Od zlaté olympiády v Riu toho judista Lukáš Krpálek zažil hodně. Kromě přivítání na Lipně ho nejvíce dostal zážitek z hokeje.
„Česko versus Rusko v O2 areně. Krátce jsem vystoupil mezi třetinami, celá hala si stoupla a začala tleskat. To jsem měl opravdu husí kůži,“ popisuje pro čtvrteční Magazín DNES.
V tu chvíli byl už rodinný klid dávno pryč a jeho žena Eva si musela zvykat na to, že má doma slavného muže. „Je to na nic, co?“ usměje se na ni Lukáš.
„Nechci, aby to vyznělo nevděčně, ale já vlastně slavného chlapa nikdy mít nechtěla. Mám ráda takový ten svůj domácí klid.“ A jak říká sám Lukáš, jsou prý oba dva domácí typy.
„Ale samotou netrpíme. Doma se u nás obden zastaví někdo z kamarádů. Posedíme na zahradě, tam je nám nejlíp,“ doplnila Eva.
Jejich povídání přihlížel roční syn Tonda. Každou chvíli Lukáš poslouchá, jak je mu podobný. „Naposledy mi to někdo říkal včera,“ směje se. „Ale u fyzické podoby to končí. Já jako dítě hrozně zlobil, pořád jsem se vztekal. Tonda je úplný opak.“ Že by byl tedy po Evě? „Kdepak, mně jako dítěti museli dávat tlumicí kapky!“
Krpálkovi by určitě nechtěli, aby malý Antonín zůstal jedináček. „Necháváme tomu volný průběh, ale dalšímu dítěti se nebráníme. Jenom se bojím, aby to nebyl divočák. Pokud by byly všechny děti klidné jako Toník, ať je jich klidně...“ říká Lukáš. „Tolik zase ne,“ skočí mu do řeči Eva.
Lukáš Krpálek po vyhlášení Sportovce roku (12/2016):
22. prosince 2016 |
