Zrušený Důl Centrum na Mostecku se vyklízí, část zařízení jde do muzea

  • 1
V loni uzavřeném hlubinném Dole Centrum v Záluží, který se nyní vyklízí, zbyly po hornících jen staré špinavé hadry. Co lze ze zařízení využít, to se odváží do nedalekého hnědouhelného lomu ČSA. Areál „centrumky“ nyní těžaři prodávají.

Rameno jeřábu se dává do pohybu. Hák, který je na něm zavěšený, začne popojíždět, a jakmile je ve správné vzdálenosti, spustí se k zemi, aby na něj mohla dvojice mužů zavěsit „balení“ několika železných oblouků.

Pak stačí pár vteřin vyplněných několika dorozumívacími gesty směrem ke kabině obřího stroje a náklad už se pohupuje ve vzduchu.

Vzápětí dopadne na korbu náklaďáku a může putovat tam, kde bude brzy potřeba. Tady už totiž zmíněné oblouky využití nenajdou.

„Slouží jako výztuže v chodbách uhelné šachty. Odvezeme je na lom ČSA,“ komentuje mechanik Jiří Lipták právě dokončenou operaci v areálu Dolu Centrum na Mostecku.

Stěhování do konce září

Byl to poslední hnědouhelný hlubinný důl v republice. Jenže to už přes rok neplatí. Poslední vozík tu vyjel na povrch zemský loni v dubnu (psali jsme o tom zde).

Horníci se přesunuli právě na lom ČSA, kde dobývají uhlí v jeho bočních svazích metodou zvanou chodbicování. Důl Centrum od té doby prožívá „vyklízecí“ období.

Zmínění horníci ještě nedávno pendlovali mezi ním a lomem ČSA, na Dole Centrum se převlékali a koupali. Ani to už neplatí. „Zázemí už mají v areálu lomu ČSA,“ říká Gabriela Sáričková Benešová, mluvčí těžební skupiny Czech Coal, jež důl vlastní.

Stejným směrem se už přestěhovaly i kanceláře. A postupně se kompletně přesunou i dílny a potřebný materiál, třeba právě i zmíněné výztuže. „Odstěhováno by mohlo být do konce září,“ míní Lipták.

Některé budovy jsou technické památky

Něco z vybavení už potřeba nebude. Jako například bokem stojící zrezlý vozík. Jeho osud ale nebude nijak tragický. Ujme se ho Podkrušnohorské technické muzeum sídlící nedaleko. „Už si odtud vzalo třeba kolejnice nebo klec, ve které horníci fárali,“ vypráví Lipták.

Postupně opouštěný důl může brzy změnit majitele, těžaři ho chtějí prodat. „Máme několik zájemců o koupi, s nimiž jednáme,“ potvrzuje Sáričková Benešová. Cenu komentovat nechce.

Případný nový vlastník by získal čtrnáctihektarový areál s řadou budov, z nichž některé jsou technickými památkami.

Několik objektů je pronajatých. Na pozemcích dolu funguje třeba autodílna. „Nájemníci tu zatím zůstávají. Dál by záleželo na novém majiteli,“ podotýká Sáričková Benešová.

Od revoluce šachta na pokraji zavření

Budovy v areálu nevypadají zrovna zachovale. Důvodem je zejména fakt, že důl byl prakticky od revoluce v listopadu 1989 nonstop na pokraji zavření. O konci se hovořilo neustále. Svého času se nacházel i v likvidaci. K investování se tu proto přistupovalo s velkou rozvahou.

„Já jsem tady dneska naposledy,“ říká Zdeněk Suchý v rozlehlé místnosti, které na návštěvníka působí doslova až strašidelně. Ke stropům jsou zavěšené špinavé mundúry, návštěvník má pocit, jakoby procházel pod oběšenci.

Tady, v takzvané špinavé šatně, se zaměstnanci svlékali a oblékali do pracovního. Věcí tu visí spousta. Řada zaměstnanců je totiž při přesunu vytřídila, a co nebylo potřeba, to nechali tady.

Suchého nečeká stěhování na lom ČSA. Po 22 letech strávených „na Centrumce“ jako provozní zámečník odchází úplně. „Nastupuji k dopravnímu podniku. I tam budu dělat zámečníka,“ říká.

V jeho hlasu zazní trocha smutku. „Bylo to tady super,“ rozhlédne se. „Teď mě čeká nový začátek,“ dodává odhodlaně.