspěch využívá ke své vlastní propagandě, což jeho odpůrci kritizují. Fotbalisté podle nich jen reprezentují vládu.
Nesmysl, reaguje však samotná reprezentace. Syřany chce sportovním úspěchem opět spojit jako před válkou. „Pomocí našich výsledků toho můžeme dokázat,“ tvrdí Kouteibah al-Refai, generální sekretář syrské fotbalové federace.
