Stavby s duší. To je heslo projektanta Aleše Millera, který nakreslil přestavbu a zateplení sto let staré budovy školy v Kamenných Žehrovicích u Kladna. Původní bohaté štukatury fasády pokryl polystyrenem, půlkulatá okna nahradila modrá hranatá obdélníková, zmizely niky se sochami i vchod se zdobeným průčelím. Ačkoliv se naprosto změnil vzhled školy, to vše vzniklo bez stavebního povolení.
Podle úřadů nebyl dům kulturní památkou a k zateplení a výměně oken povolení není potřeba. Nikdo tak příliš neřešil, jak bude budova vypadat. Architekti teď nad podobou vesnické školy kroutí hlavou a projektanta bombardují lidé nadávkami.
„Všichni mi to odsouhlasili a obec dostala na projekt i dotaci. Kdyby to byl tak špatný projekt, asi by jej nikdo nepodpořil, ne?“ argumentuje projektant Aleš Miller z firmy Qualit projekty, autor přestavby školy v Kamenných Žehrovicích, kterému už několikátý den spílají za proměnu školy jak laici, tak odborníci. Vadí jim, jak zvenčí budova vypadá.
Místním se líbí
Budova v Karlovarské ulici teď svítí do okolí. Pod novou šedo-bílo-žlutou obálkou je původní okrová fasáda. Ředitelka školy Eva Typlová Komárková nemá při debatě o nové podobě školy daleko k slzám a mluví třesoucím se hlasem. Ne však proto, že by se jí nová škola nelíbila.
„Jak teď všichni školu kritizují, nás poškozuje jako vzdělávací instituci. Desítky let se do budovy neinvestovalo a teď to kritizují lidé, kteří uvnitř nebyli, o škole nic nevědí a doteď ani nevědí, kde Žehrovice jsou. Když se položí vedle sebe dvě fotky, tak je to rozdíl veliký, ale nikdo už neviděl tu původní fasádu – dvakrát předělávanou a přestavovanou – zblízka. Drolila se, každé okno bylo jiné, děti nemohly vcházet hlavním vchodem, protože se rozpadal,“ popisuje ředitelka.
Je pravda, že ze třinácti milionů korun fasáda stála minimum. Většinu spolykala statika stropu, sanace vlhkosti, rozvody tepla a vzduchotechniky, natažení nové elektroinstalace a vybudování plynové kotelny.
„Mně by se také líbilo hrát si s fasádou a s detaily, ale je to o penězích,“ vysvětluje projektant. Rovná fasáda podle něj byla nejlevnější a vše se stihlo za prázdniny. Tak aby škola se 144 žáky mohla normálně za týden začít fungovat.
Budova základní školy v Kamenných Žehrovicích před a po rekonstrukci.
Starostka Soňa Černá přestavbu podobně hájí. „Na stavebním úřadě v Kladně nám k projektu dali vyjádření, že nepotřebujeme stavební povolení, protože jde o zateplení a výměnu oken. Tím projekt odsouhlasili,“ řekla. Na stavebním odboru kladenské radnice takový postup skutečně potvrzují.
Projektantova žena
Zajímavé je, že úřednicí, která má Kamenné Žehrovice a stavební řízení na starosti, je Marcela Millerová. Manželka projektanta Millera. „Já jsem to vyjádření ale nepsala, nemůžu se vyjadřovat k projektům svého manžela. Pode mě jen spadají Kamenné Žehrovice. Budova ale není kulturní památka a není ani v památkové zóně,“ vysvětluje Millerová, proč se úřad rekonstrukcí nezabýval a nevyjadřoval se k ní třeba městský architekt.
Miller totiž není architekt, ale jen autorizovaný projektant, tedy člověk, kterému stačí středoškolské vzdělání, aby mohl kreslit projekty a vyřizovat na úřadech jejich povolení. „Samozřejmě kdyby bylo více peněz, třeba by si obec architekta pozvala. Nicméně nemohli stejně na rok uzavřít školu a děti posílat do okolních. Práce, kterou odvádím, není špatná a nemyslím si, že bych se za ni měl stydět. Ať mi ti, kteří teď nejvíce křičí, ukážou, co udělali reálného, životaschopného. Kdyby naše práce byla tak špatná, tak s námi zákazníci, a to ani ti soukromí, od roku 1998 nespolupracují,“ dodává projektant.
Chybí peníze na původní vzhled
V jednom se s ním shoduje i projektant Jaroslav Satranský, kterého si obec najala, aby pro ni zorganizoval výběrové řízení právě na rekonstrukci školy. Chybějí peníze, a tak fasády vypadají přesně jako ta na žehrovické škole často. „Zdobivé věci se vybourají a po zateplení se zpět nevracejí. To není ale případ jen této budovy, to je fakt, který se děje při mnoha rekonstrukcích v řadě měst. V jádru mají lidé pravdu, že je to špatně, ale aby to bylo jinak, musíte najít někoho, kdo to zaplatí,“ popisuje Satranský.
Většině lidí v samotné vesničce připadá fasáda stejně paradoxní, jako když v roce 1966 u školy vedle hřiště „zaparkovali“ vysloužilou stíhačku MiG-15. Po pádu socialismu zmizela. „Holej nesmysl. Potlučeme barák polystyrenem, natřeme nadivoko a budeme říkat, jak je to skvělý. Prostě zvenčí to vypadá strašně,“ říká jeden z obyvatel obce.
Projektant Miller má pro všechny kritiky jediný vzkaz: „Počkejte s hodnocením, až bude vše hotovo. Teď je to polotovar, který zapadne do celku. Nebude to v budoucnu tak do očí bijící...“
