Po zdejším vítězství, svém druhém v leteckém seriálu Red Bull Air Race, se znovu vrátil do čela šampionátu. A už jen dva zvládnuté závody ho dělí od titulu mistra světa...
Takže jak chutná portská výhra?
Skvěle! Přitom jsem si myslel, že nejlépe už navždy bude chutnat to první vítězství (z letošního února v Abú Zabí), tak nemůžu říct, že tohle je horší. Je to úžasné, zvlášť takhle před koncem sezony, kdy se začíná lámat chleba. A zvlášť po třech pitomých závodech za sebou, které nebyly podle mých představ. Navíc v Portu. Je to nádherné místo a na závod přišlo asi 650 tisíc diváků. O to větší zážitek to je.
Zdálo se, že máte za sebou odpoledne, kdy vám všechno sedlo?
Poslední závody jsem štěstí neměl, tak jsem si říkal, že se to převrátí. Nebyl jsem ale spokojený se sobotní kvalifikací, takže jsem se musel na neděli úplně resetovat. Ale neděle pak probíhala víceméně podle plánu. Nejdřív jsem letěl proti Le Votovi, který udělal chyby, takže jsem věděl, že nemusím tolik tlačit. Jenže zároveň jsem potřeboval slušný čas, abych měl v dalším kole přijatelného soupeře. Šel jsem na Jošihideho Moroju a strašně se na to těšil. Je to jeden z kandidátů na titul, a tak jsem věděl, že se uvidí kdo s koho. Ale zjednodušil mi to. Slyšel jsem, že má penalizaci, takže jsem zase nemusel tlačit na pilu. A ve finále jsem to pak zkusil stylem všechno, nebo nic. Vyšlo to skvěle.
Letěl jste na hranici povoleného přetížení. Měl jste to v ruce, nebo to byl risk?
Měl jsem to v ruce. Člověk to musí mít v ruce, protože bez toho nemůže pomýšlet na dobrý výsledek. Ale sedlo mi to, takže jsem letěl, jak jsem chtěl. Tím, že trať byla rychlá a byla o pull upech (obratech), šlo o to, kdo v nich udělá chybu. Vstupní rychlost v nich byla 370 km/h, a to je pak lehké překročit géčka. Je ožehavé se tam s takovou rychlostí přiburácet a letět na maximum. Tím byla trať v Portu těžká, jinak technicky náročná nebyla.
Pořadí Air Race1. Martin Šonka 54 bodů Zbývají dva závody. |
Teď znovu vedete šampionát a zdá se, že už je titul jen o třech pilotech.
Hlavně Pete McLeod se drží zuby nehty. Ale ještě pořád zbývají dva závody, dá se získat až 30 bodů, což je hodně. Nic ještě není jistého, protože se nepovede jeden závod a člověk ze hry o titul vypadne. Rozhodne se až v Indianapolisu - to budou nervy na konec sezony.
Už za 14 dní se ale letí na německém Lausitzringu, což je pro Čechy skoro domácí trať. Je pro sebevědomí důležité, že není dlouhá pauza?
Je dobré, že po těch nepovedených závodech vím, že umím zaletět nejlépe. Že jsem zpět v čele. Na druhou stranu o to víc bude tlak se na prvním místě udržet. Domácí prostředí bude super, chystá se hodně fanoušků, takže se těším. Ale ať je člověk první nebo třetí, musí se na ten závod zkoncentrovat. Jako teď v Portu, kde jsem věděl, že se bude lámat chleba a kdo vypadne, přijde o šanci na titul.
Jak teď budete oslavovat?
Pozvu tým a portské rozhodně poteče proudem. Ovšem co nejdřív se musíme soustředit na další závod. Výhodou je, že týden budeme mít letadlo doma, takže s ním můžeme pracovat a létat. A připravit ho na Německo.
